Jílovské lesy aneb na pivo k Renému 15.6.2003


Přemýšlel jsem, jestli mám vůbec tenhle výlet psát do deníků, protože je to taková "obyčejná" trasa kolem Prahy, kterou jsem v dobách, kdy jsem trávil víkendy většinou v Praze, jezdil několikrát do roka. Ale když deníky tak deníky, takže se budu snažit psát co možná nejvíc z toho, co jsme podnikli, třebas někdy i jen ve zkrácené formě.
Tenhle výlet začíná cestou vlakem do Stránčic, která s sebou tentokrát přináší jednu zajímavost. V Říčanech náš panťák totiž šíbují na první kolej, kde stojí dieselová lokomotiva, a řadí nás za ní. Zkouším vypátrat, co že se to děje, a dozvídám se, že "asi nejdou dráty". Takže souprava vypadá srandovně - vpředu nějaká T458 nebo něco podobného a za ní strarý pantograf...
Ve Strančicích vystupujeme a vydáváme se na cestu. Nejprve jedeme po cykloznačce částečně po polní cestě a částečně po okresce do Velkých Popovic. Cestou se nestačíme divit, kolik zase dalších baráků tady vyrostlo a můj pocit, že chci z té Prahy vypadnout, je čím dál silnější. Ať se tady v té Praze, tom pupku světa, lidi třeba ušlapou, když myslí, že se jinde žít nedá. Ať se udusí na ucpaných silnicích přivádějících tisíce aut s jedním člověkem uvnitř z těhle novodobých sídlišť desítky kilometrů do Města....Ale zpět k našemu výletu. V Popovicích odbočujeme vlevo a zas po jiné cykloznačce směřujeme na Kamenici. Cestou trochu bloudíme, protože značení cyklostezek je místy dost zmatené. Naštěstí trasu docela znám, takže po chvíli hledání prdíme na cykloznačky a odbočujeme po modré do lesa. Projížďíme docela pěkným lesem, jen na jednom místě trochu nadávám, protože tolik kořenů na metr čtvereční jsem snad jinde neviděl. Pokračujeme po silnicích opět po cykloznačce přes Kamenici a dál po polních cestách do Kostelce u Křížků (aspoň myslím, že se ta vesnice takhle jmenuje). Za ním už vjíždíme po žluté značce do Jílovských lesů, kde jezdíme různě sem tam, hledáme nové cestičky a taky svačíme. Z lesa vyjíždíme zase po žluté do Skalska a dál, jak jinak než po cykloznačce, směrem k Renému. U Reného (vlastně se ta hospoda správně jmenuje u Zdenky, hotel René je vedle) si dávám boršč a pivko, Ráďa půllitr džusu se sodovkou. Od Reného jedeme po červené lesem mezi chatami do Psár a pak už po silničkách a silnicích přes Břežany a Točnou do Prahy. Z Braníka děláme ještě zajížďku do Chuchle do cykloprodejny, neboť zase trpím kvůli brzdovým špalíkům, které vydávají zvuky jako když bych drhnul ráfky rašplí. Takže vyhazuji měsíc staré Ritcheye za 250Kč a kupuji snad jedinou použitelnou značku, Kool-stop, za bezkonkurenčních 295Kč (jinde stojí až 400K..). Ach jo, je to k nasrání vyhazovat takhle peníze, jenže co má člověk dělat?