Tradiční květnové Králíky - 2004



Čtvrtek

Má nejmilejší mi odjela do sladké Francie, takže letos jedu do Králík sám. Nebo vlastně by bylo lepší napsat "bez Rádi", protože sám nejedu, jede také Kiwi. Nejlepší spoj, který jsem našel, jede v poledne, takže ve čtvrtek jdeme ještě na dopoledne do práce a vyrážíme na libeňské nádraží až před dvanáctou. Ve čtvrt na jednu si to přihasil rychlík kamsi na Slovensko, my však v Ústí n.O. přestupujeme a pak ještě v Letohradu. Cesta uběhla celkem příjemně, moc příjemní na nás byli i ajznboňáci, zvlášť vlakvedoucí a průvodčí v rychlíku. Po třech hoďkách nás 810 vyvrhla v Lipce a zbytek jedeme na kole. Po odložení zavazadel se jedeme ještě projet přes Hedeč na svatou Trojici a zpátky okolo Jeřábu. Cestou zpátky z Hedeče do Králík Kiwiho potkal defekt, prý prvně v životě. V Králíkách něco málo nakupujeme a zastavujeme se na dva kousky v hospodě. Večer se griluje na skvělém novém nerezovém Mirdově grilu masíčko, které dovalil Vašek.

Pátek

Předpovědi na dnešek sice nevěští nic dobrého, ale přesto se s Tomem vydáváme na oblíbenou "vrstevnicovou cestu" na Kraličák. Zatím svítí sluníčko, i když náznaky blížící se změny jsou už vidět. Po cestě objevujeme v údolí Moravy kus před Vilemínou plac a přístřešek, kde by se pěkně bivakovalo. V zatáčce u potoka nad nejprudším kusem cesty chvíli odpočíváme, protože z nás leje jako z volů, a za chvili pokračujeme. Asi o 200 výškových metrů dál najednou zjišťuju, že jsem dole nechal brejle. Nejdřív si říkám, že na ně peču, ale pak mi jich přijde líto a tak se oněch 200 metrů dolů vracíme. Kiwi to nějak komentuje, něco jako "cesta děravé hlavy" nebo tak nějak. Taky mne začíná zas bolet to koleno a rád přijímám nabídku šátku, který si přes něj vážu, aby bylo víc v teple. Docela to pomáhá. Pokračujeme kolem horní stanice vleku až na rozcestí Čtyři rohy, kde se dáváme vpravo a dlooouhatánským sjezdem sjíždíme přes Vojtíškov (kde jsem málem přejel mrouskající se kočky :-) do údolí k trati. Kousek se vracíme směrem na Králíky a pak odbočujeme vlevo na Vysoký potok v dlouhém táhlém stoupání, které končí až u Severomoravské chaty, zas nabíráme ztracené výškové metry. Chata je k mému velkému překvapení otevřená a tak dáváme pivo. Po chvíli vlčí pohody, která je ukončena stahujícími se mračny, se vydáváme přes svatou Trojici po žluté značce k domovu. Cestou si dopřáváme pivní pauzu u Kačenky a škubeme květy smrků na maminčiny lektvary. Přesně když uklízíme kola, dává se do deště, který s různými přestávkami a různou intenzitou trvá až do noci. Přesto se daří ugrilovat zas nějaké to maso. Jakub se ukazuje opět jako správný pyroman, protože rozdělal takovej fajrák a vyprodukoval tolik čmoudu, že přijeli z Králík hasiči v domění, že hoří les....

Sobota

Dneska se pekelně ochladilo. Kiwi odjel ráno do mů a já mám v plánu jet na Bukovku a Suchák hledat nové cestičky. Tak se nabaluju - pod kraťasy dlouhé kalhoty a pod dres triko s dlouhým rukávem. Bohužel zimní ruhavice jsem si nevzal, za což si celý den dost nadávám. Jedu po silnici přes Červenou vodu do Mlynického dvora, tam potom po malé asaltce do Heroltic a odtud nahoru do sedla nad Valteřicemi. Podle jedné z map by měla někde uprostřed stoupání odbočovat vpravo lesní cesta, ktreá by po úbočí měla vést až na hlavní silnici z ČVS. Bohužel v terénu cesta není a já jezdím sem tam jak blázen. Nakonec ony pracně nastoupané metry zase ztrácím sjezdem zpět do Heroltic. Tak odbočuju vpravo a po dost pofidérní cestičce se snažím dostat na rozcestí nad Mlynickým dvorem. A povedlo se, jen koleno zas bolí. Blbec jsem si ho zase nezavázal. Od chat pak zkouším zase jinou cestičku, a tentokrát úspěšně, konečně vím kde končí ta vrstevnicová asfaltka. Když vyjíždím po hlavní do ČVS, chytám první dávku čehosi zmrzlého shůry, je to něco mezi kroupami a sněhem. Teploměr ukazuje 7st. Cestou na Suchák a pak u Boudy dostávám ještě několik dalších dávek zmrzlých kuliček. U Boudy potkávám Janu a pár dalších borců z osazenstva Amálky, zbytek prý právě s Mirdou v čele zalezl do díry. No, nedělám si iluze, že by byli za půl hoďky venku a tak po chvíli se vydávám přes Lichkov domů. Zima je opravdu řácká, mám pocit že mi prsty na rukou upadnou. Až dole v Lichkově je trochu tepleji a jede se líp.

Neděle

Budím se asi v osm a koukám, že venku to nevypadá vůbec hezky. Jdu to prozkoumat blíž a vtom začíná docela normální chumelenice, teplota je dva stupně. Že bych odložil kolo a vytáhl běžky? Ne, na to nádraží dojedu, je to jen kousek. Po snídani balím, na sebe navlíkám co se dá, loučím se s ostatními (kteří mají nějaké řeči typu "máš řetězy?") a valím na nádraží. Trochu sněží, a když lezu do vytopeného vlaku, strhává se další vánice. Když se přehnala, je vidět, že na okolních kopcích od tak asi 800 m n.m. leží sníh. Škoda že není vidět na Kraličák, tam musí toho sněhu docela fůra Cestou ve vlaku potkáváme ještě mnoho vánic a vániček, kupodivu i v nižších polohách. Vlaky jedou dneska spolehlivě a přesně, a tak po o fous víc než třech hodinách vystupuju zase v Libni.