Jizerky, Tetřevka, březen 2005

Tetřevka
Tetřevka
Chvíli to vypadalo, že snad tenhle výlet budeme muset zrušit, protože u mámy v baráku se rozhodli v pátek měnit okna a Tomáš s Jožkou onemocněli. Nakonec jsme ale všechny nástrahy ustáli a jedeme do lovecké chaty Tetřevka kousek od Protržené přehrady, kterou se mi povedlo zamluvit přes starostu Tanvaldu Petra Poláka. Holky jedou už v pátek ráno, já až večer. Odpoledne, když uklízím binec po té výměně oken, mi volá Ráďa, že se jim vůbec nedaří roztopit v chalupě kamna, že dřevo je zmrzlé a nehoří. Její hlas nezní moc optimisticky. Domlováme se, že když se jim nepovede do pěti zatopit, vrátí se do JBC. Ve čtyři ale dostávám zprávu, že se snad zatopit povedlo a že zůstávají. Hurá. V pět vyjíždím a v báglu mám přibaleno ještě pro jistotu něco teplého navrch. Cesta je v pohodě a tak v sedm už stoupám za svitu čelovky k chatě, trvá mi to asi půl hodiny. Kamna se mezi tím celkem chytly, takže už není taková zima, ale musíme dřevo sušit, protože je mokré a zmrzlé. V deset už je pěkně teploučko. Daří se mi starat se o ohýnek asi do půl druhé, pak mne přemáhá spaní.

Na Jizerce
Na Jizerce
Ráďa topí
Ráďa topí
Takhle jsme spali
Takhle jsme spali
V šest už jsem zase vzhůru a roztápím pec. S tím svinským morkým a stále zmrzlým dřevem to jde fakt blbě, ale naštěstí pár suchých kousků jsem našel a tak se mi zatopit povedlo. Vařím čaj a potom beru sněžnice a jdu se projít. Je nádherné ráno, sluníčko právě vychází a připadám si jako na Aljašce. Pak jdu ještě prozkoumat okolí chalupy, jestli nenajdu tu studánku. A taky jo. Tak beru vodu do kanystru, abysme nemuseli tavit sníh. Holky už se taky probraly, snídáme a kolem desáté vyrážíme. Po stopě přímo od chaty stoupáme nahoru a po několika kilometrech se napojujeme na Kasárenskou silnici, po které sjíždíme nad Smědavu a vpravo zkratkou ke kiosku nad Hraničnou. Za kioskem odbočujeme vlevo po krásně upravené cestě směrem na Smrk, ale o kousek dál zas vpravo, směrem na Jizerskou louku. Upravená cesta se po chvíli stáčí vlevo zpátky ke Smědavě a my pokračujeme po úbočí nad Jizerskou loukou dál po vyšlapané cestě. Po několika kilometrech sjíždíme na Pyramidu. V chatě Pešákovna si dáváme "hotovku" k obědu a pak se začínáme vracet. Zpátky ke kiosku na Hraničné, na Smědavu, vpravo kolem Jizery na Knejpu a přes Mariánskohorské boudy do chalupy. Celkem to vypadá, že jsme ujeli skoro 40km. Počasí bylo výborné, sníh parádní, tratě pěkně upravené. Prostě super.

mapa trasy

Ráno se budím později, až v sedm, a vylejzám jen proto, že musím čůrat. Venku je vánice, je slyšet jak fučí vichr a vůbec to nevypadá, že by mělo být tak hezky jako včera. Po snídani mám v plánu jít na sněžnicích zkoumat okolí, zatímco holky se půjdou proběhnout. Jenže venku je fakt futeř, po stopách ani památky, protože je zasypalo tak 20cm nového sněhu. Taky vítr udělal svoje. A tak jdu jen já, holky zalézají zpátky do chalupy. Na sněžnicích je to paráda, jdu kamkoli se mi zachce. Chumelí pořád, ale mrak je řídký, takže skrz něj prosvítá sluníčko. Nebýt vichru, tak je nádherně. Něco po jedenácté se vracím do chalupy a kolem jedné sjíždíme dolů zpátky k autu. Sranda je, že dokud jsme potřebovali topit, dřevo hořelo mizerně a krátce, zatímco teď jsme museli čekat, dokud to poslední polínko nedohoří, a ono pořád ne a ne. Neřád. Cestou se stavujeme v Jablonci na dobrou baštu, co upekl taťka, a pak ještě v Dubu spravit počítač. Celé odpoledne chumelí jako blázen, na silnici je to hotové rodeo. Vzpomněl jsem si na lednovou lyžovačku, jak tehdy bylo počasí i sníh spíš březnový. Teď máme březen a venku to je spíš jak v lednu. No nějak se to do průměru musí přece srovnat, ne?

Odjížděli jsme ve vánici
Odjížděli jsme ve vánici
Výprava na sněžnicích
Výprava na sněžnicích