Kolovíkend, květen 2005

Když jsem Svišťovi básnil o tom, jaké je to u nás skvělé na kolo a že by mohl přijet někdy na víkend, nemusel jsem ho moc přemlouvat. Ani Kiwi nebyl proti, bohužel ale tenhle víkend mohl jen na sobotu.
Před Jizerkou
Před Jizerkou
Tak se tedy v sobotu dopoledne potkáváme v Tanvaldu ve vlaku, do kterého kluci přestupují z pražského rychlíku. V Kořenově vystupujeme a vyrážíme vstříc dobrodružství. Jedeme po silnici na Jizerku, protože se ukazuje, že sněhu je místy pořád dost. Zbývá nám jedině jet po silnicích. Za Pešákovnou ale je sníh tu a tam k velké radosti Sviště i na silnici. Některá místa se dají přejet, jinde se boříme a nejde to. Na Smědavě obědváme borůvkové
Boj se sněhem
Boj se sněhem
knedlíky s pivkem, Kiwi doplňuje energii gulášovkou. Pak pokračujeme po Kasárenské, stále místy ve sněhu. Ale to je zatím prd proti tomu, co nás čeká na Štolpišské. Tam jsou úseky snad i půlmetrových závějí dlouhých i sto metrů, které se nedají přejet. Dá se sice jet po straně v uzoučkém korýtku, ale to je zrádné. Poznal jsem to na vlastní kůži, když jsem v korýtku štrejchnul kolem a hodil tlamu z jednoho mostku dolů. Naštěstí i tam byl sníh... Přes Hřebínek a dál kolem Bedřichovské přehrady sjíždíme dlouhatánským sjezdem na silnici vedoucí z Liberce na Českou chalupu a po ní pokračujeme až do Liberce. Po průjezdu městem následuje druhá část etapy - Ještěd. Jedeme klasickou cestou přes Ostašov a dál pak lesem na Výpřež, odkud pokračujeme po silnici na vrchol. Musím říct, že na borůvkové knedle to jede dobře... Nahoře si dáváme druhé pivo a vychutnáváme si krásu pouhé existence :-). Potkáváme taky Milďu s Alešem, kteří si sem udělali výlet pěšky. Při sjezdu zas potkáváme Přemka s Katkou, kteří tu jsou na rodinném výletě. Kiwi se od nás odpojuje, musí na vlak do Liberce, a my pokračujeme terénem přes Pláně na chatu u Šámalů. Připravují tu vatru na pálení čarodějnic, která bude určitě vidět z celého okolí. Pak už nám zbývá jen sjezd do Šimonovic a přes Jeřmanice, Milíře a Rádlo návrat domů. V hospodě u přehrady si dáváme večeři, pak jedeme na zahrádku opláchnout kola a honem domů, protože se dělá docela zima. Večer ještě zdoláváme jednu pizzu a pivo a v deset zalézáme do pelechů s 90km v nohách.


Stoupáme na Ještěd
Stoupáme na Ještěd
Zátiší s kolem
Zátiší s kolem


U Věžáku
U Věžáku
V neděli ráno vstáváme celkem v pohodě, včerejšek nezpůsobil žádné závažné poruchy organismů, pokud nepočítám bolavé zadky. Vyjíždíme v půl desáté směrem na Dolní Černou Studnici, pak mojí oblíbenou terénní zkratkou do Dalešic a na Kopaninu. V jedenáct máme sraz v Turnově na náměstí s Přemkem a tak se musíme trochu snažit, abysme to stihli. Naštěstí je to už pořád z kopce, nejdřív na Frýdštejn zase terénem (který si Svišť moc pochvaluje), pak po silničkách přes Ondříkovice kolem vyvěračky do Dolánek a dál do Turnova. Na náměstí jsme na minutu přesně a Překova skupina už na nás čeká. Společně vyrážíme na Valdštejn, jehož závěrečné stoupání zdoláváme se Svištěm terénem, ostatní po silnici. Po silnici je to delší, a tak si čekání krátíme pivem. Po dojezdu ostatních jedeme na Hrubou Skálu, pak loni objeveným údolím červené značky k Věžáku. Chci udělat skupinovou fotku, ale foťák nejde natáhnout. Došel film... Máme hlad, tak děláme krátkou zajížďku do hospody Čertoryje a plníme žaludky gulášem s výbornými bramboráčky. Krásnými údolími, kde zpod každé skály pramení voda, pokračujeme po obědě k mlýnu Podsemín, odkud musíme vystoupat z údolí ven, abychom vzápětí mohli kolem bývalé Semtínské lípy sjet do jiného údolí, ke hradu Kost. Odtud nás čeká několik kilometrů pískových cest ve voňavém jehličnatém lese do Branžeže, kde se občerstvujeme. Tentokrát místo piva volím půllitr coly s vodou. Pak přichází období bloudění. Původně jsme chtěli jet přes Valečov jako loni s Kiwim, ale nějak se nám nedaří najít správnou cestu, při jednom prudkém odbočování dokonce dochází ke kolizi manželů Bělaškových, která končí pádem Přemka. Naštěstí bez následků ;-) Nakonec rezignujeme a jedeme po silnici. Kolem Žabakoru, pak do Všeně a do Turnova. Je mi divné, že zatímco já se vezu bez šlapání, Přemek musí šlapat jako divej. Na nádraží se ukazuje příčina, havárie mu hnula zadním kolem, které mu celých posledních dvacet kilometrů drhlo o brzdu. V Turnově se loučíme se Svištěm a nasedáme do rychlíku směr Liberec, který opouštím v Rychnově, abych zdolal posledních deset kilometrů domů. Na nádraží potkávám Leoše a tak ještě chvíli povídáme o všem možném. Celkem to dneska dalo taky asi 90km, za oba dny tedy 180. To není špatný ;-)