Králíky jaro 2003

4.5.2003 - Na kole v oblasti Jeřábu

Vyrážíme neobvykle brzo - kolem desáté - ve složení já, Ráďa, Mirda, Jana, Honza, Čéča a Klára (což je Mirdova ségra, sympatická osmnáctiletá dívčina). Nevím proč, ale všichni se rozhodli kola na klášter vytlačit; fakt tomu nerozumím, když se to dá krásně objet po lesní cestě a pak silničce. Takže jedem sami a na ostatní čekáme u radikomunikační věže na vršku za klášterem (na věž jsem opět vylezl). Dále jedeme všichni směrem na Severomoravskou chatu, kde je přestávka (první) na pivo a polévku. Poté směr sv. Trojice a Rudolfův pramen. Všichni už by se zas nejraději váleli (ačkoli jsme seděli na pivu aspoň třičtvrtě hodiny), nicméně nakonec se rozhodli jet s námi okruh: nejprve kus po asfaltce směrem na Raškov, pak odbočka doprava po vrstevnici až na červenou značku vedoucí od Rudolfova pramene do Písařova a po ní zpět k prameni. Tam se dělíme, my s R. ještě jedeme na další průzkumy a sraz je v hospodě u Kačenky. Cestou jsme natrhali trochu medvědího česneku - lesní zeleniny jejíž lupeny výborné do pomazánek nebo na chleba. Bereme to přes Podlesí, Vysoký potok zpět směrem ke sv. Trojici, pod ní uhýbáme vpravo zpátky směr Klášter (Kačenka). Během cesty rozptýlení v seníku :-). Z Kačenky sjezd zadem kolem potoka - po dvou pivech dobrý zážitek. Honza jede na silničním kole po těch šutrech jako šílenec. Asi 50 km, dobře sjízdné lesní cesty nebo silničky.


Mapa trasy




5.5.2003 - Na kole polskou částí Kralického Sněžníku

Dnes se vyjíždí později, jak je na Amálce obvyklé - asi v půl dvanácté. Mirda ještě vymyslel, že pojedeme zaplatit Amálku, takže se zdržujeme ještě na náměstí (kde navíc Honza zase loví nějakou bábovku v elektroprodejně). Pak se jede v poklidu dlouhým stoupáním směrem Horní Lipka a ještě dál, až na konec asfaltu, kde se cesta rozdvojuje. My dále pokračujeme po modré na turistický přechod Jodlow. Na vrchu stoupání však ještě čekáme na ostatní, až se vyškrábou nahoru. Na přechodu se fotíme, na můj vkus však nějak moc dlouho (zatím jsme ujeli asi 15km a trvá nám to 2 hodiny - stojíme už potřetí nebo počtvrté..nevím..) Dále pokračujeme po polské straně po pěkné lesní silnici. Po chvíli se opět zastavuje, že prý se bude chladit a poté pít pivo, které vezeme. Nemám nic proti pivu, ba naopak, ale zatím jsme vůbec nic neujeli, a tak nemám chuť zase zastavovat a čumákovat. Takže se trháme a jedem dál s Ráďou sami. Pokračujeme dál lesem po zpevněných cestách, po jedné stoupáme až do výšky přes 1000m n.m., v zatáčce u potoka se občerstvujeme, fotíme a dáváme kousek kočkolády. Je krásně a okolní hory jsou nádherné. Nakonec sjíždíme opět překrásnou cestou vedoucí skrz smíšené lesy do údolí. Během sjezdu bychom měli vidět jakési skalní útvary (vyčteno z mapy), zůstávají nám však skryty. Zato pěkné tůňky, těch by bylo dost, ale není až zase tak teplo... Později se dovídáme, že se Mirda a Čéča koupali a záznam ukazuje, že voda byla opravdu studená ;-). Po sjezdu do roviny zjišťujeme, že návrat nebude nic moc, neboť vítr fouká opravdu silný, chvíli boční, chvíli přímo proti. Cestou zpět zastavujeme v Miedzylesie, kde ochutnáváme polské pivo Lech (docela dobré) a nakupujeme nějaké jídlo - je celkem levné. Pak už zbývá jen návrat přes Boboszow a Dolní Lipku do Králík. Díky větru je to utrpení, mám toho plný zuby. Asi 50 km, silnice 3.tř (kromě úseku Miedzylesie - Dolní Lipka, kde je to 1. tř.), lesní cesty a silničky.


Mapa trasy




6.5.2003 - Zase kolo, tentokrát z Ramzové do Králík

Jedeme jen s Kubou. Nejprve dlouho s kopce do Hanušovic na vlak. Dál pak vláčkem docela prudkým stoupáním na Ramzovou. Jede 810 s jedním vozem 010 a celkem v pohodě, což mne překvapuje, čekal jsem nějaký postrk z Branné. Z Ramzové jedeme směrem na chatu Paprsek, ale ne nejkratší cestou, nýbrž trochu zajížďkou, zato však sjízdnou na kole. Překvapuje mne tu a tam sníh na cestě - ne moc, ale na začátku května v 800 metrech nad mořem to není úplně běžné. Na Paprsku svačíme a dávám si piwko. Pokračujeme směr Medvědí bouda, odkud chceme dále po červené na Kladské sedlo. Červenou však nějak ztrácíme a ocitáme se v oblasti intenzivní těžby dřeva, kde je spousta bláta, vody, strojů a lan. Při překonávání tohoto úseku s R. zranila o roztřepené lano, takže poprvé používám lékárničku, kterou jsem kolo vybavil po Rádiném pádu na Kozákově v r. 2001. Cesta dál za moc nestojí, navíc zjišťujeme, že jedeme blbě. Po chvíli se totiž cesta napojuje zpět na asfaltku, ze které jsme u Medvědí boudy odbočili. Jedeme po ní tedy dál a vyhlížíme nějakou možnost odbočit vpravo. Nakonec se to povedlo a stoupáme zpět pěkným krpálem k červené značce. Kuba tlačí. Po napojení na ní se dostáváme do míst, kde si připadám jako někde v Karpatech, pastviny, lesy, hory a nikde široko daleko ani chaloupka či jiné obydlí. Po chvíli kochání jedeme směr Kladské sedlo, po napojení na asfaltku kousek sjedeme níž a opět odbočujeme - vpravo na červenou cykloznačku směr chata Návrší. Po chvíli kodrcání po zdánlivě slušné cestě (jen zdánlivě, ve skutečnosti strašně kodrcala) dojedeme na asfaltku a po ní k chatě Návrší. U té svačíme, m.j. trochu čokolády, doplňujeme vodu a pokračujeme po "vrstevnicové cestě" dál směrem na Králíky. Nevím však, jestli by s označením "vrstevnicová cesta" souhlasil i Kuba. Na rozcestí se rozdělujeme. Kuba to bere zkratkou, kde se však musí tlačit, my jedeme oklikou pěkným prďákem nahoru (max. výška 1166m n.m.). Scházíme se na rozcestí U čtyř rohů a dál pokračujeme zase spolu směrem k horní stanici vleků na Dolní Moravě. Odtud jedu po červené sjezdovce dolů na parkoviště, R. a K. jedou po cestě (která je samej šutr velikosti dětské hlavičky). Sjezdovka taky nic moc, ale dala se sjet, i když zadek jsem měl někde nad zadním kolem a ráfky byly žhavý. Zbytek cesty je pohodovka přes Červený potok do Králík. Kuba v Červeném potoce zastavuje a říká, abychom jeli napřed, že už se nějak dohrabe...dohrabal se asi o půl hodiny později dost zničený, ale po tak krásném výletu určitě šťastný.
Celkem 85km, opět dobré cesty (až na ten kus co se těžilo dřevo u Medvědí bd., tam to stálo za prd)

Mapa trasy




7.5.2003 - Pěšky z ČHS na Praděd

Všichni vyrážíme auty do Koutů nad Desnou, odkud v 10:46 jedeme autobusem na ČHS. Odtud pak pěšky po červené směrem na Švýcárnu a Praděd. Cestou se s Mirdou a Kubou střídáme v nesení Lucinky. Nese se celkem dobře, něco jako bágl, kterej občas mňouká. Na cestě je občas sníh a cesta je zničená (hatě vedoucí přes rašeliniště a bažiny), takže obzvlášť pro nosiče Lucinky to není nic moc. Hodily by se mi hůlky, ty však s sebou nemám. Na Švýcárně si většina dává jídlo, my s R. zůstáváme venku a dáváme si piwko a frťana Pradědu. Je sladký ale dobrý. Na Praděd jdeme ještě asi 4km po asfaltce. Na vrcholu trčíme asi hodinu, na mne je to zase trochu moc, ale co nadělám. Zpět sestupujeme po modré Divokým dolem, v němž je ještě dost sněhu, zvlášt mezi balvany. Tam jsou krásné ledové jeskyňky, ze kterých vane chlad...příroda je tak krásná. K autům se vracíme po asfaltu v údolí Divoké Desné kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Cestou debatujeme o technických parametrech elektrárny a taky se neúspěšně pokoušíme s Kubou Janě s Ráďou vysvětlit princip a hlavně smysl přečerpávacích elektráren. Celkem asi 21km.
P.S. Ráďa nakonec smysl pochopila...


Mapa trasy