Ďáblický les a přilehlá pole 25.1.2004

Ačkoliv jsme tento víkend zůstali v Praze, myslím, že stojí za pár řádek. Zůstali jsme tu proto, že jedeme ve středu večer do toho Rakouska a tak se mi nějak nechtělo se někam trmácet. Chtěl jsem si udělat některé věci, na něž v týdnu nezbývá čas, jak např. krabičku na Palma, "stoupací železa" na sněžnice a zašít si běžkové boty. Taky udělat něco v domácnosti, navštívit babičku s mámou a ......
Víkend byl zajímavý už jen tím, že byl extrémně mrazivý. Padaly i nějaké rekordy, třeba na Kvildě -32°C. V sobotu ráno bylo na Proseku "jen" -18°C, asi 5 až 10cm sněhu a svítilo sluníčko. Tak jsem neodolal a zkusil jsem projet bejka. No, bylo to dost drsný. Nejprve zmrzly řadící páčky, takže buď to neřadilo vůbec, nebo tři pastorky najednou. Pak zamrzly elastomery ve vidli, čímž se stroj začal chovat hůř, než kdyby měl "normální" pevnou vidlici. Nakonec začal zamrzat žokej, takže nezbylo než to otočit a s nohama na kost promrzlýma se vrátit po hodině a půl domů. I přes útrapy to však byla zajímavá zkušenost.
Nedělní ráno nás vítá 5cm nového sněhu a sněžením. Teplota? Mínus třináct. Kolem poledne si jdeme zaběhat a když se vracíme, říkám si "což takhle zkusit běžky?". Už včera byly v Háji nějaké stopy a když teď připadlo, tak by to mohlo jít. V půl druhé vyrážím stoosmdesátjedničkou do Kobylis a cestou chválím silničáře, páč by se dalo bruslit přímo po silnici ;-). V Háji mne čeká překvapení, je tu spousta lyžařů, celkem dost sněhu a hlavně fůra stop, které vedou nejen v lese, ale i po přilehlých nezoraných polích. Vybírám si jednu z nich a krásným prašanem, jen zřídka zadrhávajíc o zmrzlé hrudky hlíny, běžím kolečko až někam k Líbeznici. Pak ještě jedno přímo v Háji, kde se dá i bruslit. Nakonec, asi po dvou hodinách, sjíždím na konečnou stotřicetšestky s pocitem, že jsem se výborně proběhl. Jen mi připadá trochu divné, že do autobusu nenastupuju předními dveřmi, necvakám jedenáctikorunový lístek a že má vpředu na tablu napsáno 136 Spořilov a ne 1 Rychnov.