Kokořín 25.5.2003


Dneska vyjíždíme rovnou z Prahy a cílem je Kokořínsko. Jedeme v 9h z nádraží Vysočany panťákem do Nymburka a tam přesedáme na motorový rychlík, který jede v trase Kolín - Česká Lípa. Cesta do Nymburka je pro mne utrpení, protože panťák je asi ten nejhorší který mohli vyštrachat, skáče po kolejích jako splašený kozel a já si připadám jak na kosmickém trenažéru. Usuzuji, že bych kosmonautem asi být nemohl, protože chvílemi mám obavu, abych nevrhnul. Druhá část cesty v rychlíku (souprava 843-043-043) je balzámem na duši i žaludek. Před jedenáctou jsme v Doksech a vyjížďíme. Jedeme skoro stejnou trasu jako loni na podzim, t.j. po silničkách 3.tř přes Tachov, Ždírec a Bořejov. Tam vjíždíme do lesů Kokořínska a začínají i skály. Pokračujeme přes Blatce a Střezivojice; pak se rozhodujeme kudy dál. Buď zkusit novou cestu Dobřeňským dolem anebo jet jako loni Šemanovickým dolem. Vítězí první varianta a tak se vrháme prudkým sjezdem do Dobřeňského dolu. Krásu okolních skal a lesů si však nemůžeme moc vychutnávat, protože písková cesta, i když celkem ucházející, zaměstnává naši pozornost naplno. Tak aspoň po chvíli zastavujeme a dáváme sváču. Po ní pokračujeme mezi skalami a po chvíli vyjíždíme na silnici v Kokořínském dole. Děláme zajížďku do Ráje, kde v pěkné hospodě doplňujeme tekutiny. Pak se otáčíme zpět a po silnici Kokořínským dolem jedeme směrem na Mělník. Je dost velké vedro a celkem fouká, takže to moc nejede; z mírného kopečka vyvíjím docela velké úsilí, abych dosáhl ubohých 25km/h. Za pár kilometrů se před námi objevuje Harasovský rybník, kde máme v plánu se vykoupat. Je tam ale dost lidí, takže je voda zkarblovaná a moc se nám nelíbí, takže z koupání nic není. Dál ubíhá cesta celkem fádně stále se rozšiřujícím Kokořínským dolem, pouze ve vesničce Lhotka je trochu vzrůšo, když se pokoušíme najít nějaký "skalní byt", ke kterému nás láká žlutá značka údajem 0,5km na šipčičníku. Jezdíme sem tam a byt nikde , takže to vzdáváme, vracíme se trochu zklamaně na silnici a pokračujeme dál. Po asi 200 metrech se opět objevuje ukazatel ke skalnímu bytu, tentokrát je to ale odbočka cyklostezky a nelže! Byt objevujeme celkem záhy a sklízí úspěch, je fakt zajímavý a pěkný..no vlastně je jich tam víc. Ráďa si vyhlíží pro sebe místnůstku v "prvním patře", s malými okénky, přístupnou po schůdkách vytesaných do skály. Fotíme, poté se vracíme na silnici a jedeme dál nyní už opravdu nepříliš zajímavou krajinou přes Hostín, Liblice, Všetaty do Ovčár k jezeru konečně se vykoupat. Je totiž opravdu příšerné vedro a dusno. U jezera je trochu víc lidí než bych čekal, takže voda taky nic moc. Říkám si: to je divný, že ty lidi nejsou v supermarketech...;-), že nenakupujou.. Přece jen se koupeme, voda je teplá a kus dál od břehu i celkem čistá. Po vykoupání přichází nečekaně stav rozkladu, Ráďa usnula a já do toho taky nemám daleko. Pak ale Ráďu napadá výborná věc: zastavíme se na večeři v hospodě na Mělnické. Vydáváme se tedy na zbytek cesty posilněni představou nějaké dobré bašty a studeného Prazdroje. Jakž takž to jede, takže jsme za chvíli v Praze a v Ďáblicích ještě potkáváme Járu s Lenkou, kteří se vracejí z vyjížďky v Horoměřicích. Pak už přichází ona hospůdka, jídlo a piwo. Při návratu se ještě zastavujeme v našem oblíbeném ...marketu, protože jsem dostal chuť na smradlavé sejry.... Celkem jsme ujeli 91km a máme toho dost, hlavně kvůli vedru a asi mírné dehydrataci (i když jsme vodu doplňovali).

Mapa trasy