Skialp v Kitzbühelských Alpách - okolí Bamberger Hütte
Složení:Aleš Strejda Krumphanzl
Tomáš Kiwi Zahradník
Milan Soldát
a já...
Původně jsme tuhle akci plánovali do Malé Fatry. Protože jsem se ale nedovolal na chatu pod Chlebom a navíc hřeben hrozil tím, že bude vyfoukaný, změnili jsme plány.Vyjíždíme tedy v pátek ve dvě ráno ve složení Milan, Tomáš, Aleš a já do Kitzbuehelských Alp. Jedeme přes Rozvadov, Mnichov a Kufstein do údolí Brixental kde končíme v uzávěru bočního údolí u Gasthofu Wegscheid. Dál pokračujeme po svých s bágly na zádech po nepříliš atraktivní, klikaté a prudké cestičce k chatě Bamberger Huette. Domlouváme si nocleh, odkládáme bágly a za krásného počasí se vydáváme na výstup na Schaffsiedel, 2447m n.m. Cestou se svlékám do trika, protože je dost vedro. Kiwi šetří síly a zůstává kus pod vrcholem, kde na nás počká. My se zatím šplháme k vrcholu, na kterém se tyčí obvyklý kříž. Po nezbytném focení sundaváme v závětří pásy a začínáme sjíždět dolů. Místy je terén nádherný, místy je krusta, což je horší. Za chvíli jsme u Kiwiho a společně pokračujeme dolů. Kiwi s Alešem se učí krátké skákané oblouky, fotí se a točí se videosekvence. Na jednom slunném svahu nám Aleš předvádí, jak se dělají lavinové testy jako např. norská sonda. O kousek níž najednou Milanovi vypíná lyže... ukazuje se však, že to není vypnutí, ale že se na vázání ulomil kus umělé hmoty. Všichni s M. soucítíme, chudák je z toho dost špatnej. Do chaty dojíždíme asi tak ve tři, ubytováváme se, lovíme signál a popíjíme pivo. V pět zalézáme do spacáků, Kiwi okamžitě vytuhává, já píšu deník. Večer si objednáváme polopenzi (díky tomu, že jsme členové OEAV), která se skládá ze tří chodů. V půl osmé zalézáme do spacáků znova a ještě chvíli kecáme.
|
|
|
|
|
|
Vstáváme kolem sedmé a po vydatné snídani vyrážíme něco po osmé nejprve do sedla Nadernjoch a pak vpravo na Dristkopf. Je docela hezky, ale není už tak jasno jako včera. Cesta je dobrá, jen na konci kus pod vrcholem je kousek trochu klikatější a náročnější. Nejhorší jsou otočky na klikaté cestě v prudkém svahu. Nahoru dolézáme pěkně propocení, je totiž dost teplo. Po chvíli placatění se u vrcholového kříže sjíždíme nepříliš pěkným stylem zpět do Nadernjochu. Milan má vázání "opravené" popruhem od batohu a celkem mu to drží. Nadává jen na úzké pásy. V jednom prudkém místě házím pěknou tlamu - tvrdý sníh se totiž prudce změnil v měkký, do kterého se mi probořily lyže a dělám kotrmelec. Dopadlo to dobře, akorát mi docela zabolelo v zádech.... V sedle zase nasazujeme pásy a stoupáme na druhou stranu na Kroendlhorn. Až nahoru se na lyžích nedá, kus pod vrcholem je musíme sundat a pokračovat pěšky. Cestou nejsem chvílema úplně v klidu, říkám si jeden krok blbě a letím těch 300m dolů. Nejsem sám. Milan výstup taky podobně komentuje a Kiwi do sedélka těsně pod vrcholem dolézá se slovy "sem posranej až za ušima, dolů mě budete muset snést." S Alešem a Milanem lezeme na vrchol, kde objevujeme dřevěnou boudu a přemýšlíme, proč tu asi je. Za chvíli sestupujeme zpět k lyžím a jde to celkem dobře. Rozptyluju Kiwiho vyprávěním. Nasazujeme lyže a vydáváme se na dlouhý sjezd až skoro v chatě. Kusy jsou v mokrém od sluníčka rozbředlém sněhu, kde mi ty oblouky moc nejdou. Zbytek je v relativně suchém sněhu, kde to jde líp, i když prašan to není. I tady ale házím pěknou tlamu a Alešovi se dokone povedlo mne vyfotit. Nakonec nás čeká ještě kousek na pásech k chatě. V umývárně se snažíme zbavit soli a potu a pak si dáváme pivo a jiné tekutiny. Poté zalézáme do spacáků, Kiwi se v mžiku proměňuje v medvěda, Milan s Alešem debatují o horolezení a já píšu deník. Po výborné večeři hrajeme na cimře karty se čtyřmi kolegy z Lipska. Učím je Vist a debatujeme o různých věcech. Říkám si, že to není špatný, když člověk nějakej ten jazyk umí... V deset zhasínáme a jdeme spát.
|
|
|
|
|
|
|
|
Vstáváme něco po sedmé, venku je mlha a sněží. Balíme věci, po snídani platíme útratu (70 Eur) a řešíme co podniknout. Mně bolí záda od včerejší tlamy, a moc se mi nikam .nechce. Nakonec jdeme ke kapličce na Salzachjoch. Je hustá mlha a stopy jsou víceméně zaváté. Díky difuznímu světlu se vůbec nedá rozeznat charakter terénu před sebou. Chvíli prošlapávám stopu a najednou zapadám do naštěstí ne moc hluboké jámy, kterou jsem vůbec neviděl. Totéž se o kus dál přihodilo Alešovi, když se najednou zřítil z asi dvoumetrové převěje. Při orientaci v mlze nám dnes pomáhá GPS. U kapličky se chvíli vochomejtáme a pak jedeme po trase výstupu dolů. Chvílemi vykukuje i sluníčko skrz řídký mrak, ze kterého ale přesto sněží. V chatě přebalujeme věci vydáváme se na sestup do údolí. Volíme trasu, která nejprve stoupá od chaty asi 25min k Almsee a pak prudce klesá do Manzenkaru a dál do lesa, kde se pak napojuje na výstupovou trasu, kterou jsme šli v pátek. Mně se tahle trasa moc nelíbí, protože mlha zhoustla že by se dala krájet a cestu vůbec neznáme. Nicméně šplháme nahoru a jsme docela rádi, že v místech, kde bychom čekali, skutečně odbočuje vpravo stopa. Sjezd přichází za chvilku, tak sundaváme pásy a vrháme se rozoraným prašanem dolů. Nejdřív je svah "relativně" mírný, o kousek dál teprve přichází správný krpál dolů. Díky spoustě prašanu je to úžasná psina - kličkujeme, propadáme se po pás a šklebíme se od ucha k uchu. Korunu tomu nasazuju, když nedobrovolně skáču z jednoho šutru - stačil jsem jen zařvat "Achtung", pak mi zmizel sníh pod nohama a jsem stylem Puikonnen přeletěl jámu v závětří šutru. Nepřistál jsem ale jako onen skokan do bravurního telemarku, nýbrž jsem se zaryl držkou do prašanu a vypnuly mi obě lyže. Ty jsem musel pak vyhrabávat z půlmetrové hloubky. Zbytek sjezdu je po cestě a už zdaleka ne taková sranda. Asi v půl jedné jsme u auta a v jednu vyjíždíme.
|
|
|
