Tradiční květnové Králíky - 2004
Čtvrtek
Má nejmilejší mi odjela do sladké Francie, takže letos jedu do Králík sám. Nebo vlastně by
bylo lepší napsat "bez Rádi", protože sám nejedu, jede také Kiwi. Nejlepší spoj, který jsem našel,
jede v poledne, takže ve čtvrtek jdeme ještě na dopoledne do práce a vyrážíme na libeňské
nádraží až před dvanáctou. Ve čtvrt na jednu si to přihasil rychlík kamsi na Slovensko, my však
v Ústí n.O. přestupujeme a pak ještě v Letohradu. Cesta uběhla celkem příjemně, moc příjemní na nás
byli i ajznboňáci, zvlášť vlakvedoucí a průvodčí v rychlíku. Po třech hoďkách nás 810 vyvrhla
v Lipce a zbytek jedeme na kole. Po odložení zavazadel se jedeme ještě projet přes Hedeč na
svatou Trojici a zpátky okolo Jeřábu. Cestou zpátky z Hedeče do Králík Kiwiho potkal defekt,
prý prvně v životě. V Králíkách něco málo nakupujeme a zastavujeme se na dva kousky v hospodě.
Večer se griluje na skvělém novém nerezovém Mirdově grilu masíčko, které dovalil Vašek.
Pátek
Předpovědi na dnešek sice nevěští nic dobrého, ale přesto se s Tomem vydáváme na oblíbenou
"vrstevnicovou cestu" na Kraličák. Zatím svítí sluníčko, i když náznaky blížící se změny jsou
už vidět. Po cestě objevujeme v údolí Moravy kus před Vilemínou plac a přístřešek, kde by
se pěkně bivakovalo. V zatáčce u potoka nad nejprudším kusem cesty chvíli odpočíváme, protože z
nás leje jako z volů, a za chvili pokračujeme. Asi o 200 výškových metrů dál najednou zjišťuju,
že jsem dole nechal brejle. Nejdřív si říkám, že na ně peču, ale pak mi jich přijde líto a tak
se oněch 200 metrů dolů vracíme. Kiwi to nějak komentuje, něco jako "cesta děravé hlavy" nebo tak
nějak. Taky mne začíná zas bolet to koleno a rád přijímám nabídku šátku, který si přes něj vážu,
aby bylo víc v teple. Docela to pomáhá. Pokračujeme kolem horní stanice vleku až na rozcestí
Čtyři rohy, kde se dáváme vpravo a dlooouhatánským sjezdem sjíždíme přes Vojtíškov (kde jsem málem
přejel mrouskající se kočky :-) do údolí k trati. Kousek se vracíme směrem na Králíky a pak
odbočujeme vlevo na Vysoký potok v dlouhém táhlém stoupání, které končí až u Severomoravské chaty,
zas nabíráme ztracené výškové metry. Chata je k mému velkému překvapení otevřená a tak dáváme pivo.
Po chvíli vlčí pohody, která je ukončena stahujícími se mračny, se vydáváme přes svatou Trojici
po žluté značce k domovu. Cestou si dopřáváme pivní pauzu u Kačenky a škubeme květy smrků na
maminčiny lektvary. Přesně když uklízíme kola, dává se do deště, který s různými přestávkami a
různou intenzitou trvá až do noci. Přesto se daří ugrilovat zas nějaké to maso. Jakub se ukazuje
opět jako správný pyroman, protože rozdělal takovej fajrák a vyprodukoval tolik čmoudu, že přijeli
z Králík hasiči v domění, že hoří les....
Sobota
Dneska se pekelně ochladilo. Kiwi odjel ráno do mů a já mám v plánu jet na Bukovku a Suchák
hledat nové cestičky. Tak se nabaluju - pod kraťasy dlouhé kalhoty a pod dres triko s dlouhým
rukávem. Bohužel zimní ruhavice jsem si nevzal, za což si celý den dost nadávám. Jedu po
silnici přes Červenou vodu do Mlynického dvora, tam potom po malé asaltce do Heroltic a odtud
nahoru do sedla nad Valteřicemi. Podle jedné z map by měla někde uprostřed stoupání odbočovat
vpravo lesní cesta, ktreá by po úbočí měla vést až na hlavní silnici z ČVS. Bohužel v terénu
cesta není a já jezdím sem tam jak blázen. Nakonec ony pracně nastoupané metry zase ztrácím
sjezdem zpět do Heroltic. Tak odbočuju vpravo a po dost pofidérní cestičce se snažím dostat
na rozcestí nad Mlynickým dvorem. A povedlo se, jen koleno zas bolí. Blbec jsem si ho zase
nezavázal. Od chat pak zkouším zase jinou cestičku, a tentokrát úspěšně, konečně vím kde končí
ta vrstevnicová asfaltka. Když vyjíždím po hlavní do ČVS, chytám první dávku čehosi zmrzlého
shůry, je to něco mezi kroupami a sněhem. Teploměr ukazuje 7st. Cestou na Suchák a pak u Boudy
dostávám ještě několik dalších dávek zmrzlých kuliček. U Boudy potkávám Janu a pár dalších
borců z osazenstva Amálky, zbytek prý právě s Mirdou v čele zalezl do díry. No, nedělám si iluze,
že by byli za půl hoďky venku a tak po chvíli se vydávám přes Lichkov domů. Zima je opravdu
řácká, mám pocit že mi prsty na rukou upadnou. Až dole v Lichkově je trochu tepleji a jede se líp.
Neděle
Budím se asi v osm a koukám, že venku to nevypadá vůbec hezky. Jdu to prozkoumat blíž a vtom začíná
docela normální chumelenice, teplota je dva stupně. Že bych odložil kolo a vytáhl běžky? Ne, na
to nádraží dojedu, je to jen kousek. Po snídani balím, na sebe navlíkám co se dá, loučím se
s ostatními (kteří mají nějaké řeči typu "máš řetězy?") a valím na nádraží. Trochu sněží, a když lezu
do vytopeného vlaku, strhává se další vánice. Když se přehnala, je vidět, že na okolních kopcích od
tak asi 800 m n.m. leží sníh. Škoda že není vidět na Kraličák, tam musí toho sněhu docela fůra
Cestou ve vlaku potkáváme ještě mnoho vánic a vániček, kupodivu i v nižších polohách. Vlaky jedou
dneska spolehlivě a přesně, a tak po o fous víc než třech hodinách vystupuju zase v Libni.