Vysoké Tatry, červen 2005

Pátek 24.6.

Tatr. Lomnica 850m n.m. - Chata pri Zelenom plese 1550m n.m. - Jahňací štít 2230m n.m.

Svůj dnešní svátek jsem oslavil výstupem na Jahňací štít, 2230m n.m.. Ale popořádku. Včera v jedenáct večer jsme mírně nervní nastoupili do lůžkového vozu rychlíku Cassovia s obavou, jestli průvodčí nebude dělat potíže, že máme dvě lůžka do oddílu pro muže. Ráďa totiž jako muž ani v nejmenším nevypadá. Průvodčímu to ale bylo úplně fuk a tak jsme v klidu zalezli pod deky a probudili se až ráno při pasové kontrole v Čadci. V půl deváté jsme v Popradu vystoupili a po zorientování se a průzkumu situace se rozhodli pokračovat dál tatranskou električkou. Ta nás s jedním přestupem dovezla do Tatranskej Lomnice. Cestou jsme projížděli pásmem zničeného lesa, který vzala loňská vichřice. Nezbyl v něm snad jediný strom. Pozůstatky vichřice nás donutily změnit plány a tak jsme z Lomnice nejprve stoupali pod starou lanovkou k mezistanici a pak se traverzem asi po hodině napojili na původně plánovanou trasu výstupu k chatě pri Zelenom plese. Tam jsme dorazili asi ve tři, dojedli nějaké zásoby, dali pivo, a už jen nalehko vyrazili směrem na Jahňací štít bez ambicí dojít na vrchol. V kotli pod štítem nás překvapilo hodně sněhu a až do sedla pod vrcholem jsme šli ve sněhu. Dokonce snad i na skialpech by si tu člověk ještě trochu užil. Nakonec nám to nedalo a došli jsme chvíli před šestou upocení a ulepení na vrchol. Odtud se nám otevřely krásné výhledy jak na Belianské Tatry, tak na druhou stranu na Lomničák, který konečně vystrčil špičku z mraku. Sestup byl rychlejší, ale namáhavý. Ke konci se ozvala obě kolena, že se jim to nelíbí. Večer jsme v chatě dali něco k snědku, pivo a pak šup do pelechu.

Električka
Električka
Chata pri Zelenom plese
Chata pri Zelenom plese
Cesta na Jahňací štít
Cesta na Jahňací štít
Kotel po Jahňacím štítom
Kotel po Jahňacím štítom
Na vrcholu
Na vrcholu
Pohled z vrcholu na trasu výstupu
Pohled z vrcholu na trasu výstupu

Sobota 25.6.

Chata pri Zelenom plese 1550m n.m. - Velká Svišťovka 2036m n.m. - Skalnaté pleso 1751m n.m. - Zamkovského chata 1475m n.m - Téryho chata 2015m n.m.

Ze Zelenej chaty vyrážíme kolem desáté po červeném chodníku na Velkou Svišťovku. Stoupání je hodně prudké, jedno místo je i zajištěné řetězy. Zatím ale není moc velké vedro a tak se jde docela dobře. Na vrcholu si dopřáváme vlčí pohodu a posílám Svišťovi pozdrav ze Svišťovky. Obdivujeme krásu Belianských Tatier a moc nás mrzí, že se tam nesmí. Napadá mne filozofická otázka: Pro koho je vlastně tak úporně chrání? Trochu mi to připomíná umělecká díla v depozitářích, která nikdo nemůže obdivovat, protože jsou skryta.... Pak pokračujeme po kamenném chodníku na Skalnaté Pleso. Provoz houstne a musíme se často vyhýbat. Závěrečný sestup k plesu je dost namáhavý a pivo je víc než zaslouženou odměnou. Ráďa si dává pivo s malinovkou a kupodivu to nechutná zle. Velmi zdlouhavým a namáhavým sestupem se dostáváme k Zamkovského chatě. Odkládáme si na půdě (klasický matrazenlager), kde budeme spát, věci a jen na lehko šlapeme na Téryho chatu a zpátky. Cestou potkáváme chlapíka se skialpama na báglu a to mne žene nahoru uvidět, jak to v tom kotli vypadá. Sněhu je tam docela hodně, člověk by si opravdu ještě zalyžoval, ale aby to stálo zato, muselo by ho být přece jen víc. Ale je ho dost na to, aby bylo pravděpodobně neprůchodné Priečne sedlo, které jsme měli původně v plánu zítra. Protože ale slibují bouřky, stejně bysme tam asi nešli. Tak místo toho pojedeme lanovkou na Lomničák. Pěšky se tam totiž bohužel nedá.

Výhled ze Svišťovky na včerejší tůru
Výhled ze Svišťovky na včerejší tůru
Na Svišťovku se kousek leze po řetězech
Na Svišťovku se kousek leze po řetězech
Belianské Tatry
Belianské Tatry
Skalnatá chata
Skalnatá chata
Téryho chata
Téryho chata
Závěr Malej Studedej doliny
Závěr Malej Studedej doliny

Neděle 26.6.

Lanovkový den

Probouzíme se do napůl zamračené oblohy. Moc se mi vstávat nechce, ale nedá se nic dělat, vymysleli jsme si to, tak to máme. Na chatě si dáváme jen čaj a tatranku a před půl osmou vyrážíme na Skalnaté pleso. Ráďa jde napřed, je rychlejší. Obloha se trochu protrhala, ale vrcholky stejně trčí v mlze, tak se trochu bojím, že prd uvidíme. Na Skalnatém plese jsme první, nikdo nikde, lanovka zespodu ještě nejezdí. Jízdenky na Lomničák máme na 8:50 a tak si zatím užíváme samoty na jinak velmi fekventovaném místě. Nahoru jedeme nakonec taky sami, protože lidi co přijeli první kabinkou z Lomnice, to nějak nestihli. A máme kliku, vrchol je bez mraků, jsme tu sami, okolo mraky a vrcholky. Trochu jak v letadle. Postupně se ale zatahuje a tak lidi co přijeli v další várce, už vidí kulový. Budova lanovky je docela mohutná, je tu i meteorologická stanice. Kdyby se tu tak dal strávit měsíc nějakými výzkumy... Za půl hodiny ale musíme zas dolů. Už je úplně zataženo a jedeme v mraku. K jízdence jsme jako bonus dostali ještě jízdu sedačkou do Lomnického sedla, takže se jedeme kouknout i tam, a potom se vracíme na Zamkovského chatu. Chceme ještě pokračovat dál do Velké studené doliny, ale pořád to vypadá, že bude pršet, tak to nakonec hned na kraji doliny u Rainerovy chaty otáčíme. Chatu včetně našeho lágru mezitím obsadilo komando nějkých pubescentů, tak je tu docela živo. Docela by mne zajímalo, co tu vlastně hledají, na nějaké milovníky hor zrovna nevypadají.

Stanice na Lomnickom štítě
Stanice na Lomnickom štítě
Ráďa na vrcholu
Ráďa na vrcholu
Pohled do Malej studenej doliny
Pohled do Malej studenej doliny

Pondělí 27.6.

Popradské pleso žst. 1260m n.m. - Chata pri Popradskom plese 1500m n.m. - Hincovo pleso 1960m n.m. - Koprovský štít 2363m n.m.

S adolescenty problémy nebyly. Ocitli jsme se náhodou v dívčí části půdy a tak jsem strávil noc v jedné místnosti se samými babami. Byla s nima sranda. Ráno vyrážíme za docela chladného počasí směrem na Hrebienok a Starý Smokovec a v Rainerově chatě se stavujeme na kafe. Z Hrebienka jdeme podél pozemní lanovky a máme stěstí, že zrovna jede. Je hodně podobná té na Petřín. Zajímavé je, že asi nemá klasická kola s okolky jako vlak, protože výhybka je zcela bez pohyblivých částí. Vůbec netuším, jak to funguje. Ve Smokovci nakupujeme v sámošce nějaké jídlo a pití a pak si jdeme do hotelu na halušky. V jednu nasedáme do električky a jedeme do zastávky Popradské pleso, která je však od plesa ještě hodinu chůze do kopce. Projíždíme oblastí úplně zničeného lesa a říkám si, že bylo ještě štěstí, že ta vichřice nesmetla les těsně pod jeho horní hranicí. Takhle je vlastně zničené spíš podhůří než hory samotné... Na chatě pri Popradskom plese se ubytováváme a nalehko pokračujeme dál Mengusovskou dolinou. Čím jdeme dál do doliny, tím víc se nám líbí. Okolí Hincova plesa je nádherné a pleso samotné je ještě asi ze dvou třetin zamrzlé. Bylo by krásné strávit tu večer pozorováním svišťů a pak pod širákem přenocovat. Od plesa soupáme prudce serpentinami na Vyšné Koprovské sedlo, odkud odbočujeme po dlouhém firnovém poli nahoru na Koprovský štít. Jsme tu sami,rozhled je překrásný, a je nám báječně. Bohužel je ale už dost pozdě, takže se musíme vrátit. Firnové pole sjíždíme na botách jako by to byly lyže. Mít tu tak své skialpy, vyřádil bych se. Pole je aspoň 500m dlouhé, možná víc, pěkný jarní firn. No zpátky do reality. Musíme sestoupit zpátky na chatu, dát něco k jídlu a pak na kutě, abychom si odpočinuli na zítřejší Rysy.

Velké Hincovo pleso
Velké Hincovo pleso
Na sedle pod Koprovskym štítom...
Na sedle pod Koprovskym štítom
... a na štítě samotném
... a na štítě samotném

Úterý 28.6.

Chata pri Popradskom plese 1500m n.m. - Rysy 2503m n.m.

Vstáváme v půl sedmé, snídáme na pokoji a v osm jsme připraveni vyrazit. Původně jsme mysleli, že jeden batoh s věcmi necháme na chatě a druhý poneseme, ale nakonec dáváme věci do pytle a druhý bágl plníme dvěma pytli koksu a dvěma 5l flaškami zelí, tu vravia kapusty. Celkem asi 20kg. Hned na prvním kilometru mne chytá křeč do půlky zadku a říkám si, jestli to mám vlastně zapotřebí. Ale čím stoupáme výš, tím se jde líp. Míjíme Žabie pleso, které je je skoro celé ještě zamrzlé a začínáme prudce stoupat po sněhu. Když jsme ve stínu, je docela zima. Úsek s řetězy dává zabrat hlavně na ruce, protože přitahovat se s těmi 20kg na zádech je dřina. Pak následuje ještě kus po kamenech a sněhu a jsme u chaty. Za vynášku dostáváme čaj. Necháváme tu prázdný batoh a šplháme sněhovým polem závěrečný úsek na Rysy. Rozhled shora je vynikající a tak si ho užíváme aspoň půl hodiny, než se dáváme na sestup zpět k chatě. Firnoviště nad ní zase jako včera sjíždíme na botách. Pohodu na chatě si užíváme dlouho, dávám si pivko a Ráďa několik štrůdlů. Ptám se, jestli nepotřebují něco snést dolů. Prý ne... no leda ten sud co je před chatou přpevněný na krosně. Tak jo, přidělávám batoh nad sud a beru krosnu na záda. Nese se překvapivě dobře a postupně začínám věřit, že bych ten 30l sud vynesl i plný nahoru. Cestou nahoru jsme viděli, že skalní práh kus pod chatou se dá přejít ještě jednou cestou. Zkoušíme jí tedy a je to dobrá volba. Jsme na ní sami a je lepší. Sice víc řetězů a jeden vodopád, ale kratší a bez nepříjemné šikmé římsy co je na značené cestě. Zbytek cesty dolů je už celkem nuda. Za chatou u Popradského plesa odkládám krosnu a jdeme přebalit věci. Paní recepční nám dovolila i se dojít vysprchovat, tak s úlevou smýváme pot z cesty a pak už nám zbývá jen překonat hodinu cesty na Štrbské pleso. Odtud jedeme elekričkou do Popradu a pak zas Cassovií domů. Tentokrát pan průvodčí nějak komentuje fakt, že máme obě lehátka do oddílu pre mužov.... Večer ve vlaku potkává Ráďa na záchodě Jožku, která byla ve stejném období jako my v Nízkých Tatrách.

Stoupání na chatu Pod Rysmi
Stoupání na chatu Pod Rysmi
Na vrcholu Rysov
Na vrcholu Rysov
Jak jsem si hrál na nosiče
Jak jsem si hrál na nosiče