Na Kvíčalu jedeme s Kiwim už ve čtvrtek večer autem. Dlouho jsem váhal, jestli autem jo nebo ne, ale nakonec zvítězily arumenty pro - něco tam bylo potřeba odvézt, koupit dřevěné brikety a taky kvůli té Snežce. On totiž ten vlak, kterým jsme v sobotu ráno jezdili do Trutnova, už jezdí jen v pracovní dny..
V pátek jsme původně chtěli udělat kus nového plotu, ale kvůli počasí jsme to vzdali, tak aspoň tedy přitahujeme z lesa pár soušek a chstáme dřevo na zimu. Večer pak jdeme naproti, pořád ještě v drobném dešti, Rádě k vlaku.
V sobotu vyrážíme v devět z Kvíčaly a jedeme do Velké Úpy, kde necháváme plecháče a popojíždíme autobusem do Pece. Je docela hezky, polojasno, akorát dost fouká a je pěkná zima. Hřebeny svítí bíle od bohaté nadílky sněhu, prý až 40cm. No uvidíme. Kiwimu není zima, protože si nezapomněl vzít svůj oblíbený svetr :-)). Jdeme Obřím dolem nahoru a už u trkače začíná sníh. Na protějším svahu Studniční hory je vidět, že už padaly i první laviny, protože v některých místech je svah holý až na trávu a dráha laviny je pěkně vidět. Kousek pod Obří boudou už je sněhu celkem dost, dalo by se říct, že souvislá vrstva průměrně 20-30cm. Sněhová peřina ale není rovnoměrná, místy je úplně vyfoukáno a místy zase půlmetrové závěje...
Na polské boudě si dáváme pivo a zůstáváme i přes pořádnou futeř venku. Je krásně vidět do Polska na tu jejich placku, je to jak "Maroldovo panoráma". Z polské strany se jako obvykle od lanovky valí davy lidí včetně borců v polobotkách a teniskách a tak cesta na Sněžku vypadá jak had. Řadíme se do něho a za chvíli jsme nahoře. Futeř nabrala na síle, teplota je 2°C, a tak rádi na chvilku zalézáme do poštovny na grog. Bohužel je uvnitř plno, takže musíme vzít zavděk závěřím venku. Posilnění grogem a medailí od Rádi se ještě fotíme na nejmíň třímetrové závěji a jsme zvědaví, co z toho bude, protože udržet v tom větru foťák v klidu je skoro nemožné. Pak už se dáváme na sestup pod lanovkou na Růžohorky. Chvílema vkládáme do sestupu v závějích akrobatické prvky, někdy dobrovolně někdy ne. V boudě Na Růžohorkách si dáváme něco na zub a pak sestupujeme dolů do Úpy. Máme čas, takže zkoušíme neznačenou cestu, která se nám po cvíli ztrácí, takže pokračujeme lesem směrem za nosem. Přes podzimní posečené louky s roztroušenými chaloupkami dorážíme bez obtíží dolů k silnici.
Večer si pak na roštu grilujeme kotletky, které přivezla a výborně naložila Ráďa.