Z Bílého potoka přes Jizeru do Josefodolu, 31.10.2004

Vstáváme brzy ráno a v 6:50 nasedáme v Pasekách do osobáku směr Liberec, tam přestupujeme na další vlak a pak v Raspenavě ještě na další. Chvíli před půl devátou vystupujeme v Bílém Potoku a vyrážíme v ranním oparu na cestu. Kousek jdeme po červené k rozcestí značek, pak měníme červenou za zelenou a obočujeme vpravo směrem k hradbě hor. Jizerky se ze severu totiž prudce zvedají z roviny v nadmořské výšce kolem 400 m do víc než tisíce metrů a nás tohle převýšení čeká tak na čtyřech kilometrech. Stromy už jsou úplně opadané, což mne překvapuje a trochu mrzí, je tu totiž spousta buků, takže by to byla krása. Krása to je ale i tak, jen kdyby nebylo takové vlhko, protože se zas potím jako kráva. Asi ve dvou třetinách kopce odbočujeme vlevo po žlutou na Frýdlantské Cimbuří, což je krásné skalisko s krížem, tyčící se nad Bílým Potokem. Lezeme po žebříku nahoru a kocháme se výhledy. Obloha se mezitím protrhává a je krásně teplíčko, takže nelitujeme, že jsme se na výlet vydali. Pokračujeme po žluté přes Polední kameny, zprava obcházíme Černou horu a napojujeme se na cestu od Smědavy na Knajpu. Po ní jdeme ale jen kousek a hned odbočujeme vlevo a šplháme na vrchol Jizery. Počasí se zase pokazilo, je zataženo a šero. Po sváče sestupujeme stejnou cestou zpět a odbočujeme vlevo na Knajpu. Do Josefova Dolu scházíme po modré kolem vodopádů Jedové. Necháváme ujet jeden vlak a završujeme asi dvacetikilometrovou tůru v hospodě svijanskou třináctkou.

Historie a současnost dráhy

Vodopád na Černém potoce

Frýdlantské Cimbuří

Rampouchy?