Malá Fatra 31.5. - 1.6.2003


Tuhle akci jsme s Tomášem připravovali dlouho. Prvním podnětem vlastně bylo, že Ráďa měla jet poslední víkend v dubnu na nějakou oslavu narozenin a tak jsme si řekli, že něco podniknem. Původně jsem myslel, že pojedeme do Rakous do Mrtvých hor (Totes Gebirge) vylézt na Großer Priel, jenže na konci dubna tam bylo ještě spousta sněhu a tak jsme akci posunuli na poslední víkend v květnu. No a nakonec jsme úplně změnili cíl cesty, protože jet v klídku přes noc vlakem se nám zdálo mnohem příjemnější než trmácet se autem.

Sobota 31.5.2003

V pátek hodinu před půlnocí tedy nastupujeme do lůžkového vozu který míří směrem na Košice, před tím však ještě nakupujeme nějaké plechovčičky na zapití odjezdu. V kupé je Tomáš jak u vytržení, nikdy totiž lůžkem nejel a tak na vybavení kupé kouká jak vrána. Když mu ještě ukazuji stoleček, který se v mžiku dá změnit v umyvadlo s teplou i studenou vodou, zmůže se jen na výkřiky "to je vychytávka, no to je vychytávka..". Noc probíhá celkem v poklidu, takže spím asi 5 hodin. V Kraľovanech nás vítá pěkné počasí a my vyrážíme asi kolem osmé na cestu. A začíná zostra, pěkným krpálem, takže za chvilku jsem uvařený a převlékám se do kraťasů, což přináší úlevu. Asi hodinu ostře stoupáme, pak ale zastavujeme, neboť Tomovi se dělá nějak blivno. Asi z hladu, protože nesnídal, takže dává kus tatranky a vodu. Co se vody týče, tak mám trochu obavy, protože v tom horku musíme hodně pít a voda rychle ubývá. Naštěstí mají být cestou nějaké prameny. Po chvíli odpočinku pokračujeme dál a po další přibližně hodině stoupání první pramen skutečně nacházíme. Je to sice spíš čůrek, ale zdá se čistý, a tak pijeme a doplňjeme lahev. Není to ale ten správný pramen, protože asi 200 metrů dále objevujeme rouru ze země ze které teče studená výborná voda. Láhev je tedy vylita a znovu naplněna. A stoupáme dál, místy dost prudkými úseky, stále ještě v oblasti lesa, ačkoli jsme přes 1200m n.m. Mimochodem, lesy jsou tu jiné než v horách v Čechách - spíš listnaté nebo maximálně smíšené a zarostlé všelijakým roštím. Konečně vycházíme z lesa na louku a vidíme první z kopců, který musíme dneska zdolat. Tyčí se se svými 1600m před námi a máme pocit, že na něj budem muset lézt po čtyřech. Zkoumáme ještě možnost zkratky po úbočí rovnou do sedla, kam pak stejně musíme, ale nikde nic. Takže vzhůru. Sklon je skutečně podobný schodům v paneláku a tak si krátím chvíle při výstupu počítáním, do kolikátého patra musím vylézt. Vychází mi sto...:-O. Nahoře (nebo na hoře?) čekám asi deset minut na Toma, je mu zle a viditelně toho má dost. Po odpočinku a svačince následuje sestup do sedla, což jsou opět schody, tentokrát však dolů. To je něco pro kolena, zvlášť když na zádech mám bágl, a tak se vleču pomalu dolů. Tomáš má krizi, takže další postup směrem na Chleb je pomalý a rozmýšlíme co dál. Uvažujeme o sjezdu lanovkou dolů...Postupně se ale Tomášův stav zlepšuje, přestalo se mu konečně chtít blít, takže je jen utahaný, jak celý den nic nejedl. S tím se ovšem dá přece je lépe bojovat, míní Tom, takže plán sestupu rušíme a budeme pokračovat k plánovanému nocležišti v Chrapákách, a dost možná ještě dál...U lanovky ještě jednou odpočíváme a zjišťujeme, že bychom se dolů stejně svézt nemohli, protože v 16:15 už nejezdí. A vypadá divně, jak někde v Rusku, všechno otřískané, zašlé, prostě divné... V Chrapákách doplňujeme vodu a rozhodujeme se, že přenocujeme až u dalšího pramene, což je ještě asi 2 hodiny chůze, mimo jiné přes Malý Kriváň. Teprve teď se mi začíná Fatra opravdu líbit, ostrý hřebínek, místy skalnatý, nádherné prudké svahy porostlé spoustou kytek, skvělé výhledy. Cestou ještě fotíme, protože je tu fakt moc hezky a večerní slunce dělá krásné barvy, a zastavujeme se také na Malém Kriváni; právě on je se svými 1670m nejvyšším bodem naší cesty (Velký Kriváň jsme totiž vynechali). A pak už rozkládáme biwak v sedélku Priehyb. Měla by tu být někde voda, tak se jdu po ní podívat, ale úspěch se nedostavuje. No nevadí, vody máme dost v lahvích. Vaříme polívku a čaj, dojídáme řízky a protože se dělá dost rychle zima, tak brzy zalézáme do spacáků. Já ještě chvíli pozoruju obzor, kde se tu a tam jakoby zableskne...no, úplně klidný nejsem, ale když zjišťuji, že kromě obzoru nikde žádná oblačnost není (a ta tam byla celý den), a navíc by přece v okolí žádná fronta být neměla a konvektivní srážky přes noc ustávájí...tak přece jen asi v jedenáct usínám.


Neděle 1.6.2003

Probouzím se asi ve čtyři a koukám, že kolem je mlha jako mlíko a fouká. No co, byla přece jasná noc a velká vlhkost, tak to holt zkondenzovalo...Jenže ouha, za chvíli jako by se na spcák snesla tu a tam nějaká kapka...nebo se mi to zdá? Budím Toma a společně usuzujeme, že to se asi sráží ta hmľa a tak se chystáme pokračovat ve spánku. ale ona to hmľa není, protože asi za deset minut se spouští ceďák jako hrom. Jen tak tak stíháme schovat sebe i věci pod velkou plachtu, na které jsme spali a přemýšlíme, co dál. Nejlepší asi bude vyrazit na cestu, protože stavět stan na dvě hodiny asi nemá cenu. Schovaní pod plachtou tedy házíme věci do báglů a vyrážíme. Déšť ustává a mraky se trochu trhají, takže si říkáme, že to bude v pohodě.. To je ovšem omyl, ve chvíli, kdy se kousek pod sedlem svlíkáme (protože jsem se nějak moc nabalili), začíná do otevřených báglů znovu lejt. V hustém dešti jdeme tedy dál. Na sedle Pod Suchým míjíme stan a dva človíčky, kteří v tom nečase spí venku. Nahlas uvažuji, že buď mají nějaké nepromokavé žďáráky anebo jsou mrtví. "A" je asi správně, ale stejně si nedovedu představit, jak jim asi je. Buď musí být mokří od deště, nebo od vody vysrážené v nepromokavém žďáráku z tělesné vlhkosti zevnitř. Za stálého deště a občasného blesku a zahřmění sestupujeme již lesem až k chatě Pod Suchým. Les se mi tu líbí víc než včera, je bukový a bez roští, s krásnou travičkou. Těsně před chatou zase přestává pršet a trhá se oblačnost, a tak zkouším návrh, že bychom nešli vařit snídani až k chatě, ale zůstali bychom někde na louce. Tomáš je ale pro chatu a dobře dělá, protože za chvíli opět začíná chcát. U chaty je dřevěný přístřešek, kde se utábořujeme, přebalujeme batohy a vaříme snídani. Leje stále dál a tak si dáváme limit do devíti (je půl osmé), že déšť nedéšť prostě vyrazíme. V půl deváte je situace s počasím beze změny a tak po návštěvě kadibudky s malým nadjetím vyrážíme. Za stálého deště sestupujeme prudce klesající cestou až ke zřícenině Starý Hrad v údolí Váhu. Tenhle úsek náročného sestupu mi dává zabrat, takže dole se spíš ploužím, nohy mám z mokrých bot zničené. Zbytek energie věnujeme na návštěvu zříceniny a na dolazení se k vlaku do Strečna. Ten jede asi za hodinu, takže ještě jednou rovnám věci v batohu a přezouvám se do páskáčů, což mi přináší velkou úlevu. No a dál už nás čeká jen cesta zpátky - jedeme dřív a naštěstí nacházím krásné spojení se dvěma přestupy v Púchově a Olomouci. Vlaky krásně navazují a tak před osmou vystupuji v Libni s pocitem, že se to i přes nástrahy osudu v podobě Tomášova žaludku a počasí vydařilo.

O vodě a nocování

Tématu "voda a nocování" jsem se rozhodl věnovat samostatný odstavec. Jak moc je důležité, aby při putování po horách byly cestou pramínky a potůčky, kde se dá doplnit zásoba vody, jsem si uvědomil poté, co jsme během první hodiny a půl cesty vypili skoro třetinu zásob, t.j. 1,5l vody...Naštěstí Malá Fatra nedostatkem vody netrpí vodu je možné doplnit i na hřebenech hned z několika studánek
Tady je přehled studánek, které jsme cestou potkali:


Co se spaní týká, tak jsem měl zpočátku trochu obavy, aby nám někdo nedělal potíže, protože Fatra je národní park, takže biwakovat se tam nesmí. K večeru jsme ale potkali asi desetičlennou skupinu, která měla zjevně v úmyslu tak jako my přespat na hřebeni, což mne uklidnilo. Druhý den jsme pak potkali další nocující jedince; to byli ti vodovzdorní, co spali v lijáku venku. Příležitostí se na hřebenech najde dost, především v sedýlkách mezi jednotlivými kopci je vždycky někde kus rovného plácku. Jen závětří se hledá hůř. A pokud jde o nějaké boudy nebo senníky, tak na ty je třeba zapomenout úplně. V údolích jsme sice asi dvě viděli, ale cesta k nim z hřebene nevedla a stejně, kdo by ztrácel stovky metrů výšky kvůli nejistému noclehu v nějaké boudě.



Mapa trasy