Deník nejen o počasí

Archiv

2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003
Meteozáznamy 2018
Aktualni data
Tabulka měsíc
Graf měsíc


16. listopadu 2018: Tak to vypadá, že se blíží zima. Anticyklóna pravděpodobně opustí Rusko a přesune se na západ nad skandinávské státy a tak uvolní cestu studenému a vlhčímu vzduchu ze severních šířek. Přístí týden by tak odpolední teploty měly zůstat jen kolem nuly a mělo by sněžit. Už dnešní ráno s minimální teplotou -1,1°C naznačilo trend...


10. listopadu 2018: Dostavila se inverze. Takže česká kotlina je zalitá nízkou oblačností a okolo je jasno. Frýdlantsko dává svou jasnou oblohou jasně najevo, kam patří respektive kam nepatří ;-).


8. listopadu 2018: Pokud bychom personifikovali tlakové útvary (což tak trochu děláme, když jim dáváme jména), mohli bychom říct, že anticyklóna sedící v podstatě trvale nad Evropskou částí Ruska odkoukala manýry od ruských režimů - touhu ovládat okolní suverénní země. Přesně tak se ta anticyklóna chová. Ovládá počasí v celé Evropě a k nám frontální činnost nepustí. Prostě ne. A nehne se z místa. Nehne. Ne. Víceméně od jara ten stav trvá. Existují sice "stabilní" tlakové útvary jako je Azorská nebo Sibiřská antickylóna, ale " Moskevská" zatím ne. Budeme snad přepisovat učebnice meteorologie? Milovníci konspiračních teorií by mohli přijít s tím, že v tom má prsty pan P..in :-).


7. listopadu 2018: Počasí, které je za okny, by možná mohlo odpovídat listopadu, ale tak někde v jižní Itálii a ne v Čechách. Jenže je to naopak. My tu máme jasno a teplo, zatímco v Itálii zuří lijáky a bouře, od Sicílie až po Dolomity. Soudě jen podle sdělovacích prostředků je tam situace nebývale špatná.



1. listopadu 2018: Vlády nad počasím ve střední Evropě se opět ujala mohutná anticyklóna s adresou kdesi na východ od Moskvy, má střed 1045hPa. Blokuje tak opět postup front od západu a vráží mezi ně klín, takže část frontální činnosti se velmi velmi intenzivně odehrává nad Středomořím a jižní stranou Alp a část směřuje nad Skandinávii. Ve střední Evropě je opět slunečno, sucho, větrno a poměrně teplo.


30. října 2018: Při přechodu teplé fronty v Liberci se teplota během dvou hodin zvedla z 6 na 15 stupňů a to v devět hodin večer. Dál pak stoupala, i když už ne tak strmě až na dnešních 19 stupňů. Tady na jihu Moravy jsme zažili málem tropickou noc, chybělo jen pár desetin stupně. Dneska nás teplo a slunce za oknem vylákalo tak, že jsme se doběhli vykoupat do lomu. Jenže chyba lávky. Vítr snad 20m/s lámal stromy a běh byl extrémně náročný. Koupel nebyla špatná, ale už jsem se pak těšil někam do závětří.




29. října 2018: Teplá fronta rozděluje území naší republiky šikmo napříč a vytváří obrovský teplotní kontrast. V Liberci je teď v sedm večer pět stupňů a tady na Pálavě dvacet. Fén jako blázen. Pocitově je to ale zrádné, protože fouká velmi silný vítr. Na kolo to tudíž nebylo a tak jsme si udělali okružní výlet vlakem do Kyjova. Tam přes Hodonín a Bzenec, zpátky přes Brno. Při tom jsme zažili taky obrovský kontrast - soupravy InterPanter v protikladu se starými rozhrkanými osmsetdesítkami.


28. října 2018: Letošní návštěva Pálavy je ve znamení tlakové níže nad Alpami. Ta je známá tím, že přináší vydatné srážky, ale spíš do jižních částí republiky. Nejinak tomu je i teď. Zatímco nám včera propršel celý den, v Libercí nepršelo vůbec. A dnes na některých místech dokonce sněží, například v Brdech. Na hřebenech Krkonoš je regulérní zima. Už teď je ale rozdíl v teplotách na přední a zadní straně té níže. Morava je na zadní a tak nám se o sněhu může jen zdát. Dokonce i na hřebenech Beskyd je šest nad nulou. Jakmile se zmíněná níže přesune ještě dál na severozápad dostaneme se do jižního proudění a oteplí je jako blázen. Bohužel asi bude při tom opět i silně foukat, takže na kolo to nebude a kdo ví, jestli aspoň do lesa to půjde.



24. října 2018: Tak opravdu po mnoha měsících došlo ke změně cirkulace. Atmosférický tlak sestoupil z nebeských výšin a jednotlivé fronty přinášejí déšť. Zahuštěné izobary zároveň ale dávají zelenou silnému větru, jehož nárazy v noci dosahovaly 15-20m/s.



22. října 2018: Neděle nakonec byla ještě slunečná a relativně teplá, i když zdaleka ne tak jako minulý týden. Pro závody ve skalách u Všeně bylo ale počasí ideální. První, zatím slabá, fronta přechází dnes večer.


18. října 2018: Den za dnem se podobal jako vejce vejci, tedy nepočítáme-li vítr, který v neděli a pondělí dosahoval úrovně vichřice, a nepočítáme-li to, že to vejce se přece jen den za dnem trochu zmenšovalo, tedy odpolední maxima den za dnem o stupeň klesala. Dneškem asi už nejspíš letošní téměř sedm měsíců trvající léto skončilo. Proudění se stočí k severozápadu a měly by přes nás začít přecházet fronty. Snad tedy konečně přijde nějaký déšť.


13. října 2018: Letní dny se kupí jeden za druhým. Dnes jsem byli na silničce v Ráji jen tak v kraťasech a tričku. Pouze nádherně zlaté barvy listí dávaly najevo, že není srpen ale říjen.


11. října 2018: Dnes byl regulérní letní den. Teplota asi nepřesáhla sice 25°C, ale to nevadí, pocitově to prostě byl říjnový letní den. I teď večer je teplo. Není to nepříjemné, ale je to zvláštní, i když možná jen v kontextu letošního roku, kdy se zvláštnosti kupí jedna za druhou.


8. října 2018: Na prodloužený víkend jsme jeli do Budapešti na maraton, respektive třicítku. Z pohledu našeho výletu a závodu bylo počasí dobré, polojasno a lehce přes dvacet. V sobotu ráno jsme si nejprve zašli vyzvednout číslo do univerzitního kampusu na pravém břehu Dunaje, pak jsme navštívili Vár, kde krom spousty turistů a hezkého výhledu nic není, a dopoledne jsme zakončili obědem a nákupem papriky všeho druhu v tržnici. Po nezbytném odpočinku jsme se lodí D12 vydali do lázní Lukacs poladit formu. V neděli dopoledne byl závod a vydařil se. Já jsem si zlepšil čas skoro o deset minut na 2:28:56, Ráďa stáhla loňský čas o 2 minuty na 2:48:22. Odpoledne jsme pak vyrazili regenerovat do Szechenyi. Teď jedeme domů vlakem EC288 taženi bratislavskou historickou mašinou ES499.0001, prvním prototypovým "Esem" z roku 1973. Možná proto, že jde o prototyp, má označení řady postaru ES499 a nikoli 350. Snad jí stykače vydrží až do Prahy.


6. října 2018: Co se ksakru musí stát, aby nad střední Evropou přestaly tak neuvěřitelně a bezprecedentně dominovat anticyklóny a začalo opět občas pršet? Podle modelu to tak totiž opět nevypadá... Nebo déšť navždy skončil, vznikne tu poušť a z nás se stanou Beduíni?


3. října 2018: Fronty nám nějak vypadly z rytmu. V pondělí totiž od západu přišla další, ovšem opět slaboučká. K nám přinesla asi jeden milimetr deště, v jiných místech to možná bylo víc, ale nic světoborného. Za ní se dost ochladilo a ve studeném vzduchu se už druhý den tvoří kupovitá oblačnost a lokální přeháňky, prostě takové to aprílové počasí. Změna rytmu front nejspíš souvisí s celkovou změnou cirkulace nad Evropou. Azorská anticyklona vypadá na zánik, respektive na to, že se kompletně přestěhuje přes naše území nad Rusko. Nadále si ale udrží vliv nad počasím u nás, toho se vzdát nehodlá. Inu, ruská anticyklona...


30. září 2018: Návštěva další mělké brázdy od severozápadu přišla opět na konci týdne, zrovna když jsme byli první den na výletě v Saském Švýcarsku v městčku Wehlen na břehu Labe pod mohutnými pískovcovými skalami. Tak jsme změnili rychle plán a za intenzivního mrholení jsme jeli přívozem na druhou stranu řeky, pak vlakem do Bad Schandau a tam zase přívozem zpět. Odpoledne jsme strávili v lázních a saunách, pak zašli na večeři do italské restaurace a za tmy se zas oběma přívozy a vlakem vrátili zpět do Wehlenu. V sobotu už bylo počasí hezké. Dopoledne jsme si proběhli skalní oblast Bastei kolem dokola, do jejího centra na slavný most jsme se ale neodvážili. Tam jsme raději zašli odpoledne jen tak na vycházku. No a dneska jsme se svezli výletní tramvají do Kirnitzschtal až na konečnou k takovému pseudovodopádu a opět jsme si dali běžecký výlet nádhernými skalami. Jedno z nejhezčích míst byla obrovské skalní okno nebo spíš otevřená "jeskyně" Kuhstall a z ní vedoucí žebříček skalní štěrbinou na temeno skály.


25. září 2018: Návrat vysokého tlaku proběhl s neuvěřitelnou razancí. Zatímco při přechodu bouře Fabienne včera v noci klesl tlak na 998hPa, dnes už máme opět 1038hPa. Takže změna o 40hPa za zhruba 40hodin. Další kontrast je teplota. V pátek v 19h bylo ještě 25 stupňů, dnes ve stejnou dobu pouhých 8 stupňů.


24. září 2018: Víkend splnil očekávání. Vše proběhlo celkem v souladu s tím, co modely v průběhu minulého týdne předpovídaly, takže nastoupil podzim. Po přechodu fronty spojené s cyklónou Fabienne se výrazně ochladilo, při něm silně foukalo a pršelo. Anticyklóny se ale rozhodně nevzdávají a nehodlají vyhodit ze sedla. Opět se zdá, že se ujmou vlády nad počasím v Evropě. Nedostatek srážek se tedy zatím nebude snižovat, snad se jen nebude už aspoň prohlubovat.


22. září 2018: Odpolední teploty se celý týden držely vysoko, ale včera začal prudce klesat tlak a rozfoukalo se. Očekávaná fronta pak večer skutečně dorazila, a tentokrát byla štědřejší k nám na severu. Pršelo asi tři hodiny a spadlo kolem 6 až 8 mm deště. Za frontou se výrazně ochladilo.


18. září 2018: Jak se bude počasí vyvíjet dál? Nikdo neví, ani modely ne. Výstupy se dost mění, chvíli to vypadalo na brutální ochlazení a div ne sněžení, teď zas spíš opět na vliv anticyklony. Ale to až potom, co ná na víkend asi navštíví po dlouhé době opět cyklonální počasí. Nejprve v pátek fronta a pak v pondělí asi přímo střed pěkně výrazné níže. Tak snad při tom naprší pár desítek milimetrů vody a nebude foukat víc, než se sluší.


16. září 2018: Fronta přecházející ve čtvrtek a pátek se nám opět úspěšně vyhnula. Zato na Šumavě z ní pršelo všechny tři dny, kdy jsme byli na Lipně na firemním víkendu a zvlášť v pátek velmi vydatně a trvale. On taky rozdíl mezi Šumavou, která aspoň občas nějaké bouřkové srážky dostávala celé léto, a Jizerkami, kde téměř vůbec nepršelo, je velký. U nás vše žluté a zaprášené, tam zelené a štavnaté. A mraky hub.


13. září 2018: Sucho bohužel pokračuje, už skoro dva týdny opět nespadla ani kapka. I teploty opět šplhaly vzhůru, včera dokonce opět ke třicítce. Dnes je ale čtvrtek, návštěvní den mělkých brázd, tak doufejme, že tahle, na rozdíl od té z minulého týdne, k nám opět nějaký déšť přinese.


9. září 2018: V pátek jsme měli na návštěvě po týdnu opět jednu mělkou brázdu, ale na rozdíl od jiných míst v republice u nás opět nespadlo vůbec nic. Víkend byl zase plně v režii vysokého tlaku, takže tentokrát jsme na závodech ve Sloupu u Nového Boru rozhodně nezmokli ani trochu. Přes veškeré sucho jsme si tam ale užili docela dost bažin, neumím si představit, jak by to tam vypadalo kdyby byla srážková bilance normální. Možná by byly plavecké úseky v bažinných jezírkách ;-). Závody se konaly v pískovcových skalách, což je velmi pěkné avšak taky velmi náročné. Převýšení dnešního longu bylo skoro 500m na 10km. Emča zvítězila oba dny a zvýšila tak náskok ve vedení žebříčku D14.


6. září 2018: Zatímco v pondělí a úterý ještě na v jižní polovině území dozníval vliv tlakové "níže", u nás na severu se opět chopil vlády starý známý ... pás vysokého tlaku. Už není horko, ráno klesá teplota na deset, ale odpoledne je teplo a slunečno. Dalo by se říct příjemné babí léto.


3. září 2018: V předpovědi ČHMÚ se dnes píše o tlakové níži nad severní Itálií. Ovšem co je to za níži, když ji tvoří jen jedna uzavřená izobara a navíc s hodnotou 1015hPa. Snad jedině když vezmeme v úvahu 1025hPa všude okolo, pak lze o "mělké jámě" (orienťácky řečeno) mluvit. No nicméně počasí odpovídá tomu, co bychom od severoitalské níže čekali. Poměrně intenzivní déšť, více ho je v jižní polovině republiky a přechází od východu na západ. Jinak v celoevropském měřítku je ale rozložení tlakových útvarů pořád stejné, je to pás vysokého tlaku od Azor přes Pobaltí až nad Skandinávii. Severozápadní cyklonální aktivita neexistuje.


2. září 2018: Fronta se o víkendu opravdu zavlnila a hlavně v sobotu zapršelo celkem vydatně. Byli jsme na třídenních závodech v Radvanicích, já jsem jel v pátek vlakem do Rtyně, pak na horáku do Radvanic a po závodě přes Paseku a Čížkáče na Kvíčalu. Ráďa přijela až v noci z Francie a pak autem rovnou na Kvíčalu. Páteční etapa proběhla ještě za sucha a částečně i slunce, sobotní ale byla kompletně v dešti a mokru. Dnešní začala ještě deštivě ale odpoledne se pak zase vyjasnilo. Terény v Radvanicích byly hezké a dobře mi sedly, bylo to pěkně čitelné. Podařilo se mi vyhrát kategorii H45C :-). Mimořádnost letošního léta potvrzuje úroda hroznů na Kvíčale. Tak velké a sladké běžně v Podkrkonoší v nadmořské výšce 400m prostě nemůžou uzrát. Letos ale uzrály.


30. srpna 2018: Po několika teplých avšak ne horkých dnech přišla dnes další fronta a přinesla několik milimetrů deště. Vypadá to, že se zase bude vlnit, takže o víkendu pravděpodobně další srážky přibudou.


27. srpna 2018: Včerejší odpolední teplota zůstala pod dvacítkou a dnes ráno klesla na 7 stupňů, na Jizerce -3 stupně. Vyloženě zářijové počasí. V Alpách ve vyšších polohál napadlo 30cm sněhu. Soudě podle krásných typických oblaků bylo nad našimi horami možná dnes vlnové proudění. Anebo to byl nově klasifikovaný oblak "undulatus asperatus".


26. srpna 2018: Počasí se přepnulo do režimu podzim. Fronta, která nám přinesla tuto změnu a taky tak potřebnou vláhu, se podle očekávání nad Rakouskem zvlnila a na moravu přináší dnes další déšť, v Čechách však zůstává beze srážek.


24. srpna 2018: Konečně jsme se dočkali fronty, která nebyla jen pro srandu králíkům. Ochladilo se o více než 10 stupňů a k nám přinesla 10-20mm srážek, lokálně i více. Sud máme opět plný. Tlak je 1008hPa. Kdy naposledy jsme takto "nízkou" hodnotu mohli naměřit....?


20. srpna 2018: Další týden jen horko a sucho. Jen tropické noci už se nekonají.


14. srpna 2018: Včera a dnes se jedné brázdě od severozápadu podařilo dostat mezi tlakovými výšemi až do střední Evropy a přinesla s sebou i frontu, o něco výraznější než v pátek. Opět tak soudím zatím jen podle sudu, kde bylo ráno tak dvakrát víc vody než v pátek. A během dne možná přeháňky ještě něco málo přidají.


12. srpna 2018: Teploty byly o víkendu nižší a noční minima dokonce někde zůstala pod dvoucifernou hodnotou. K tomu přidáme převažující žlutou barvu a padající listí ze stromů a máme spíš povedený den babího léta na začátku října než ani ne polovinu srpna.



10. srpna 2018: Nejčastější obrázek rozložení tlaku v Evropě v posledních měsících připomíná prsa. Velikost kolísá, hloubka dekoltu mezi nimi taky. Někdy se v dekoltu poštěstí a objeví se fronta, obvykle slabá a rychle se rozpadající. Ve zbytku času se v něm tvoří pouze bouřky. Dnes v noci nás jedna fronta navštívila a přinesla několik mm srážek. Srážkoměr je mimo provoz, tak můžu jen odhadovat podle množství vody v sudu a řekl bych, že to u nás bylo tak do 2-3mm maximálně.


6. srpna 2018: "O zítřku předem nikdo nic neví" říkal egypťan Sinuhet a měl pravdu. Člověk se sice snaží ten zítřek občas spočítat, ale je na to malý pán a z faktorů, které běh zítřka ovlivní, má v merku tak sotva půlku. To, co modely naznačovaly celkem už spolehlivě, že se naruší absoultní nadvláda antycyklón nad střední Evropou, už zas není pravda. Sice v závěru týdne nějaké intermezzo a snad i frontální srážky možná přijdou, ale jak to bude nakonec silné, víb bůh. Nebo spíš čert. A pak? Nejspíš zase stejný obrázek jako se tvrdošíjně opakuje od počátku dubna. Pás vysokého tlaku šikmo Evropou od Azor až po Moskvu.


4. srpna 2018: Jsou místa, kde v posledních třech dnech pršelo každý den. Liberecko ale k těmto místům nepatří. Bývalý "nočník republiky" je teď mpžná jedním z nejsušších míst. Holt všechno se mění.


3. srpna 2018: Včera ve večerních hodinách se u nás na serveru přece objevily rozsáhlejší konvektivní srážky, Liberci se to ovšem opět úspěšně vyhnulo. Modely ale už poměrně spolehlivě naznačují změnu globální evropské cirkulace, tak snad se deště konečně dočkáme.


31. července 2018: Prožíváme tropické noci a tropické dny. Jeden za druhým. V noci dvacet, ve dne třicet tři. Víc k tomu není co dodat. Kdyby nebylo extrémní sucho a aspoň občas bouřky zalily krajinu, byl bych za tohle počasí vlastně docela rád, slunce a teplo mi nevadí. Ale usychající rostliny a stromy nejsou veselý pohled.


29. července 2018: V pátek a včera se nad naším územím bouřky a přeháňky vyskytovaly hojně, rozložení úhrnu spadlých srážek je ale velmi nerovnoměrné. Někde je to i několik desítek mm za dva dny, jinde ani kapka. U nás něco málo napršelo v pátek, ale včera nic. Zatímco na letišti, od nás vzdušnou čarou tři čtyři kilometry, hlásí 9mm za 24h.


26. července 2018: Je neuvěřitelné, s jakou zatvrzelostí se jedno konkrétní rozložení tlakových útvarů dokáže držet týdny a týdny zuby nehty. Žádný návrat na oceánské proudění se nekoná. Anticyklóny určující počasí v Evropě to prostě nedovolí. Včera se aspoň odpoledne začala tvořit kupovitá oblačnost, takové ty klasické květáky. Byly malé ale přesto z nich dokázalo pár kapek spadnout. Nabízely se pak zajímavé pohledy, kdy na obloze pokryté "obláčky" byl jeden maličko větší, někdy i trochu průsvitný, a po ním jasně vidět jak prší. Ovšem plošný rozsah takového "deště" byl třeba 1x1km, ne víc, a trval několik minut. Nestačilo to ani na zalití kytek, hned se to vypařilo.


22. července 2018: Během týdne, kdy jsme byli v Dolomitech, se u nás srážková bilance nijak nevylepšila. Opakovala se sice situace "tlaková níže nad Polskem", ta ale přinesla poměrně bohaté srážky všude jinde jen ne k nám na sever. Jako by se to tentokrát při postupu na jihozápad zarazilo o Jizerky. Bouřková činnost následujících dnů, včetně toho dnešního, se zas naopak drží v jižní polovině republiky, takže u nás ani kapka. Sud, který jsem nainstaloval k okapu od pergoly, už bude zas brzo prázdný a trávník není zelený nýbrž žlutý.


12. července 2018: Nad Polskem se vytvořila tlaková níže a kolem ní se proudění změnilo na severní, které je zároveň vlhčí, takže přináší do střední Evropy aspoň nějaké srážky, které jsou tolik potřebné. Zároveň se ale dlouhodobě udržuje brázda nad severní Itálií, takže v Dolomitech, kam se příští týden chystáme, to nevypadá s počasím nijak dobře. Zatím tam jsou bouřky a přeháňky skoro každý den... Model v dlouhodobějším horizontu naznačuje možnost návratu k (...pro střední Evropu z hlediska srážek důležité) frontální aktivitě typu Wc nebo NWc. Hlavně aby to zas nedopadlo tak, že bude dva měsíce jen sřídat fronta frontu aniž by se mezi nimi k nám vždy na chvíli podíval nějaký ten výběžek....


8. července 2018: Jediné, co by se k uplynulému týdnu dalo říct, je, že se opět postupně oteplovalo. Změna cirkulace nenastala, srážky téměř žádné. O víkendu jsem byl na etapových orienťáckých závodech u Vamberka. Kempovali jsme v krásné osadě Brumbárov poblíž vesnice Krchleby a závodilo se v přilehlém lese směrem na Borohrádek. Opět to byly spíš hustníkové orgie a nepřehledný zarostlý les. V sobootu jsem si k tomu odpoledne ještě objel na silničce celé Orličky. Skoro 120km a 1700m převýšení přes Kostelec, Rychnov, Rokytnici, Záhoří, Deštné a Solnici zpátky do Kostelce. Moc hezký okruh, jen ho trochu kazil dost silný vítr, každodenní projev současné meteorologické situace.


2. července 2018: Dnešní den by se spíš hodil na přelom března a dubna. Slunečno, ale ráno minumum pět, odpoledne maximum kolem dvaceti stupňů. Na Jizerce ráno mínus tři. Ve studeném vzduchu byla nádherná viditelnost, snad 100km.


1. července 2018: Počasí je poměrně nudné. Celý týden bylo spíš chladno, trochu srážek spadlo, ale žádné spásné množství to nebylo, a hlavně silně foukalo. Z globálního pohledu mi situace připadá stále víceméně stejná. Určující roli má Azorská anticyklóna vysouvající své potomky na severovýchod nad Baltské moře a Skandinávii. Občas nastane nějaký kratší průlom, jako tento týden, ale nemá dlouhého trvaní a po pár dnech se vše vrátí k původnímu rozložení. Kasická západní nebo severozápadní cirkulace už nebyla snad měsíce.


29. července 2018: Tlaková níže na jihovýchod od nás přinesla na většinu míst republiky poměrně vydatný déšť, jak to tak ale za těchto situací bývá, v našem kraji jich bylo spíš zanedbatelné množství.


25. června 2018: Po dvou letech horka jsme letos na půlmaratonu v Olomouci měli téměř ideální počasí. Nakonec nebyla taková zima, jak jsem se bál a nepršelo. Bylo kolem šestnácti a jedniná nepříjemnost byl chvílemi silný vítr. Dobré podmínky a dobrý trénink vyústily ve výborné časy :-) a v mém případku i v osobáček. Noc v autě byla taky v pohodě, protože bylo zataženo a tak nebyla zima a ani vlhko.



21. června 2018: Teploty až do dneška stoupaly den za dnem a během dnešního odpoledne vrcholily většinou na hodnotách přes třicet. Pak ale prudký vpád studeného vzduchu od severu způsobil prudký pokles, kdy během hodiny klesla teplota o deset stupňů. V Liberci bylo v 15h necelých 29 stupňů, zatímco ve 21h už je jen 12 stupňů. Fronta spojená s tímto vpádem ale nebyla tak výrazná, jak by se dalo čekat vzhledem k rozdílu teplot. Bouřky sice přinesla, ale nebyly nijak rozsáhlé a spíš se objevovaly až pozdeji ve východní polovině republiky. Skončilo holt jaro a začalo léto ;-).


18. června 2018: V pátek se k nám opět nasunula tlaková výše od Azor a tak se vrátilo letní počasí beze srážek a s teplotami celkem příjemnými kolem pětadvaceti. Po dlouhé době jsem zas jel na silničce na Kvíčalu. V pátek jsem jel přes Bělohrad a dal jsem to za 4,5h. Včera klasicky přes Starou Paku a to bylo o fous pomalejší, i když obě trasy jsou téměř stejně dlouhé.


12. června 2018: V posledních dnech se nad naším územím opakovaně vyskytují poměrně rozsháhlé a intenzivní srážky, takže alespoň sucho agronomické se trochu zmírnilo. Také teploty poklesly z odpoledních mnohde téměř třiceti na spíš lehce nad dvacet.


9. června 2018: V nevýrazném tlakovém poli máme od včera bouřkové počasí. Cestou z Jablonce jsem na kole včera chytil takovou průtrž, že si nevzpomínám, kdy jsem na kole v podobném slejváku jel a jestli vůbec. Nebylo vidět, do těla bušily pětimilimetrové kroupy a silnice připomínala buď rybník, nebo řeku. To podle sklonu. Bouřkové jádro se motalo dokola nad Jabloncem a Libercem a nemělo se k pohybu, takže bylo zbytečné někde čekat, protože v mokrém dresu byla šílená zima. Bylo lepší jet a doufat, že to někde nepoložím. Dneska je totální skleník a už od oběda se na všech horách vytvářejí mohutné bouřky. Vnitrozemí zdá se zatím být toho ušetřeno.


7. června 2018: Do deníku není co psát. Je stále jasné slunečné počasí, vyjímečně sem tam nějaká bouřka. Frontální činnost nad Evropou prakticky ustala. Pro člověka je vlastně velmi příjemně, protože není vedro a noci jsou celkem svěží, ale příroda trpí. Sucho je obrovské. Modely sice předpovídají změnu směrem k obvyklejšímu rozložení tlakových útvarů, to jest níže nad Islandem a výše nad Azorami, ale kdo ví, jak to bude. Zřejmě jsou teď ve hře hodně zapojeny faktory, které modely neumí zohlednit, jako třeba výrazná sopečná aktivita podél rovníku, takže se předpovědi stále mění.


31. května 2018: Rozložení tlakových útvarů se sice mírně změnilo, ale ne dost na to, aby se změnil průběh počasí. Srážky jsou na našem území pouze lokální konvektivní, odpolední teploty pak stoupají ke třiceti a místy tuto hodnotu i překračují. Letošní květen bude podle všeho nejteplejší od počátku měření. Znova se mi vrací myšlenka, že hlavní změna v klimatu, kterou můžeme v posledních letech pozorovat, je že se jednotlivé druhy cirkulace pravidelně nestřídají, nýbrž se drží dlouho jako čert kozy. Jasný slunčný den s teplotou třicet stupňů není přece v květnu sám o sobě vyjímečný, vyjímečné je až když je takový v podstatě celý měsíc.


28. května 2018: Situace je nadále bez jakékoli změny a ani ve výhledu to to na změnu nevypadá. Víkend na Kvíčale byl horký červencový a suchý.


23. května 2018: Střední Evropu včetně České republiky zasáhly velmi intenzivní bouřky, dávající na radarech bílé odrazy. Kromě jednoho menšího pásma dopoledne se ale vše oderávalo jižně od nás, protože pro nás funguje onen pás vysokého tlaku na severu jako "ochranný štít".



21. května 2018: Tlakové výše mají od února velký apetit pobývat v Evropě v jakémsi pásu nad padesátou rovnoběžkou. Když se podíváme na modely, je obrázek už mnoho týdnů skoro stále stejný - Azorská tlaková výše vytváří mohutnou odnož nad Británií, Severním mořem, Baltským mořem až po Rusko. Tím pádem jednak brání klasické frontální cirkulaci od severozápadu a dále pak způsobuje, že nad Středomořím převládá dlouhodobě tlak nízký a proto zatímco my máme tak velké sucho a příroda se začíná barvit do žluta jako ve vrcholném létě, středomoří je zelené a závodníkům na Giru prší.


17. května 2018: Včera večer se nad Libercem vytvořilo konvektivní jádro a spustil se slejvák. To by samo osobě nebylo až tak nic zvláštního. Jenže místo aby se to jádro někam přesunulo, začalo se protahovat na jihozápad, takže to sice vypadalo, že se odsouvá, ale nad městem se stále vytvářelo dál a dál. zjevně se projevil orografický vliv Ještšdu, protože směr protahování byl shodný se směrem proudění resp otáčení tlakové níže. Lilo nejmíň hodinu a nebyl to liják ledajaký. Na silnicích tekly řeky a místy vznikaly rybníky. Musel jsem v tom jet na skútru a přijel jsem domů ve stavu jako kdybych se oblečený koupal. V noci pak následovalo další rozsáhlé pásmo deště, tentokrát už relativně mírného.


16. května 2018: Nad jižním Polskem se vytvořila tlaková níže a kolem ní začínají kroužit jednotlivé frontální systémy. Přinesly ochlazení a v noci i déšť, který je už poměrně dost potřeba, neboť sucho je velké. Situace by měla přetrvat minimálně do pátku.


14. května 2018: Zatímco ve středomoří stále přetrvává chladné počasí, my jsme se vrátili do naprostého léta. V sobotu sice byly nějaké bouřky, hlavně na Vysočině a ve východních Čechách, ale neděle byla suchá a horká. Shromaždiště závodů v Kytíně bylo na louce bez stínu a téměř se tam nedalo vydržet.


9. května 2018: Při dnešním pohledu na snímek Evropy ne zaujalo množství bouřek a žádná frontální oblačnost. Bouřky se vyskytují i na Mallorce, kde trávíme týden na silničkách. Bouřky nás honí skoro každý den.



4. května 2018: Zatímco střední Evropě vládne svým výběžkem mohutná Azorská anticyklóna, středomoří je pod vlivem opakujících se cyklón. Takže v Itálii a Španělsku je deštivo a chladněji než u nás, kde panuje suché letní počasí.


2. května 2018: Jižní Moravu dnes zasáhly silné bouřky. Aby to však zmírnilo velké sucho, které tam už dlouho panuje, to bohužel nestačí, tak to aspoň zmírní riziko požáru. I v Čechách by byl potřeba intenzivnější déšť, ale objevilo se jen několik malých bouřkových jader.


1. května 2018: Po dvou dnech silného větru jsme se dnes dopoledne zase projeli na kole. Bylo svěží ráno, chladnější než nedělě i pondělí, ale hlavně nefoukalo. Vzali jsme to v opačném směru než v sobotu - přes Drnholec na cyklostezku, po ní do Mikulova a pak ještě přes Milovice.


29. dubna 2018: Příští pátek jedeme na Malorku na cyklistický tréninkový kemp. Jezdí se tam na jaře, že tam bývá lepší počasí. No, letos to nějak neplatí. Kupříkladu dnes máme na Pálavě letní den a dost možná bude i tropický, zatímco na Pyrenejském poloostrově je jen kolem 18ti stupňů.


28. dubna 2018: Dneska jsme si ještě přecejen silničku na Pálavě užili. Ne že by nefoukalo, ale dalo se to vydržet a byla příjemná teplota. Objeli jsme Pálavu přes Lednici a Valtice, ale abychom si výlet prodloužili, vzali jsme to ze Sedlce zase zpátky do Bulhar a přes Milovice teprve do Mikulova. Pak jsme projeli cyklostezku až do Jevišovky a přes Brod nad Dyjí se vrátili do Perné. Chtěl jsem tentokrát překonat stovku, takže jsem pak ještě najel chybějících pár kilometrů do Věstonic a krpálem v Pavlově zpátky.


27. dubna 2018: Během týdne převládalo západní vlhčí proudění, takže teploty klesly a občas zapršelo. Na víkend se ale má opět oteplit a na Moravě by měla teplota v neděli šplhat až ke třiceti. Bohužel husté izobary na modelech nevěstí nic dobrého, takže kdo ví, jak to na Pálavě tentokrát s ježděním na kole bude.


22. dubna 2018: Pranostika "březen za kamna vlezem" seděla letos velmi dobře, protože tento měsíc navázal na únor a byl také teplotně dost podprůměrný. Zato druhá část pranostiky letos rozhodně neplatí, protože duben má vyloženě letní počasí a velmi teplé počasí. Místy ve střední Evropě šplhá teplota ke třiceti. Každopádně oba víkendové dny byly velmi příjemné, skoro bez větru a malá vlhkost. V sobotu jsme byli na závodech Saxbo v Luckendorfu a v neděli jsme na silničce vyjeli na Ještěd.


20. dubna 2018: S blížícím se koncem týdne teploty stoupají. Včera byla maxima na Moravě kolem 26°C, u nás kolem 24°C. Dnes se vyšší teploty přesouvají do Čech a v Plzni možná padne hranice 28°C. Na infometu jsem našel zajímavý článek o vývoji výšky sněhové pokrývky v Jizerkách, kde zajímavost tkví v tom, že až do konce března jsou čáry znázorňující výšku sněhu na jednotlivých stanicích víceméně vodorovné a potom jako když otočí kouzelným klíčkem a během týdne je půl metru sněhu pryč.


18. dubna 2018: Počasí nepřináší nic zajímavého. V pondělí přes střední Evropu přecházela mělká níže spojená s vlnící se frontou a tak poměrně vydatně zapršelo, což je dobře, protože už od února je srážek spíš málo. Teď už máme zas slunečné dny a teploty opět postupně rostou až k odpolední dvacítce, resp. lehce přes.


13. dubna 2018: Teplé počasí s sebou přináší i fronty s výraznějšími projevy, hlavně co se srážek týká. Jedna taková fronta s bouřkami přecházela dnes přes naše území k severu.


12. dubna 2018: Povětrnostní situace se příliš nemění. Je slunečno, teplo, beze srážek. A taky až na vyjímky větrno. Včera jsem po dlouhé době vytáhl horáka a v lese na Harcovském hřebeni jsem objevil ještě zbytky sněhu.


9. dubna 2018: Podle mojí meteostanice byl dneska první letní den, protože maximální odpolední teplota skončila na 25,6°C, takže kritérium pro letní den bylo o šest desetin překročeno.


8. dubna 2018: Ve čtvrtek přecházela fronta a v pátek se přes naše území stěhovala malá anticyklóna k jihovýchodu. Díky tomu byl chvíli tlakový gradient malý a vítr se zklidnil. Využil jsem toho a i když nebylo moc teplo, sluníčko pražilo a dal jsem si krásné silniční kolečko po Ráji. Tentokrát jsem ho jel v protisměru než obvykle, t.j. z Branžeže do Hradiště, což je mnohem příjemnější. V sobotu se oteplilo, ale vrátil se silný nárazový vítr. Dneska cestou z orienťáku v Doksech mne u Turnova chytila průtrž mračen, kdy byla během momentu silnice plná vody a dostal jsem v levém pruhu i slabý aquaplaning. Holt přichází teplé období roku.


5. dubna 2018: Kdybychom si představili tlakové pole nad Evropou jako krajinu, tak by to byla zatraceně kopcovitá krajina bez kouska roviny. A to znamená jediné - vítr, vítr a stále vítr. Majitelé větráků mají jistě radost, majitelé kol (zvláště pak silničních) radost nemají. Ale až na ten vítr je hezké jarní počasí s odpoledními teplotami mezi 15 až 18°C.


30. března 2018: Velikonoční počasí letos určuje pás nízkého tlaku táhnoucí se ze severozápadního Atlantiku až nad Francii a střední Evropu. To přináší vlhké a nevlídné počasí, což nám na skialpové dovče ve Stubaikách moc nehraje do karet.


26. března 2018: Letošní zima trochu připomíná tu 2012/2013. Teplejší začátek roku, pak období arktických mrazů v sibiřském vzduchu a pak konec zimy táhnoucí se až do poloviny dubna. Teď se blíží konec března a předpovědi zatím žádné výraznější oteplení nevěstí, takže se necháme překvapit, jestli se i dále budou věci vyvíjet podobně jako před pěti lety a my vyrazíme do Krkonoš ještě za dva týdny...


25. března 2018: Ranní slunce lákalo k výletu. Měli jsme v plánu jet do Krkonoš, ale záhy se začalo zatahovat nízkou oblačností a tak jsme trochu váhali. Nakonec jsme se nenechali zviklat a bylo to dobře, protože v Harrachově se to protrhalo a celý den bylo slunečno, i když všude okolo se cáry nízkých mraků honily. Sněhu je ještě i dole u celnice spousty a jak jsme šplhali zadní cestou na pásech k Alfrédce, tak ho přibývalo. Na Terrexu bylo místy i metr a půl a kolem Vosecké určitě přes dva metry. Akorát ten sníh, ten byl náročný. Ve stínu ještě suchý skoroprašan a všude jinde úplně mokrá srajda. Neexistuje máza, která by to pobrala. Až nahoře na hřebenech byl sníh tvrdý a ufoukaný a dalo se jít na červený špalek volně kudy člověk chtěl, neboť to všude, kam oko pohlédlo, byla bílá rovná placka. Na hřebeni ale nebyla žádná jarní firnová idylka, nýbrž tam panovala celkem tuhá zima.


24. března 2018: Občas trochu zasněží, dole přes den zaprší, a teploty jsou stále spíš podprůměrné, i když dvouciferné mrazy už nejsou. Mrzne jen v noci, odpoledne je lehce na nulou.


20. března 2018: Dnes začalo astronomické jaro. A začalo tím, že ráno klesla teplota v Liberci na -13°C, stejně jako včera, což přepsalo tabulky rekordů minimálních hodnot pro tyto dny. Chtěl jsem ráno na sedmou vyrazit na Smědavu, ale tamních -18°C mne odradilo, takže jsem vyrážel až kolem deváté, kdy už bylo díky slunci docela příjemně. Tentokrát foukalo o dost míň než v neděli a vybral jsem si trasy, které vedou co nejmíň lesem, abych se vyhnul tomu pitomému jehličí. Byla to paráda, nejlepší byl Sněhulák, hezky upravený, i když překvapivě poblíž Předělu už leze kamení, zatímco jinde je ještě dobrých 50-70cm sněhu.


19. března 2018: Včerejší den by se lépe hodil k přelomu ledna a února než do poloviny března. Ráno mínus deset, přes den mínus pět. Všude bílo a jiskřivo. Slunce svítilo celý den, ale bylo zastřené vysokou oblačností, takže ačkoli už je poměrně vysoko na obloze, nehřálo. Neodolal jsem a byl jsem se proběhnout ve Vesci. Tajch je stále zamrzlý, ale pokrytý sněhem, takže i kdyby byl led dost silný, bruslit by se nedalo. Odpoledne jsme se byli sklouznout na Mariánské Hoře. Dojeli jsme přes Protrženou a Kasárenskou na Knejpu a zpátky. Bylo to fajn, i když silně foukalo a v lesních úsecích bylo mrťě jehličí a větviček, které bohužel nejedou ;-).


17. března 2018: Ráno bylo mínus čtyři, na zahradě leželo asi pět centimetrů sněhu a dál sněžilo. Měli jsme zahajovat orienťáckou sezónu každoročním závodem na "Jarní skály" na Kosti, ale pořád jsem sledoval ORIS, jestli nebude závod zrušen pro nepřízeň počasí. Nebyl a bylo to dobře, protože to byl nádherný závod. Sníh vytvořil úplně jiné podmínky a pocukrovaná příroda a skály obzvlášť byly nádherné.


14. března 2018: Zima ještě nekončí. Nad Skandinávií se vytvořila výše, kolem které začíná foukat od severu. Takže zatímco včera odpoledne v Praze bylo přes deset stupňů a jarní počasí, dnes ráno v Liberci sněží. Předpověď na víkend slibuje opět ráno dvouciferné mrazy a teplota pod bodem mrazu by měla zůstat i přes den.



11. března 2018: Dneska byl vyloženě jarní den. Odpolední teplota stoupala přes 15°C a pokud zrovna zasvítilo slunce, bylo teplíčko. Kazil to trochu čerstvý východní vítr, který snižoval pocitovou teplotu o pět až deset stupňů, takže pro tu správnou jarní pohodičku to chtělo najít pivní zahrádku v závětří a na kolo si naplánovat trasu z východu na západ ;-).


9. března 2018: Je to tak, zima je pravděpodobně u konce. Určujícím faktorem pro naše počasí je teď mohutná cyklonální činnost nad východním Atlantikem, která k nám lifruje vlhký vzduch od jihozápadu nebo západu. Včera odpoledne se projasnilo a vzduch začal silně vonět jarem. A protože jasná obloha vydržela i v noci, všechno zmrzlo a chodníky i silnice klouzaly jako sviň.


6. března 2018: Po několika týdnech suchého a vesměs slunečného počasí se dnes ráno nad téměř celou republikou začal sypat sníh. Pravděpodobně ale nevydrží dlouho, protože už o víkendu mají v jihozápadním proudění vyšplhat teploty přes deset stupňů.


4. března 2018: Když jsme jeli v pátek na MHB, byl jsem hodně překvapený, že sníh je pořád celkem dobrý. Klistr zůstal v krabičce a celý víkend jsme zvládli na modrý extra. Tentokrát s námi byli Jonáš a Jáchym. V sobotu ráno jsem si počkal, až březnové slunce trochu prohřeje ledový vzduch a vyběhl jsem si v pohorkách na Milíř. Pak jsme s klukama jeli na Pytlácké kameny a Pyramidu, přičemž kluci jeli oba na hladkých lyžích. Na Sněhulákovi se mi zbytek výpravy ztratil, když jsem si odskočil, a tak jsem při jejich hledání najel o 8km víc. Takže jsem měl 41km a Ráďa s klukama 33km. Dneska jsme byli na Jizeře, 20km. Oba dny bylo nádherné počasí, v noci třeskutý mráz, ale přes den příjemně.


1. března 2018: Dnešním ránem pravděpodobně vyvrcholilo arktické období této zimy. Včera byla odpolední maxima jen kolem -8°C a dnes ráno teplota klesla na -17°C. Odpoledne už se mírně oteplilo, jak se od západu začal prosazovat vliv mohutné níže. Ale zůstává velmi sucho, ve výhledu je i přes změnu cirkulace jen minimum srážek. Mácháč zamrzl skoro celý, zůstalo jen malé oko v západní části mezi ostrůvkem a skluzavkou u Starých Splavů. Nově zamzlé oblasti byly pokryté úplně čistým a hladkým černým ledem, který z dálky vypadal jako vodní hladina a jeho tloušťka 4-8cm byla patrná jen díky lomu světla na prasklinách. Odvážil jsem se na něj, ale opatrně. Přejet napříč jsem si jezero netroufl, takže jsem ho raději skoro celé objel po starém šedivém mramorovaném ledu, který už měl hodně přes deset centimetrů.


26. února 2018: Cirkulace nad Evropou je obrácená naruby. Nad Islandem je mohutná tlaková výše, nad Azorami zas pro změnu hluboká níže. Na družicovém snímku se dnes objevila v arktickém vzduchu zajímavá struktura oblačnosti.



25. února 2018: Ranní teplota padá na mínust čtrnáct, odpoledne máme kolem mínus pěti. I když slunce za sklem pere jako blázen. Pokračoval jsem v bruslařském víkendu návštěvou Padrťských rybníků v bývalém vojenském prostoru Brdy. Musel jsem tentokrát sbalit veškerou výbavu do batohu, protože se k rybníkům nedá dojet autem. Silnice tam sice vede, ale průjezd po ní je stále zakázán. Auto jsem tedy nechal na novém parkovišti Kolvín, které je placené a vypadá jak parkoviště na Bedřichově, a potom jsem pochodoval 4km k rybníku pěšky. První dojem z rybníků byl, že je tam krásná příroda ale led úplně nahovno. Ale postupně jsem se otrkal, pochopil, že musím jezdit po hladkých pásech podél zamrzlých trhlin v ledu, kde není sníh, a pak už to bylo fajn. Horní rybník byl nakonec skoro lepší než dolní.


24. února 2018: Dnes to bylo trochu jako v aprílu, sněhové přeháňky střídalo slunce. A k tomu nepříjemně foukalo, takže odpoledních mínus pět bylo jako kdyby bylo mínus deset. Místo na běžky jsem se jel podívat na Mácháč. Byly totiž rozporuplné informace o tom, jestli se tam dá bruslit nebo ne. Dalo, ale jen v části poblíž Doks, kde bylo tak 7-10cm pěkného ledu až zrcadla, takže nebýt silného větru bylo by to super zabruslení. Led občas pukal a dělal zajímavé zvuky. Na zbytku jezera byla jen volná hladina.


22. února 2018: Už měsíc nesněžilo a je to znát. Měřící tyč u Bílých Buků sice stále hrdě hlásá 60cm, ale o kus vedle na Hřebínku je stěží dvacet a Bedřichově možná tak deset centimetrů. Tratě jsou zmrzlé, tvrdé a rychlé a místy ledové. Nejlepší to je tam, kde nevedla minulou neděli trasa padesátky, protože úprava na tři a více stop a potom tisíce závodníků tomu povrchu daly dost na frak, i když to rolby po zavodě projely zas zpátky na stopy dvě po krajích. Bufet na hřebínku zásobuje místo pro zimu typického skůtru stará Dacia s předním náhonem :-).



21. února 2018: Jsme nadále pod vlivem anticyklon, zatím spíše s východním prouděním. Přes den je tedy kolem nuly a noci jsou velmi chladné. Díky malé vlhkosti se naštěstí netvoří nízká oblačnost a mlhy, tak si přes den užíváme slunce. O víkendu by ale mělo přitvrdit k severovýchodu, takže v noci by měly teploty padat hluboko pod mínus deset a přes den taky zůstávat silně pod nulou. Mácháč na bruslích se začíná rýsovat dosti jasně.


18. února 2018: Poslední den prodlouženého víkendu jsme si rozdělili na dvě části. Dopoledne jsme vyjeli do Šerlišského sedla autem a projeli jsme nejzápadnější části hřebene Orliček - Bukačku, Vrchmezí, Sedloňovský Černý kříž. Oblast je to už poměrně malá, takže jsme jí za dvě hodiny projeli dvakrát dokola. Vyjížděli jsme za drobného sněžení, ale pak se oblačnost roztrhala a k Masarykově chatě už jsme se vraceli za slunečného počasí. Odpoledne jsme ještě přejeli do Bledných skal, neboť jsem si tak pomyslel, že za sněhu jsme tam ještě nebyli a mohlo by to být pěkné. Na horní parkoviště se vyjet nedalo, takže jsme museli 3km po silnici pěšky, ale zpátky jsme si to zkrátili po orinenťácku přímo volným terénem, což bylo díky strmým svahům v kombinaci s pralesní vegetací plné popadaných stromů docela dobrodružné.


17. února 2018: Včera jsme proběhli skoro celé Orličky, tak jsme na dnešek museli vymyslet kam vyrazit. Ráďu napadlo, že bychom mohli jet na Jeřáb a mně se ta myšlenka zalíbila. Už jen cesta autem podél Divoké Orlice je totiž krásná a tak to nebyl ztracený čas. Vyjeli jsme zadem na Hedeč, zaparkovali jsme na křížení cesty od Amálky se silnicí, a pak jsme proběhli všechny trasy které na Jeřábu jsou, včetně výstupu hlubočákem na vrchol a zajížďky na hřeben směrem na Písařov. Sněhu bylo celkem dost, na loukách za klášterem tak 20cm, na vrcholu kolem 70cm. Slunce svítilo skoro celý den zastřené řídkou vysokou oblačností, údolí pak zalévala nízká oblačnost.


16. února 2018: Na prodloužený víkend jsme odjeli do Orlického Záhoří ležícího ve stejnojmenných horách. Ve výšce necelých 700m je sněhu pomálu, ale když jsme dnes stoupali na hřeben, tak ho rychle přibývalo a nahoře už ho bylo poměrně dost. Dopoledne navíc sněžilo, takže pár centimetrů připadlo, odpoledne se pak střídala mlha s jasnou oblohou. Projeli jsme skoro celé hory, až k Haničce a pak na druhou stranu až skoro k Masarykově chatě, celkem přes 50km. Většinu tratí na hřebeni nám před nosem projela rolba.


14. února 2018: Klíčovým faktorem počasí u nás v posledních dnech je ruská anticyklóna. Je mohutná a nedovolí žádné frontě vstoupit do střední Evropy. Něco málo cyklonální činnosti se odehrávalo a odehrává na jih od nás nad Středomořím a Balkánem, ale k nám to zasahuje jen okrajově, aniž by to přineslo nějaké to sněžení.


11. února 2018: Díky mrazivému počasí jsme se dočkali ledu na Jablonecké přehradě, podle údajů Povodí Labe má asi 8cm, ale spíš víc, protože měření je staršího data. Přišly tedy ke slovu moje nordické brusle a není vyloučeno, že ještě znovu přijdou. Mrazivé noci mají pokračovat a na Mácháči včera prý byl exluzivní led. Bohužel tenký, pouhých 3-5cm, a to nejsem blázen abych na něj lezl. Radši si počkám.


9. února 2018: Že by u nás mohlo v zimě panovat slunečné anticyklonální počasí? Ne, to je v poslední době velmi nepravděpodobné. Každá anticyklonální situace se po jednom dvou dnech zvrtne do šedivé nízké oblačnosti, ze které vystupují maximálně nejvyšší partie Krkonoš nebo Šumavy. Tak tomu je i nyní, poslední bezoblačný den byl úterý.


6. února 2018: Studený vzduch od severovýchodu spolu s jasnou a bezvětrnou nocí se postaraly o to, že dnešní ráno bude zatím jedno z nejchladnějších nebo dokonce úplně nejchladnější v této sezóně. U nás ráno poklesla teplota jen na mínus deset, ale Jizerka hlásí -25°C.



4. února 2018: Tento víkend se mimořádně vyvedl. Slibované rošády tlakových výší konečně dostaly spád a otočily kormidlem z jara zpátky do zimy. Zafoukalo od severovýchodu, ochladilo se a slunce se díky suššímu vzduchu přestalo schovávat za nekonečné mraky. Sněhu není na horách moc, ale na Jizerce, kde jsme byli včera a v Jakuszycích, kde dneska, je ho jakž takž dost. Najezdili jsme za oba dny asi 70km v zatím asi nejlepších podmínkách a počasí této sezóny.


1. února 2018: infomet.cz napsal:

Přestože ještě neskončila, právě probíhající zima už představila v celosvětovém měřítku mnoho výkyvů počasí. Začátkem roku se na východním pobřeží Spojených států po přechodu silné bouře prudce ochladilo a stovky automobilů zamrzly v předtím zaplavených ulicích Bostonu. Zatímco čtyřicetistupňový mráz sevřel 21. a 22. ledna Niagarské vodopády do ledového příkrovu, na jihu Španělska se mohli těšit z teplot nad 25 °C. Ale i na některých místech na severu Německa v té době přepisovali plusové teplotní rekordy dvojcifernými čísly. Na východě Sibiře naopak nízké teploty pod -60 °C ochromily veřejný život i dopravu (nejnižší teplota na Sibiři -67,8 °C byla naměřena v roce 1933). Střední Evropu zasáhl silný vítr spojený s hlubokou tlakovou níží Friederike, který zanechal škody za miliony eur. Silné deště a tání sněhu v Alpách vedly k záplavám v Paříži. Záplavy byly také na Rýně a jeho přítocích. I sluneční svit se v některých oblastech zapíše do historie klimatu. Například v Moskvě v prosinci 2017 bylo celkem pouhých šest minut slunečního svitu, takže tento měsíc v ruském hlavním městě byl nejtemnější od začátku pravidelných meteorologických záznamů.


31. ledna 2018: Na horách jsou podmínky spíš odpovídající konci března. 5-50cm firnu, obvyklá problematická místa už holá nebo jen s vrstvičkou ledu. Ale po nočním vyjasnění sníh přituhl a bylo krásné ráno, takže sklouznutí bylo fajn. Na Máří se ale už jet nedalo, jen malý okruh na rozcestí Pod sedlem Holubníku a zpět.


30. ledna 2018: Případný návrat k zimímu počasí nám modely stále odsouvají. Včera bylo v silném západním proudění zase skoro deset stupňů nad nulou, v noci přecházela výrazná fronta s lijákem a nárazovým větrem až 20m/s.


27. ledna 2018 Zatím se žádné ochlazení nekoná, je obleva až po hřebeny Krkonoš. Teplota s výškou moc neklesá, takže je téměř stejně v Liberci jako na Jizerce: plus dva stupně, mlha, sněhová kaše. Kolečko 30km v Jakuszycích byla v té kaši celkem dřina.


25. ledna 2018 Ještě v pondělí byl krásný zimní den a tak jsem toho využil a odpoledne si vyšlápl na skialpech na Ještěd. Pak už bohužel zase přišla obleva a šeď, takže sníh dole už téměř zmizel. Modely ale tvrdí, že kolem nás rozehrají anticyklóny nějakou vysokou hru a způsobí opět ochlazení.


21. ledna 2018 Sobotní počasí bylo příjemné, lehký mráz, suchý vzduch, žádný vítr a žádná vánice. Dokonce jsme si užili trochu slunce. Na tom bylo ale zajímavé, jak se během dne pohybovaly nebo spíš nepohybovaly mraky. Nad Libercem bylo totiž skoro celý den téměř polojasno, ale když se člověk rozhlédl okolo, všudě černé mraky, které se téměř vůbec nepohybovaly. A celý den se situace v podstatě nezměnila. Podobně to bylo odpoledne na Jizerkách, kde v oblasti Smědavy byla stále jasná obloha a jinde totální deka. Sněhu je už na horách fůra, místy už možná i metr. I u nás dole v lese za Tajchem bylo dobrých 20cm když jsem se tam byl dopoledne proběhnout. Takže to byla dřina ale jinak krása v zasněženém lese.


18. ledna 2018 Evropu zasáhla další silná vichřice, tentokrát pojmenovaná Frederike a v Německu má údajně místy vyšší rychlost větru než Kyrill, který pustošil střední Evropu na den přesně před jedenácti lety. U nás fouká v nárazech "jen" asi 90-100km/h, ale i tak to jsou venku děsivé zvuky. Dopoledne ještě mohutně chumelilo a napadlo dalších tak 10-15cm sněhu, ale odpoledne se v teplém sektoru oteplilo na několik stupňů nad nulou. Večer pak přišel ten zmiňovaný vítr.


17. ledna 2018 Po dlouhé době jsem byl na Béďově na běžkách ráno. Nezbylo než vyjímečně zaplatit tu nemravnou cenu za parkování. Počasí bylo příjemné, -2°C, vítr žádný, čerstvě upraveno. Moc to ale nejelo, čerstvý sníh byl tupý. Na sněhoměrné tyči u Bílých Buků je sice 50cm, ale reálně je na mnoha místech sněhu výrazně méně, skoro bych řekl, že je jen to, co nasněžilo včera.


16. ledna 2018 Včera jsme se začali dostávat pod vliv tlakové níže na severozápadě a začalo pěkně foukat. V noci se k tomu přidalo sněžení a ráno byl v Liberci docela chaos. V sedm hodin nikde ani stopa po pluhu, tramvaje nejezdily, protože nešly přehazovat vyhybky. Přestože jsou vyhřívané, sníh hnaný větrem nestačil tát. Cesta do Prahy s Flixem byla však překvapivě bez komplikací.


14. ledna 2018: Ráno bylo v celé severní polovině Čech jasné a mrazivé, ale během dne se opět vytvářela nízká oblačnost, a to místy i na hřebenech Krkonoš, kam jsme na běžkách vyrazili. Jeli jsme po Terrexu na Voseckou, pak jsme si udělali kolečko přes Labskou zpět na Voseckou a stejnou cestou jsme se zas vrátili k autu, které jsme měli u celnice. Překvapivě byl Terrex pěkně upravený a bylo asi 10cm nového sněhu, takže ani nedošlo na klistr, kterého jsem se tak obával. Zažili jsme všechny druhy počasí, od úplného azura až to poměrně hustou mlhu, a bylo to nádherné.



13. ledna 2018: Jsme pod vlivem mohutne anticyklony se středem nad nad Pobaltím. Proudění se díky tomu stočilo k východu a ochlazuje se. Ovšem s tím přichází jiný nepříliš příjemný jev a to je nízká oblačnost. Pohled na snímky z družice, kde je tentokrát celá střední Evropa zalitá žlutou, není moc veselý. Ráno byly čisté aspoň vršky Krkonoš, teď už se i tam povaluje oblačnost.


10. ledna 2018: Současné počasí má se zimou pramálo společného. Včera v Praze, nebýt docela silného větru, byla by to idylka na kolo. O tom, že by měly začít nějaké rošády tlakových výší, už vime delší dobu, tak snad se postarají o to, že přecejen nějaká trochu zima nakonec přijde. Poslední obrázek předpovědi na da týdny mne naplňuje optimismem :-)


7. ledna 2018: Sobota byla opět velmi teplá a docela slunečná. Takové jaro. Odpoledne jsme jeli běhat na Hruboskalsko a bylo by to pěkné, kdyby všude nebyly tuny a tuny bláta. Některé cesty byly téměř neschůdné, někde byl les tak nacucaný, že při došlapu na jehličí se bota zabořila několik cenťáků do hloubky a nasála vodičku. Dnešek začal mrholením při čtyřech stupních ale postupně ze začalo trochu ochlazovat a kolem poledne se na Jizerku zas vrátila záporná teplota, takže jsme nakonec ještě vzali lyže a šli se sklouznout. I když to nebylo úplně upravené, tak to bylo super, jelo to jak z praku. Kupodivu je v oblasti Jizerky sněhu poměrně hodně, asi o dost víc než v západní části kolem Bedřichova, kde už vyhrožují tím, že nebudou do dalšího sněžení pro nedostatek sněhu upravovat.


4. ledna 2018: Včera nakonec sněžilo intenzivně celé dopoledne i v Liberci, ale bylo to hodně mokré. Na horách napadlo asi 10-15cm a slibovali úpravu po skončení sněžení, tak jsem odpoledne busem ve čtyři vyrazil. Upravené to sice nebylo, ale aspoň docela pěkně ujeté od lidí, takže jsem se projel hezky. Večer pak začalo opět silně sněžit, ale oteplilo se, takže to byly ty obří morké vločky a ty opravdu nejedou, ani z kopce. Od Buku jsem se dost nadřel abych stihnul autobus.. ;-)


3. ledna 2018: Nový rok starý rok, počasí nedělá rozdíly. Přetrvává západní proudění stáčející se tu trochu k severu, takže se mírně ochladí a na horách sněží při teplotě kolem nuly, tu mírně k jihu, takže v nížinách je deset stupňů nad nulou. Modely ale naznačují, že by snad mohlo dojít ke změně, že by mohly více začít úřadovat anticyklóny a zejména ta azorská že by měla zesílit. Tak uvidíme.


1. ledna 2018: Jak na Nový Rok tak po celý rok, takže jsme vyjeli do Ráje proběhnout se po lesích a mezi skály. Sedm stupňů nad nulou bylo, i slunce zasvítilo, ale sychravé vlhko. Jiskřivých mínus pět by bylo lepších. Škoda.


31. prosince 2017: Závěr roku byl ve znamení velmi výrazného oteplení. Opolední maxima šplhala na některých místech až k deseti stupňům.


30. prosince 2017: Dva dny vydrželo zimní počasí a oba jsme strávili na běžkách. Včera odpoledne jsme si za celkem pěkného počasí a posléze měsíčného večera projeli na skate východní část Jizerek včetně celého sněhuláka a dneska jsme to vzali turisticky na klasiku z Harrachova přes Orle, Jizerku, pak zadem za Středním hřebenem na Smědavu a kolem Protržené přehrady do Josefáče. Kus před Smědavou začalo chumelit a během chvíle napadlo několik centimetrů sněhu, takže stopa zapadala, protože už byl večer a ty davy lidí, co přes den ucpávaly stopy, se už stáhly zpět z hor pryč. Měkký čerstvý sníh jel krásně tiše a lehce a nikde nikdo nebyl. Jen na Mariánskohorských boudách se mihotala stvětélka v oknech dvou chalup.


28. prosince 2017: Jedna z tlakových níží se vysunula víc na jih a vytvořila samostatné jádro nad Itálií. Za ní právě dochází k ochlazení, takže zítra snad bude zas jeden zimní den. Zajímavostí tohoto ochlazení je, že přichází od jihu. Italská níže ale nebude mít zřejmě dlouhého trvání a izobary se záhy opět srovnají s rovnoběžkami. Chělo by to, aby se Azorská výše vysunula víc k severu, ale zatím to nevypadá, že by se jí to mělo podařit.