Během minulého víkendu, kdy jsme byli v Rakousku, a i během týdne napadlo na horách spousta nového sněhu. A protože Kvíčala je vlastně taky na horách, tak jsme si řekli že je potřeba chytit příležitost za pačesy a vyrazit aspoň jednou na běžky do Jestřebek. Vlaky zas trochu změnili, takže tentokrát jedeme v 16:48 s přestupem v Jaroměři na osobák. Podle toho, co je slyšet v televizi a rádiu, tam čekám metrové závěje a tak beru lopatu, abysme se vůbec dostali do chalupy. V metru se lidi otáčejí, co to je za magora s lopatou na báglu.

Cestou se mi nezdá, že by bylo zas tak moc sněhu, v Hradci je poprašek, v Jaroměři tak 5cm a ani v Červeném Kostelci nejsou půlmetrové závěje. V Suchejch dáváme znamení a je nám tedy dovoleno vystoupit, paní průvodčí z nás má evidentně ale legraci. Asi tu takhle večer v takové zimě moc lidí nevystupuje a navíc vypadáme jako výprava na severní pól Čecha Karla Němce ;-). Sněhu je tady ale přece jen dost, tak 30cm. Chalupa nakonec není ani tolik promrzlá, uvnitř je jen mínus jeden (venku mínus devět). Přestože není zapnuté moje skvělé rozmrazovadlo, není voda zamrzlá a ani kamna nestávkují. Lopata se ale nakonec hodí na proházení cestičky ke kůlně a kadibudce. Usilovným topením se nám daří vydráždit teploměr v jedenáct hodin až na neuvěřitelných 12 stupňů...

Kdybych měl popsat slovy sobotu, musel bych vysypat z rukávu všechny superlativy, které mám v rukávu. Nádherné počasí, skvělý sníh, perfektní stopy atd....
V noci jsem se snažil udržet oheň v kamnech, tak jsem vstával každé dvě hodiny. Ale marně, dřevěné brikety moc nevydrží a tak to k ránu stejně chcíplo a mně bylo ve spacáku docela zima. Teď se mi nevyplácí, že jsem si nechal ušít velký pohodlný spacák, protože když je zima, tělo ten spacák prostě nevytopí...:-( Znova zatápím v sedm ráno a kolem desáté, kdy vyrážíme, je ve světnici už skoro 20 stupňů. Kvíčalská magistrála je projetá na dvě stopy a sníh je výborný. Jen na výběr trasy nic nemáme, pouze klasiku po lokukách obloukem na Žaltman a Odolov a zase zpátky. Na zpáteční cestě samozřejmě stavíme na Řehačce na pivko a něco k snědku. Je tam nacpáno a někteří borci už jsou v dost podroušeném stavu. Se dvěma z nich se dávám do řeči na hajzlíku, řeší problém že nemají žádnou bábovku, zatímco nějakej plešatej mrňavej blbej hnusnej chlapík z Úpice má hnedle čtyři. Odcházejí z hospody dřív než my, ale potkáváme je záhy, víc se válejí ve sněhu než že by aspoň stáli. Ráďa něco mudruje o zmrznuvších opilcích. Asi za hodinku, pořád ještě za světla, jsme doma. Kamna ještě úplně nevyhasly (jo uhlí je holt uhlí), tak je uvnitř docela příjemně.

Večer umíráme docela brzo, tak kolem deváté. Tentokrát je ale v chaloupce teplo, přestože venku je k ránu mínus dvanáct. Trochu se bojím, abych po těch fazolích, co jsme měli k večeři, nemusel v tom mrazu v noci na kadiboudu. Ráno vstáváme dřív, abychom stihli autobus z Batňovic ve třičtvrtě na devět. Jednu chvíli to ale vypadá, že autobus nestihneme, protože mi nějak stávkuje vázáni a nemůžu vůbec dostat boty z lyží. Jsem u toho notně vzteklý a Rádě se to nějak nelíbí. Nakonec jsem po urputném boji boty vyndal a tak jsme bus na Odolov stihli. Z Odolova jdeme stejnou trasu jako včera, akorát vynecháváme Žaltman. Na Řehačce si zas dáváme občerstvení a pak prozkoumáváme chvíli spoustu stop na Pasece. Zrovna vysvitlo sluníčko a tak je tu nádherně. Pak se kus boříme hlubočákem po hřebínku dozadu, kolem bunkru se zas vracíme a pak už svištíme na Kvíčalu. Po čtvrté zas vyrážíme, tentokrát ale s plnou zátěží na vlak do Velkejch.