Lyžování v Rakousku - Lungau, leden 2004
Jedeme ve třech - já, Ráďa a Tomáš -od středy do neděle lyžovat do rakouské oblasti
Lungau, která leží v Nízkých Taurách. Je hodně sněhu, během týdne navíc dál sněží a tak
mám docela strach z cesty. Nejsem totiž ani normálně žádnej příznivec cest autem, a v
tomhle počasí to platí dvojnásob... Nakonec je ale cesta celkem v pohodě, sníh na silnici
byl jen mezi Budějovicemi a Lincem, takže v sedm ráno jsme na místě. Máme v plánu za ty
tři dny, co tu budeme, navštívit tři různá střediska: Speiereck, Katschberg-Aineck a
Fanninberg.
Čtvrtek 29.1.
Jako první navštěvujeme Speiereck. Je nádherně a je i nádherný sníh, což dohromady dává
skvělou lyžovačku. Dokonce se mi daří i carvingové oblouky ;-).Taky chci vyzkoušet pásy,
ale bohužel terén je lavinézní (st. 4), sníh má strukturu písku překrytého nepříliš silnou
deskou na povrchu. Takže jdu aspoň kousek směrem do kotle pod Speiereck. Zítra na Ainecku
to snad bude lepší. Nahoře na Speierecku je ale sníh vyfoukaný, takže na jeho vrchol nám
vylézt ten zbývající kus od konečné lanovky nebrání nic. Je odtud nádherný kruhový rozhled.
Zkusil jsem udelat par fotek z vrcholu a spojit je do panoramatu. Celkem to vyšlo, jen
kdyby ta demo verze toho programu necpala do obrázku ty loga tak blbě - doprostřed.
Jestli si ale myslej, ze kvuli tomu vyhodim 64 doláčů za ostrou verzi, tak jsou na omylu ;-)
Výsledek je tady:
...a pár fotek z dneška:
Pátek 30.1.
Probouzíme se do jasného mrazivého počasí a po vydatné snídani vyrážíme směr
Aineck. Lyžování je tu taky skvělé, akorát dopoledne nahoře hodně fouká. Při prvním sjezdu
vyhlížím kam si vyšlápnu odpoledne. Sněhové podmínky jsou sice stále nepříznivé (místy
úplně vyfoukáno a jinde zas návějě překryté dutě znějícími deskami), ale terén je tu naopak
příznivý. Mírné louky Aineck almu se táhnou pěkně daleko. Tak po poledni nasazuju pásy a
nejdřív stoupám kus po sjezdovce, pak kolem opuštěné salaše a pak dál na hřeben. Ty pláně
okolo jsou úžasné, je to krása. Sněhové desky pod lyžema nepěkně duní a křoupou, takže si
říkám, že mám kliku, že jsou tu ty louky mírné. Za téhle situace bych asi nikam do prudšího
terénu nelezl. Večer dorážíme znavená těla v Tamswegském bazénu.
Sobota 31.1.
Ráno se probouzíme do pěkné zimy, určitě je aspoň mínus patnáct. Řadící pákou
u auta nejde skoro hýbat a motor se trochu zahřívá až u sjezdovek pod Aineckem. Je polojasno
a nahoře na kopci je tepleji než dole v údolí, jen fouká o něco víc, než by se slušelo.
Ježdění je zase skvělé a dneska se držíme víc na Katschberské straně Ainecku. Po obědě v
Kosselbacheralmu (sýrová klobása a pivo) jdu zas na pásech na Aineckalm, stejně jako včera.
Lituju, že není víc sněhu, a že si nemůžu vychutnat sjezd z Teuernlocku. U horní stanice
lanovky se zas potkávám s Ráďou a Tomášem. Ještě chvíli brousíme sjezdovky a před čtvrtou
sjíždíme dolů k autu. Zalyžovali jsme si výborně, počasí i sníh byly skvělé a nezbývá než
vyslovit Rádě velikou pochvalu za to, jak nám to krásně zařídila.