Mělnicko a Kokořínsko, 22.8.2004

Dnes by měl být ideální den na kolo, necelých dvacet stupňů a polojasno. Tak doufejme že to vyjde, jedeme totiž na Kokořínsko. Ráno vyjíždíme za slabého deštíku a je celkem zima. V tanvaldském expresu se klepeme jako ratlíci a přejeme si, aby se mraky roztrhaly a mohlo nás trochu zahřát sluníčko. V Boleslavi přestupujeme na rychlík na Českou Lípu a za chvilku už jsme v Bělé, kde začíná naše dnešní cesta. Nejprve si kousek zajíždíme, takže se musíme vracet, pak už vyjíždíme. Udělalo se docela hezky, chvílemi svítí sluníčko ale pekelně fouká. Naštěstí od západu, takže ne úplně proti. Nejprve jedeme do Bělé, kde se musíme napojit na zelenou značku, která nás dovede mezi polemi a pak lesem až k hájovně Valdštejnsko. V místech, kde křížíme trať, objevujeme krásné zákoutí - údolíčko, louka, kolem lesy, klid, ranní slunce... prostě nádhera. Za kolejemi pokračujeme neméně krásným lesem k oné hájovně. Odtud pak jedeme ještě kousek po modré a pak nezačenými pěšinkami lesem a pak zas polní cestou do Březovic. Je krásně průzračný vzduch a výborná viditelnost a tak vidíme Středohoří, Bukovou horu, Bezděz a spoustu jiných kopců a kopečků. Sjíždíme do Bezdědic, v údolí odbočujeme doleva a zase stoupáme do Nosálova. V Libovicích se dáváme vpravo směrem k rozhledně a vysílači a po chvilce nás zastavují velikánské ostružiny. Posilněni pokračujeme na hrad Houska. Udělalo se už docela teploučko a tak odstavujeme kola, Ráďa si dává nanuka, já pivčo a klobásu, a vyhříváme se v předhradí. Koná se tu jarmark a je tu příjemná atmosféra, lidí tak akorát, ani málo ani moc. Asi po půl hodině sedáme zpět do sedel a dlouhým sjezdem lesní cestou klesáme do Tubože, kde odbočujeme vpravo, zase pro změnu stoupáme, pak měníme směr vlevo na Střezivojice a Dobřeň. Tam na druhý pokus odbočujeme správně směrem na Šemanovický důl, kde nás trochu trápí bláto a neobjetelné maxilouže. Na jeho konci najíždíme zase na silnici a dáváme se vlevo na Kokořín. Jenže dnes nedojedeme až k němu, ale na kopci se dáváme vpravo a přes Janovu ves, Vysokou, Střednice a Chloumek pokračujeme do Mělníka. Cestou se posilňujeme hruškami a švestkami, kterých je tu podél cest plno. V Mělníce jsem ještě nikdy nebyl, a tak mne Ráďa ukazuje historické centrum na kopci nad soutokem Labe a Vltavy. Připomíná mi to trochu Litoměřice, kde jsme byli loni na podzim. Doplňujeme nějaké tekutiny a pak jedeme po zelené pěknou polní cestou mezi vinicemi do záboří, kde bydlí jedna rádina kolegyně. Pak pokračujeme do Tišic, Neratovic a přes Čakovičky, Novou Ves a Hovorčovice domů. Ale ještě před tím se jedeme pokochat výhledem od hvězdárny v Ďábličáku a děláme dobře, protože je opravdu výborně vidět. Poprvé dnes vidím zřetelně Krkonoše. Na úplný závěr si dáváme véču Na Mělnické, Ráďa smažák, já tatarák. Moc povedený výlet za krásného pozdně letního počasí měřil 107km.

mapa trasy