Česká lípa - Jablonec, 14. května 2005

Pískolom
Pískolom
Na dnešek jsem vymyslel trasu z České Lípy přes "Máchův kraj" a Podještědí zpátky do Jablonce. Přidávají se k nám Přemek s Katkou a tak jedeme ve čtyřech. Rychlík do Lípy jede z Liberce v 9:37 a protože ještě nemáme vyzkoušené, jak dlouho to na nádraží bude trvat, dáváme si radši rezervu a vyjíždíme v půl deváté. Nakonec se ukazuje, že je to něco málo přes půl hodiny, stejně jako když jsme jezdili v Praze z Proseka na Hlavák. Cesta vlakem trvá asi hodinu, takže na kola sedáme zhruba v jedenáct. Je skoro zataženo, fouká nepříjemný vítr, ale je teplo.
Meandry Ploučnice
Meandry Ploučnice
Původně jsem chtěl jet přes Doksy a kolem Mácháče, ale pak jsme to operativně změnili a bereme to po červené turistické značce podél Ploučnice. No, ono je to sice podél, ale řeku bohužel nevidíme. Zato si připadáme jako na divokém západě. Mírně zvlněná krajina, podél silničky nějaké "ranče", pastviny po kterých se prohánějí koně. Po chvíli opouštíme červenou značku a pokračujeme neznačenou cestou lesem kolem pískolomu. Je to zatím asfaltka, ze které ale musíme odbočit na nějakou zkratku, abychom se dostali blíž ke skalám a do ústí Uhelného Dolu, kterým bych chtěl projet. Odbočujeme dvakrát a vždycky blbě. Cesta je nejdřív pěkná ale pak se pomalu vytratí. Přemek s Katkou moc nadšeně nevypadají, protože cesta zmizí vždycky až poté, co vybejčíme na nějaký kopec. Vzdáváme tedy pokusy najít zkratku a jedeme rovně. Katka prosazuje, abychom už jeli furt jen rovně. Ještě zajíždíme k Ploučnici, abychom se konečně pokochali krásou jejích meandrů, a pak už se ocitáme v oblasti bývalého vojenského prostoru, kde sídlili Rusáci. Je to děs běs. Trosky baráků v lese, sutiny, jako kdyby se tam včera přehnala válka. Torza paneláků bez oken budí hrůzu. Všude kolem vedou ze země spousty nějakých vrtů, jejichž hadice se vždy sbíhají do kontejneru, ve kterém vrčí nějaké čerpadlo. Marně přemýšlím, co to může být. Asi nějaká asanace zamořené půdy. O kus dál je najednou mezi ruinami opravený barák a hospoda. Vypadá moc dobře, bohužel vrchní je nějakej divnej a nemá nic k jídlu. Tak si dáváme aspoň Svijany. Po občerstvení pokračujeme po úzkých asfaltkách dál vojenským prostorem směrem na Osečnou, ale pak v jednom krásném údolí odbočujeme vpravo na Všelibice. Přes Modlibohov a kolem českodubského letiště se dostáváme do Vlčetína, kde začíná závěrečná horská prémie - stoupání na Rašovku, které je opravdu dost výživné. Nahoře jsme původně chtěli zajít do hospody na jídlo, ale je tam nějaká svatba, takže smůla. Ale je to vlastně dobře, neb se už vážně schyluje k dešti. V Šimonovicích se loučíme s Přemkem a Katkou a spěcháme domů, než nás to zaleje. Na Rádle ještě věřím, že tomu unikneme, ale nakonec nás to v Jablonci dostihlo. Ale jen tak trochu, spíš symbolicky. Cestou se ještě stavujeme v krámě koupit něco k jídlu. Tachometr Ráďuly se zastavuje na 98km.
Meandry Ploučnice
Meandry Ploučnice
Bývalý VP Ralsko
Bývalý VP Ralsko
Baráky po Rusácích
Baráky po Rusácích
Podivné vrty
Podivné vrty v bývalém VP
Na cestě
Na cestě

Mapa trasy

Profil trasy