Broumovsko a Kvíčala, 18.-19.9.2004

Tenhle víkend to vypadá na pěkné babí léto, a tak jsme se rozhodli vyrazit na kole na Kvíčalu. Teda ne že bysme jeli na kole z Prahy, to ne, přibližujeme se vlakem a na kolo sedáme až v Polici nad Metují. Původně jsem myslel, že projedeme Broumovské stěny, ale pak jsem koukal do mapy a trochu jsem se zalekl, že by to asi byla moc velká štreka. Takže asi Broumovské stěny jen tak líznem a uděláme takové kolečko přes Ádr a Teplické skály, Jívku a Řehačku na Kvíčalu. A zítra se uvidí.

A tak něco před jedenáctou vystupujeme v Polici z vlaku, svlékáme teplé oblečení, bez kterého bychom ráno zmrzli, a vyrážíme na cestu. Nejprve jedeme po silnici údolím do Police (nádraží je od města docela daleko), tam odbočujeme vpravo na Suchý Důl a tam vlevo na Hlavňov. U rozcestí cyklotras se rozhodujeme změnit trochu původní plán trasy a odbočujeme vpravo mezi krávy směrem na hřeben Broumovských stěn. Krávy zrovna táhnou z pastvy domů a námi jsou viditelně zaskočeny. Stojí a čumí. Ráďa se bojí, protože krávám se líbí její brašny a čumákem je zkoumají. Nakonec zřejmě usoudily, že zas takoví exoti nejsme, a pokračovaly v přesunu. My taky. Jedeme po lesní asfaltce mezi krásnými skalami, po chvíli se však cesta mění v nejetelnou šíleně kamenitou cestu, ačkoli je značená jako cyklotrasa. Podle mně je nejetelná ani nahoru ani dolu. Dolů možná tak skákatelná, pokud má člověk ovšem nějakého fulla. Po přejezdu hřebene se najednou trochu neplánovaně ocitáme u hospody Amerika. Odtud nezbývá než vzít červenou cyklotrasu směrem k silnici na Broumov. Cestou ce posilňujeme slaďoučkými ostružinami, které hojně rostou podél cesty.Na silnici odbočujeme vlevo a stoupáme do sedla,
Krkonoše od Ádru
Krkonoše od Ádru
v němž ochotně zas silnici opouštíme a odbočujeme vpravo po zelené na Bohdašín. Na jedné krásné pasece objevujeme ještě sladší ostružiny, takže následuje ovocná svačinka. Podjíždíme trať do Meziměstí a napojujeme se na silnici, po které se kousek vracíme směrem na Bohdašín, ale vzápětí odbočujeme vpravo po staré rozbité asfaltce k osadě Nový Dvůr. Jak se tak dívám do mapy, láká mně pokračovat dál po loukách k hranici a pak lesem podél hranice do Zdoňova. Připadá mi, žeby to mohla být taková ta řídce osídlená krajina "a la Karpaty". Jeli jsme tedy a nelitovali. Bylo to přřesně tak jak jsem si představoval. Ze Zdoňova sjíždíme po silnici do Ádru, kde se občerstvujeme v hospodě typu mekáč. Plastikové talíře a příbory na jedno použití to je panečku úroveň. O kus dál zastavujeme u otevřeného krámku a jdu se podívat, jestli nemají buřtíky. Nemají, zato mají výprodej různého oblečení od Appu za velmi slušné ceny. Takže místo buřtů odcházíme oba s kalhotami, přičemž peníze jsme dali dohromady jen tak tak,
Adršpašské skály
Adršpašské skály
i dvacetieurovka, kterou nosím už dva týdny v peněžence, se hodila. Zbylo nám pár měďáků tak akorát na pivo na Řehačce. Odbočujeme ze silnice a po úzké asfaltce po červené značce objíždíme celé skalní město až k zámku Skály. Je nádherně, parádní výhled na celé Krkonoše, pokosené louky, kterými projíždíme, voní senem.... V osadě Skály dopňujeme vodu a odbočujeme vpravo a nejprve po silnici, pak kamenitým terénem a nakonec zas po silnici jedeme do Jívky a dál směrem na Radvanice. Abychom si cestu ještě trochu zpestřili, odbočujeme vlevo po červené po loukách směrem k hřbetu Jestřebích hor, po jejichž úbočí lesem po vrstevnici pokračujeme do Radvanic. Odtud pak známou cestou do pěkného kopce vyjíždíme na Paseku. Chvíli váháme, jestli máme jít na pivo nebo ne, protože už je docela pozdě, ale pak tradice vítězí a tak si dáváme malé, velké a dvě Fidorky. Z Řehačky sjíždíme do Markoušovic, znovu kocháme výhledem na Krkonoše, a pak už chvátáme na Kvíčalu, protože v žaludcích hlodá hlad násobený tím pivem na Řehačce. Tachometr se nám dneska zastavil na 75km, z toho velkou část jsme najeli v terénu. To není špatný ;-)

Krkonoše od Markoušovic
Krkonoše od Markoušovic
Pramen
Pramen
Před devátou se krásně vychrupaní hrabeme z pelechu a po snídani (něco po desáté) vyrážíme na dnešní druhou část cesty. Ještě před odjezdem ale dávám Rádě lekci focení Praktikou, během níž zjišťuju, že mi někde vypadl šroubek od samospouště. Tak jsem trochu smutný. Jedeme do Malých Svatoňovic a dál po Panské cestě na hřeben Žaltmanu. Po něm pokračujeme přes Odolov, kde si u Lotranda dávám pivko, až do Červeného Kostelce. Tam chvíli hledáme bankomat, abychom doplnili včera zdecimované peněženky, a pak po značené cyklotrase jedeme k rybníku Špinka a dál údolím stejnojmenného potoka do Řešetovy Lhoty, Studnice a Třtic, kde se zastavujeme u pramene železité minerálky. Míjíme smradlavý prasečák a přes Žernov klesáme pěkným sjezdem do Babiččina údolí. Známou cestou po červené do České Skalice pak uzavíráme naší dnešní trasu, která měřila asi 50km. Ve Skalici si kupujeme litr burčáku a přesouváme se na nádraží, kde máme hodinu čas. Podařilo se mi z Rádi vymámit děravé fusekle a tak využívám čas k umytí kol u nádražního kohoutku.