Jizerka

Přestože letošní leden zimu moc nepřipomíná, na horách zatím leží sněhu relativně dost. A protože víkend slibuje slunečné jarní počasí, tak jsme se vypravili v sobotu ještě s Davidem na běhny. Na Béďově se jede Jizerská 50, tak raději jedeme zase vlakem do Kořenova. Na sluníčku pod střechou starého nádražního skladiště se přezouváme jako za starých časů, když jsem sem jezdil s Liborem vlakem až z Prahy, a pak se vydáváme na cestu podél trati k mostu nad Jizerou. Odtud pokračujeme proti proudu do kopce kolem Bukovce na Jizerku. Sněhu je dost a je to typický březnový firn, který je ve stínu zmrzlý a na sluníčku měkký. Všichni bruslíme, i David, který to na prastarých lyžích nemá lehké. V chatě Pod Bukovcem si dáváme polívku a pivo a za chvíli pokračujeme po bělostných pláních k Pyramidě, pak na Smědavu a do kopce na Knejpu. Je příjemně, jen trochu fouká, přesto jedu celou dobu bez bundy a beru si ji až na Knejpě, kde při občerstvování se je přece jen zima. Výhled je nádherný, Krkonoše jak na dlani. Domů se vracíme přes Mariánskohorské boudy a Josefáč, což se ukazuje jako chybná volba, protože terén je tu dost divoký, cesta připomíná tankodrom a chvílemi musíme jít i pěšky. O malé zpestření na závěr se nám postral porouchaný motorák na tati do Smržovky, díky kterému jsme z hospody utíkali nadvakrát a přijeli o třičtvrtě hodiny pozdeji než jsme mysleli. Cestou z nádraží se ještě zastavujeme ve sportu na rohu v Pasekách, protože se David rozhodl koupit si nové lyže.

Zoufalec

Občerstvovačka