Nízké Tatry a Malá Fatra 6.- 15.8.2003



6.8.2003 - Z Čertovice na Štefanikovu chatu a pak na Ďumbier

V úterý se scházíme s Tomášem v devět na nádraží a ve 21:23 vyjíždíme lůžkovým vozem JLV směrem na Banskou Bystricu. Chvíli kecáme a popíjíme, po chvíli uléháme k spánku. Ráno s malým zpožděním vystupujeme v Bystrici, dokupujeme nějaké zásoby a nasedáme do autobusu na Čertovicu, kde asi ve třičtvrtě na deset vystupujeme. Dáváme si opožděnou snídani a v půl jedenácté vyrážíme. Nejprve dost prudce stoupáme kolem vleku, pak se stoupání trochu zmírňuje. Jdeme přes Lajštroch, Kumštové sedlo a Králičku na chatu gen. Štefánika, kde dáváme pivo a sváču. Necháváme tu batohy a pokračujeme na lehko na Ďumbier. Cestou je mi pekelné vedro (v tu chvíli ještě netuším, jaké podnebí mne čeká na Fatře), ale odměnou je nádherný rozhled, mimo jiné na jedno krásné malé jezírko v severozápadním kotli Ďumbieru. Stejnou cestou se vracíme zpět na chatu, která nám hodně připomíná Voseckou, na níž jsme nocovali při našem prvním skialpovém výletu. Po ledové sprše si dáváme venku na terase večeři a protože se rychle dělá zima, tak se přesouváme dovnitř, kde ještě chvíli sedíme a popíjíme. Uléháme asi v deset v pokoji s dalšími třemi cestovateli.

Králička Štefánikova chata Kříž na Ďumbieru Bezejmenné pliesko pod Ďumbierem Na Ďumbieru

7.8.2003 - ze Štefanikovej chaty přes Chopok na Ďurkovou

Ráno alergikovo je kruté. Probouzím se asi v šest a kýcháním budím celý pokoj. Balíme věci, v osm snídáme, a asi ve třičtvtě na devět vyrážíme cestou známou od včera na Chopok. Místy obdivujeme krásně udělanou cestu, dlážděnou z obrovských balvanů. Na Kamenné chatě pod Chopkom si dávám pivo a jdeme se koukout na vrcholek. Blízkost lanovky je však znát, takže všude je spousta lidí. Dál pokračujeme po hřebeni přes Dereše, Pol'anu a Chabenec do útul'ne pod Ďurkovou. Kousek za Chopkem trochu na Tomáše s Martinou čůráním, pitím a kocháním se ztrácíme, a už se nám je nedaří dohnat, protože oni peláší, jako by měli místo nás za zadky medveďov. Asi se zakecali...Tady (nejen) se přesvědčuji, že Tomášovi muselo být v květnu v té Fatře hodně ouvej, když se tak vlekl, protože jinak je chodec fakt dobrej... Ale zpátky k naší cestě. Při výstupu na Chabenec začínám na levé patě cítit puchýř. A taky že jo, je tam, zjišťuju nahoře, a trochu mi to při představě zítřejší dlouhé cesty kazí náladu. Asi v půl páté dorážíme na útulňu a rozhodujeme se spát venku s tím, že postavíme pro jistotu stan. Jdeme se k prameni umýt a pak vaříme véču - hrachovku a kaši se šunkou od Veselé Pastýřky. Po večeři jdeme posedět do chaty, protože venku se rychle ochlazuje (v osm hodin už jen 14 st.). V chatě je příjemně, svítí se punčoškami a petrolejkami, někdo hraje na kytaru a ani se mi moc nechce ven. No nakonec ven musíme a rychle zalézáme do spacáků, holky nakonec spí ve stanu a my venku. Ze začátku je mi docela zima, hlavně od větru a vlhkosti (teplota může být tak 10st.), pak ale přece jen usínám.

Cesta na Chopok Před Štefánikovou chatou Chata pod Chopkom Výhled na Chabenec Chopok z Chabence

8.8.2003 - z Ďurkovej až na Donovaly

Budím se mnohokrát, protože jsem si nevybral dobré místo, a tak jsem ráno docela rozlámaný. V noci byla silná rosa, proto musíme během snídaně ještě usušit spacáky a stan. Vyrážíme asi v půl deváté od chaty kolmo vzhůru zpět na hřeben a po něm přes Ďurkovou, Latiborskú hol'u a Košiarisko dorážíme asi po 4 hodinách na Velkou Chochul'u, kde svačíme. Cestou se mi udělal puchýř na druhé patě, úplně na stejném místě, takže už docela trpím. Hory se v této části trochu změnily - zmizely skalnaté vrcholy a nahradily je kulaté kopce krkonošského typu porostlé zlatavou trávou (á la Bourget) a sem tam kosodřevinou. Nádhera. Z Chochule začíná nejhorší úsek celé hřebenovky, strmý sestup do Hiaďelského sedla, při kterém se v jednom úseku prodíráme doslova džunglí dva metry vysoké kosodřeviny. Sedlo taky nic moc, nelíbí se mi tu, všudeje pěknej binec, jak tu všichni bivakujou. Tak aspoň z malého pramínku doplňujeme trochu čerstvé vody a traverzem Kozieho chrbátu (ještě že tu traverz je...) pokračujeme dál. Na červenou značku se zpět napojujeme na travnatém holém hřebeni, který nám svojí barvou opět připomíná náš oblíbený Bourget. Za ním nám už pak zbývají poslední asi 2km lesem a sestup po sjezdovce do kempu. Ze sjezdovky je krásný výhled na Donovaly, připomínající nějaké malé alpské středisko. Po příchodu do kempu se dostavuje úleva, protože už máme oba nohy fakt hodně zrasené, a u mne vzápětí taky zlost sám na sebe, že jsem takhle kvůli puchýřům vytuhl.

Ráno na Ďurkovej Cesta kosodřevinou Bourget po slovensku Donovaly

Výškový profil:



Mapa trasy



9.8.2003 - přejezd do Terchovej

Dnes se přesouváme do Terchovej. Z kempu jdeme něco po desáté na zastávku autobusu, kde si ještě dávám v bufetu kafe a pivo. Pak už se loučíme s Tomášem a Martinou a v 11:10 odjíždíme směr Ružomberok. Tam něco málo nakupujeme a popojíždíme vlakem do Žiliny, kde musíme ještě jednou přestoupit na autobus do Terchovej. Vystupujeme ve Vyšných Kamencoch a bydlení nacházíme snadno. Koupeme se, pereme špinavé věci, a pak jdeme ještě na pivo a halušky do Terchovej. Večer a celou noc neteče voda, tak se celou noc bojím, abych nemusel na záchod.


10.8.2003 - Boboty, Grúň

Dneska se jdeme jen tak "projít". Autobusem se přibližujeme do Terchovej, odtud jdeme po silnici do Tiesňav - hlubokého kaňonu potoka Varínka. Po chvíli odbočujeme vlevo a velmi strmým stoupáním skalnatým terénem se škrábeme 500 výškových metrů na Boboty. Chvíli jdeme po hřebínku s výhledy na Rozsutec, Stoh, Chleb a další vrcholy hlavního hřebene a pak zase prudce klesáme do sedla Vrchpodžiar a dál k potoku. V páskáčích nahoru a dolů nic moc. U potoka svačíme a pak se po chvíli rozmýšlení vydáváme přes Štefanovú dál po modré na Grúň a k chatě Na Grúni. Ta je moc hezky opravená, i okolí je hezké, a protože je tu i několik vleků, tak si říkáme, že by se tu dal strávit zajímavý skialpovo-sjezdařský prodloužený víkend... Ještě jdeme prozkoumat jednu starou opuštěnou lanovku a pak sestupujeme do Vrátne na autobus, který nás doveze zpět do Terchovej. Něco málo nakupujeme a do Kamencov jdeme pěšky. Zase neteče voda, takže se trochu rozladění jdeme opláchnout do potoka. Já pak ještě beru všechny láhve co máme a jdu hledat údajný pramen do lesa nad vesnici. Na štěstí jej bez potíží nalézám - je to v roští schovaný vydatný přepad z jímky pro momentálně nefunkční vodovod.


11.8.2003 - Velký a Malý Rozsutec, Diery

Dnešním naším cílem je Velký Rozsutec. Autobusem popojíždíme do Štefanovej, odkud stoupáme lesem do sedla Medziholie, ve kterém kdysi stávala chata. Ze sedla prudce stoupáme po chodníku dost poškozeném erozí a překonáváme také několik míst s jednoduchým skalním lezením. Říkám si, že ti postarší lidé, které jsme předcházeli, to nemůžou přece vylézt, ale pravda je jiná. Pravděpodobně díky řetězům, kterými jsou skalní úseky zajištěné, dolézají na vrchol sice později, ale přece. Kousek pod vrcholem svačíme a pak méně strmou severní stranou sestupujeme do sedla Medzirozsutce. Provoz houstne. Protože máme čas, lezeme ještě i na Malý Rozsutec. Výstup je taky zajímavý, zvlášť jedno místo, kde je skála velkým množstvím lidí tak vyleštěná, že ještě rád využívám řetězy. Při sestupu tady musíme chvíli čekat, protože některé slabší povahy se tu zasekávají a bojí se tam i zpět. Po návratu do sedla se vydáváme do Horných Dier - úzké soutěsky s potokem, kterou sestupujeme místy po pěkně vzdušných žebřících k salaši na Podžiaru. Tam si dáváme malou sváču a pivo a přes Nové a Dolné Diery opět potokem a za pomoci spousty žebříků a lávek sestupujeme do Bieleho Potoka. Do Terchovej jdeme pěšky po silnici, protože nic nejede, z Terchovej si poslední kousek ulehčujeme autobusem.

Rozsutce Cesta na Velký Rozsutec Hřeben Malé Fatry Výstup na Rozsutec Jánošíkové diery

Mapa trasy



12.8.2003 - Obšívanka a Sokolie

Včera jsem udělal chybu. Během svačinové přestávky na Podžiaru jsem si sundal ponožky a nechal je uschnout. Jenže jak byly mokré a zaprášené, tak trochu ztvrdly, což mi přivodilo další odřeniny na patách a jsem proto dneska zas odkázanej jen na páskáče. Jdeme se tedy podívat jen kousek z Kamenců po bývalé modré značce do rokle Obšívanka. Nakonec nám to nedá a lezeme po uzavřeném chodníku až nahoru na Malé Nocl'ahy. Chodník je strmý, okolí moc hezké a my si říkáme, že jednou za čas porušit nějaký zákaz snad není tak velký hřích. Sestup z Nocl'ahov do Tiesňav na silnici už tak hezký není, nepříjemně se to drolí, a tak jsme rádi, když jsme konečně dole. Kousek proti proudu potoka se jdeme vykoupat a pak se vracíme po silnici do Terchovej, kde si ve snad jediné hospodě dáváme jídlo. Domů už nám pak zbývá jen důvěrně známý kousek po silnici. Navečer se jdeme ještě projít po jedné cestě vedoucí údolím na druhou (západní) stranu od silnice. Moc se nám tam ale nelíbí, protože celé údolí včetně cesty je zarostlé spoustou křáčí, tak si aspoň trháme lískové oříšky a jalovcové kuličky na gin.


13.8.2003 - Biele skaly, Kriváně

Když jsme tady na Fatře byli s Tomášem v květnu, nedovolilo nám počasí dokončit celou trasu po hřebeni a museli jsme kvůli bouřce poslední úsek - Biele skaly - obejít traverzem. Abych tedy poznal fatranskou hřebenovku celou, vypravili jsme se sem dnes. Vstáváme hodně brzo, abysme stihli první autobus do Vrátne (v 7h), který je i přes časnou ranní hodinu plný. Z Vrátne pěšky pod lanovkou však jdeme prakticky sami a nebýt příšerného dusna, byl by to výstup i přes strmost á la Stoh celkem v pohodě. Za 75min jsme nahoře a chlapíci od lanovky, kteří nás cestou jako první předjížděli, uznale pokyvují hlavami nad naší rychlostí. Už pěknou chvlku pozoruju na západě černající se mraky a když stoupáme od lanovky na Velký Kriváň, je voda na spadnutí. Máme však velké štěstí, protože padá jen pár kapek, ostatní se žene jižněji a my můžeme pokračovat na Malý Kriváň. Cestou se dělá opět veliké dusno a v místech kde nefouká mám dojem, že se uvařím zaživa. I když teď nenesu batoh, mám kalhoty úplně mokré až do rozkroku a ani moirové trenky už nějak nefungují... tak pokračujeme už známou cestou přes sedlo Bublen, kolem studánky ve svahu pod sedlem (tekoucí i přes sucho statečně) a dál stpupáním až na Malý Kriváň, kde v závětří svačíme a já suším aspoň trochu ty kraťasy. Po sváče zdoláváme v nezměněném vedru zbytek cesty přes sedlo Priehyb (tam jsme minule spali) a Stratenec na Biele skaly. Terén je tu docela náročný a jsem rád, že jsme tudy tehdy v bouřce nešli. Něco po poledni jsme na místě, chvíli sedíme na šutrech a pak se vydáváme zpět. Až do sedla Bublen se vracíme po stejné cestě, ale pak odbočujeme doleva na Chrapáky, kde se občerstvujeme z docela vydatně tekoucího pramene a odpočíváme. Ráďa při tom odpočívání sbírá borůvky a bohatě mne jimi zásobuje. Zbytek cesty jdeme po zelené dolinou Za Kraviarskym, v níž je zajímavý potok typu "sušec". Docela vodnatý potok najednou mizí a koryto je suché. Po chvíli slyšíme vodu zas - to přitéká jiný potok zprava, chvíli bublá mezi kameny a najednou je zas fuč. Pak se totéž opakuje s levostraným přítokem. Voda se nakonec na povrchu znovu objevuje, takže se dole u silnice můžeme trochu opláchnout a zchladit.

Na Velkém Kriváni Velký Kriváň Cesta na Biele skaly Velký Kriváň Biele skaly


Výškový profil:



Mapa trasy



14.8.2003 - Chleb a Grúň

Včera jsem si myslel, že horší klima už být nemůže. Opak je pravdou, a to i přes noční bouřku, po které jsem doufal, že se trochu ochladí. Už když jdeme na autobus, tak to pěkně žhne. Vystupujeme zase ve Vrátnej u výťahu a po zelené stoupáme od včerejška známou dolinou Za Kraviarskym nahoru. Dokud jsme v lese, tak to celkem jde, ale jakmile se dostáváme nad hranici lesa, začíná pro mne utrpení. Nepohne se totiž ani lísteček a mám pocity asi jako bych byl v sauně, měl dost, ale nemohl ven. Na Chrapáky dorážím aspoň o dvě kila potu lehčí a tak u pramene piju co se do mne vejde. K lanovce pak jdeme po modré traverzem a přidává se k nám místní kluk - trhač borůvek - tak trochu konverzujeme. Prý mají od rána už 15 litrů... je fakt, že borůvek je tu hodně, taky spousta malin a brusinek. Od lanovky pokračujeme přes Snilovské sedlo k chatě Pod Chlebom, kde doplňuju pivem a kofolou veliké ztráty tekutin. Od chaty vede naše cesta "zahrádkou" z kosodřeviny, jeřabin, maliní a borůvčí po úbočí Chlebu do sedla Za hromovým. Odtud se kousek vracíme po hřebeni zpět na Chleb. Vítr, který cestou od chaty do sedla zmírňoval žár, se opět utišuje, takže si cestu moc neužívám. Začínají se taky trochu stahovat mračna. Z Chlebu jdeme zpět po hřebeni na Pol'udňový Grúň, kde odpočíváme, protože mám už vážně dost. Za totálního bezvětří pak sestupujeme krpálem k chatě Na Grúni, já jen v podvlíkačkách, neb propocené kraťasy se suší na batohu. V chatě si dáváme krom tekutin moc dobré halušky a trochu se vzpamatovávám, protože se znovu rozfoukal spásný vítr. Po modré pak sestupujeme do Starého dvora a jelikož autobus jede až za 2,5 hodiny, jdeme do Terchovej a nakonec až domů pěšky. Cestou dostáváme za odměnu docela příjemnou spršku shůry.


Mapa trasy



15.8.2003 - zříceniny hradů

Dnes nás počasí po ránu přivítalo zataženou oblohou a občasným deštěm, tak se po chvíli váhání rozhodujeme jít se podívat na dvě hradní zříceniny - Strečno a Starý hrad. Autobusem jedeme do Varína a odtud podél kolejí do Strečna. Hrad je na skále a já jsem nahoře zas durch zpocený. Sice je skleníkové podnebí, ale ostatní jsou zase suší...proč? Dost mne to už štve. Hrad stojí za bačkoru, je to jakási "zrestaurovaná" t.j. za pomoci spousty betonu podivně opravená původně zřícenina. Takže si jdeme ještě spravit chuť pravou nefalšovanou zříceninou Starého hradu. Cestou se k nám přidává malé veselé štěně a nebýt toho, že jsme po nějaké době potkali skupinu lidí s jiným psem, která naše štěně převzala jako štafetu zpět, tak bysme si ho asi přivedli až domů. Ze Starého hradu se pak po silnici podél trati vracíme na autobus kousek za Varín na hlavní silnici.