Lungau 2005

Tak jako loni jsme i letos vyrazili do Lungau na sjezdovky. Původně jsme dokonce mysleli, že jeden den vrazíme na nějakou skialpovou tůrku, ale z toho nakonec sešlo, hlavně kvůli počasí. Jedeme tentokrát ve čtyřech, proti loňsku se navíc přidal David. Tak tedy ve čtvrtek v půl jedné zase nasedáme do auta a vydáváme se na šestihodinovou cestu, tentokrát s obavami kvůli počasí, které slibuje silné sněžení a hlavně vítr přes 100km/h. Tak uvidíme.

Čtvrtek

V půl osmé se ubytováváme u Frau Moser a chvilku po deváté vyjíždíme na Aineck. Dole v údolí není vůbec žádný sníh, na sjezdovkách ale cosi bílého je. No jsme zvědaví. Cestou na lanovce vidíme, že nebýt sněhových děl, asi bychm si vůbec nevrzli, protože kromě sjezdovky není nikde sníh, ani v horních partiích. Na sjezdovkách je to samej šutr a mimo sjezdovky je to spíš na pohorky a ne na skialpy. Aspoň se zatím nevyplňuje předpověď vichřice, fouká celkem málo ale zato začíná vydatně sněžit. Celý den nakonec lyžujeme na katschberské straně pod lanovkou, kde je sněhu díky mnoha dělům nejvíc a není ani moc šutrů. Návrat na naší stranu Ainecku je náročný, protože sjezdovka je nahoře skoro holá, jen na krajích je nafoukaný sníh, ve kterém se dá jakžtakž jet.

Pátek

Večer sněžilo, ráno sněží taky, zatím napadlo asi 20cm. Dneska ale fouká přece o trochu víc, takže jsou zavřené vrcholové úseky lanovek a vleků. Sněží tak vydatně, že rolby nestačí upravovat sjezdovky a tak nahoře lyžujeme v hlubokém prašanu, což je dobrý trénink na skialpy. Sem tam sice rolba projede, ale za chvíli je to zase zasněžené a zafoukané. Kiwi má nějaké potíže se starými brýlemi Okula, které mají jen jedno sklo a je přes ně hovno vidět. Když mu říkám, že dole je obchod, má nějaké kecy o šetření. Ale vzápětí, po další jízdě, se už ptá, kde že prý je ten krám... a jedeme dolů pro nové carrery. Odpoledne přestává trochu sněžit a začíná být i vidět do kraje, zato ale nahoře zesiluje vítr.

Sobota

Ráno vstáváme brzo, Ráďa velí k odezdu v 8:10. Zase sněží, a jak! Přímo vánice. Abychom udělali změnu, jedeme tentokrát na Speiereck. Chvíli to vypadá, že se udělá nakonec hezky, ale opravdu jen chvíli. Nahoře zase začíná chumelit a fouká nárazový vítr, takže sdačková lanovka na vrchol nejezdí. Mrcasíme se tak porůznu kde se dá, ale stojí to zaprd, je dost lidí a díky zvířenému sněhu není moc vidět. Při sváče dole u lanovky jsem se rozhodl aspoň vyzkoušet vylézt na Speiereck a sjet tu zavřenou červenou sjezdovku. Takže se rozdělujeme, já lepím pásy a stoupám nahoru. Počasí tam není tak hrozné, chvílema sice foukne, ale nezdá se mi, že by to bylo tak zlé. Sjezdovka je pěkně upravená a na tom je asi dvacet centimetrů prašanu, takže skvělé podmínky. Třičtvrtě hodiny mi to trvá nahoru, tam se chvíli placatím schovaný za budkou lanovky a pak si vychutnávám během deseti minut báječný sjezd. Potom ještě chvíli jezdíme na dvousedačce nad St. Michaelem a pak už hodinky velí k návratu. Dole u auta to zas vypadá, jako že bude hezky, ale chyba lávky. Večer zase chumelí.

V pozadí Zehnkarspitze
V pozadí Zehnkarspitze

Neděle

Odjíždíme a tak se udělalo hezky. Celou noc je jasno, ráno je řádný mráz samec. Balíme se docela brzo, loučíme se s paní domácí a asi v devět vyjíždíme s úmyslem zastavit se ještě na dopoledne na Obertauern Pass. Cesta je sjízdná docela dobře, takže před desátou už začínám stoupat po sjezdovce pod Zehnkarspitze, zatíco ostatní jdou na procházku. Je opravdu nádherné počasí s vynikající viditelností, ve stínu je ale pěkně mrazivo. Za třičtvtě hodiny zdolávám pětisetmetrové převýšení, pak se asi půl hodinky kochám krásou hor a před dvanáctou si vychutnávám krásný sjezd zpátky. Pak zbývá jen se převlíct a v půl jedné se vydáváme na cestu k domovu.