Silvestr 2003 na Kvíčale

30.12.2003

Tomáš chytil zas nějakého bacila, takže jedu ve 14:43 Krakonošem sám. Ráďa přijede s Milďou večer škůdkou z Jablonce. Cesta je pohodlíčko, teplíčko, za okny je však ohavné počasí. Až v Červeném Kostelci se déšť mění ve sníh a je to hned veselejší. Na Kvindu už stoupám krásně zachumelenou krajinou. Chalupa je pěkně vymrzlá, ale naštěstí je můj vytápěcí systém zapnutý, takže i když přívod vody není zaizolovaný vatou, není zamrzlý. Trubka ke kohoutku ale jako obvykle zamrzlá je (i když je vypuštěná). Zatápím v kamnech, rozmrazuji vodu fénem a jdu zatím odhrabovat sníh. To je ale chyba nechat ten krám bez dozoru, protože kohoutek ve světnici je otevřený a odpad zamrzlý.... končí to menší potopou, kterou ale nakonec zvládám.

31.12.2003

Přes noc napadl ještě další sníh, tak jdeme na lyže. Směrem ke kolejím a dál pak podél nich přes Sedmidomí směrem na Trutnov. Cestou potkáváme spoustu rozveselených lidí s lahvemi v rukou, koná se totiž silvestrovský výšlap bohuslavických turistů. Od pořadatelů, které potkáváme jako poslední, dostáváme vysvětlení a lok rumu. Pak pokračujeme po neprojetých pláních s docela hubokým sněhem a závějemi na Markoušovice a Paseku. Sníh je vlhký, je ho fůra a postup je proto pomalý. Na hřebeni nad Markoušovicemi je už stopa lepší a sníh sušší, jede se pěkně. Jedeme kolem Žaltmanu a dolů sjíždíme po panské silnici. Na Kvindu se vracíme přes Svatoňovice a kolem staré vechtrovny.

Ráďa Honza Vládík

1.1.2003

Jdeme na Žaltman pěšky, protože nekteří z nás nemají lyže. My s Ráďou se později odpojujeme a jdeme na třetí hodinu do Svatoňovic na vlak, Ráďa totiž musí domů. Já se jdu pak ještě za tmy s čelovkou proběhnut na lyžích, je to prima, stopy jsou už vyběhané. V lese potkávám 12 psů - spřežení jedoucí zcela nehlučně ztemnělou krajinou. Světlo čelovky odražené ve 12ti párech psích očí vypadalo tajemně....

Nad Malými Svatoňovicemi Podkrkonoší Na rozcestí pod Pasekou Řopík na hřebení Jestřebích hor Pod kopcem na Paseku

2.1.2003

Jedeme s Vládíkama autobusem z Batňovic do Odolova. Potkáváme zase toho pána v soupravě barvy plnotučné hořčice (potkáváme ho dnes ještě několikrát), který malému Vládíkovi radí nejprve udělat kolečko vpravo směrem na Rtyni a pak se teprve vydat vlevo směrem na Paseku. Jak poradil, tak se stalo. Kolečko je prima, stopa pěkná, dokonce se jdeme podívat i na pěchotní srub T-S-26 upravený jako muzeum. Bohužel zavřené. Krásné stopy vedou z Odolova i na druhou stranu směrem na Řehačku. Drobně posněhává. Žaltman vynecháváme a bereme to bukovým lesem po úbočí. V Řehačce se občerstvujeme pivem a vepřem knedlem zelem, které mi dělá vyloženě dobře. Závěr cesty po loukách nad Markoušovicemi už za mírného šera je opět paráda. Celá trasa měří dohromady asi 24km.

3.1.2003

Tak sranda skončila a jede se domů. Ale dnešní krásné počasí je třeba ještě využít, takže i přes ranní nechuť (nějak se do mne dala k ránu zima, nemůžu se zahřát a nic se mi nechce) vyrážím asi v půl druhé s plným báglem na zádech obvyklou trasou na Paseku. Malej Vládík alias Koloušek sbalil a vyrazil už ráno a Čiháčci, kteří mi dopoledne pomohli ukidit (Mařenka mi dokonce udělala sváču) ho naberou v půl čtvrté ve Svatoňovicích. Batoh na zádech je dost znát, navíc je to do kopce, takže mi to na Řehačku trvá dvě hodiny. Ale co, je pěkně, vlak jede až v šest, takže času je dost. V hospodě si dávám pivo a trochu se snažím usušit. Ve čtyři, když se vydávám dolů k vlaku, zase docela hustě sněží a v kombinaci s nastupujícím soumrakem je v lese neopakovatelná atmosféra klidu. Několik minut ji nasávám a pak sjíždím po loukách hlubokým sněhem už skoro za tmy do Svatoňovic na nádraží.