Ondřejov a Voděradské Bučiny, 24.10.2004

R+R (Ráďa a Radar)
R+R (Ráďa a Radar)
Předposlední sobotu a neděli v říjnu se počasí předvedlo v plné podzimní kráse. Je sluníčko, nízká oblačnost a mlhy se nekonají, je teplo kolem 20 stupňů a příroda hraje všemi barvami. Původně jsme chtěli jet na zamykání Sázavy, které se jelo v sobotu z Týnce do Pikovic. Povinnosti kolem přestavby jabloneckého bytu nám ale nedovolily. Tak jsme využili aspoň neděli a vyrazili na Ondřejov a do Voděrad. Tentokrát jsme z vlaku vystoupili až v Mirošovicích a na Ondřejov jeli přes Hrusice a dál po žluté a potom červené do Ondřejova. Kopec je to na středočeské poměry docela řádný a nahoře u hvězdárny jsme se zpocení rádi na chvíli svalili do trávy. Dál jsme pokračovali jako vždycky po červené pěkným sjezdem do údolí Zvánovického potoka a odtud zas nahoru do Voděrad. Další pokračování trasy jsme ale tentokrát změnili.
Sjezd z Pecného
Sjezd z Pecného
Ještě kousek za Voděrady jsme sice jeli po červené jako vždy, ale na silnici nad Jevany jsme odbočili vlevo nahoru a udělali jsme kolečko nádherným barevným lesem přes Louňovice zpět na tutéž silnici, po které jsme pak sjeli do Jevan. V Louňovicích jsme v hospodě dali pivko a koupil jsem dva vuřtíky a lahváče, neboť jsme si vymysleli, že někde uděláme ohýnek. Z Jevan jsme pokračovali po zelené do Kozojed, pak kolem kostelíka s dřevěnou zvoničkou mezi chaty, kde jsme se napojili na známou červenou. Pěkným terénem, který jsme doteď znali jen v opačném směru (do krpálu) jsme sjeli do údolí Šembery, kde jsme věděli o jednom ohništi výborně se hodícím pro opečení vuřtů vezoucích se v mém batohu. Takto "posilněni" jsme se pak museli znovu vyšplhat po zelené na kopec do Doubravčic. Byla to krize, vuřt a pivo odčerpaly z mých nohou veškerou energii. Po silnici jsme pokračovali do Hradešína, odkud jsme chtěli po červené dojet do Úval na vlak. Červenou jsme sice našli, ale po chvíli odbočovala kamsi do rozoraného pole, takže jsme se stejně zas ocitli na silnici. Ale aspoň jsme se z jednoho místa pod Hradešínem mohli pokochat krásným výhledem snad po polovině středních Čech. Další červené jsme se chytli ve Škvorci, a ta nás zavedla až do Klánovic na nádraží, odkud jsme chtěli domů dojet vlakem. Vlak měl ale jet až za půl hodiny, takže padlo rozhodnutí, že dojedem domů vlastní silou. Jeli jsme přes Zeleneč, Svémyslice, Radonice a Satalice. Hlad, který se nás už začínal zmocňovat, jsme zaháněli moc dobrým jablkem, které jsem uloupil kdesi za Škvorcem. Celkem jsme najeli asi 90km v krásném teplém podzimním počasí. Shodli jsme se s Ráďou, že by takové počasí mohlo být celé léto....



Kostelík v Kozojedech
Kostelík v Kozojedech
Těžký terén
Těžký terén