Předběžná zpráva Světové meteorologické organizace o stavu globálního klimatu v roce 2005

Převzato ze stránek ČHMÚ.

ŽENEVA, 15. prosince 2005 (WMO) — Průměrná globální teplota vzduchu byla v roce 2005 podle současných odhadů o 0,48°C nad dlouhodobým teplotním průměrem 1961-1990 (14°C). Vyplývá to z předběžné analýzy dostupných dat členů Světové meteorologické organizace (WMO). Podle nich byl rok 2005 druhým nejteplejším rokem v moderní historii počítáno od roku 1861. Oficiální čísla a konečné pořadí však nebudou známa dříve než v březnu 2006. Zatím nejteplejším rokem zůstává rok 1998, kdy průměrná globální teplota vzduchu byla o 0,54°C nad třicetiletým průměrem 1961–1990. Nepřesnost stanovení stávající hodnoty globální teploty je však taková, že rok 2005 může být v konečném pořadí nejteplejších roků kdekoliv mezi prvním až osmým místem.

V rámci jednotlivých polokoulí byla přízemní teplota vzduchu (měřená obvykle ve výšce 2 metrů nad zemským povrchem) na severní polokouli o 0,65°C a na jižní o 0,32°C nad dlouhodobým průměrem 1961–1990. Pokud by tyto údaje nebyly předběžné, nýbrž již konečné, znamenalo by to, že na severní polokouli by rok 2005 byl dosud nejteplejším a na jižní polokouli čtvrtým nejteplejším rokem v celé moderní historii přístrojových měření od roku 1861 až do současnosti.

Z pohledu globální teploty patřily loňský červen a říjen mezi zcela nejteplejší měsíce v rámci skupiny těchto dvou měsíců. Mezi oblasti s výrazně nadprůměrnými teplotami patřily značné části území Afriky, Brazílie, Číny a Spojených států amerických. Výrazně teplý byl i povrch některých oceánů – zejména velké části severního Atlantiku, tropických oblastí Indického oceánu nebo Aljašského zálivu. Teploty povrchu oceánu v severním Atlantiku byly pravděpodobně nejvyšší, jaké zde kdy byly dosud zaznamenány.

K nadprůměrné globální teplotě vzduchu může někdy přispívat i známý klimatický jev El Nino. Tak tomu bylo např. při jeho neobyčejně silné epizodě na přelomu let 1997 a 1998. V roce 2004 se sice v rovníkovém Pacifiku vytvořily podmínky typické pro El Nino, ale byly poměrně nevýrazné a do března 2005 rychle vymizely. Loňská epizoda El Nino měla proto jen malý dopad na globální teplotu vzduchu.

Od počátku 20. století průměrná globální teplota vzduchu vzrostla o 0,6–0,7°C. Tento nárůst však nebyl spojitý a vyskytly se i krátkodobá období poklesu globální teploty. Od roku 1976 však průměrná globální teplota roste poměrně prudce o 0,18°C za dekádu. Devadesátá léta 20. století jsou pak z hlediska průměrné globální teploty zatím vůbec nejteplejší dekádou jak na severní, tak i jižní polokouli s průměrnou teplotou o 0,38°C resp. 0,23°C nad třicetiletým průměrem 1961–1990.

Regionální anomálie teploty vzduchu

Pro Austrálii předběžná data nasvědčují, že loňský rok byl vůbec nejteplejší (počítáno od roku 1910). Nadprůměrné teploty se vyskytly asi na 97% území kontinentu. V období ledna až května rekordně vysoká maxima teploty byla provázena výjimečným suchem. V celé zemi byly během prvních pěti měsíců roku teploty o 1,75°C nad dlouhodobým normálem (předchozí rekord byl o 0,57°C nižší).

Indii, Pákistánu a Bangladéši přinesl květen a červen neobyčejně kruté vlny veder, kdy maximální teploty vzduchu dosahovaly až 45–50°C. Díky opožděnému příchodu monzunových dešťů přetrvalo horké počasí až do června a podle odhadů si v Indii vyžádalo minimálně 400 lidských životů.

Na počátku a v půlce června postihla horká vlna i jihozápad USA a na řadě míst byly překonány stávající teplotní rekordy. V kanadském vnitrozemí bylo loňské léto nejteplejší a nejdeštivější v celé moderní historii.

Vlny veder zasáhly v červenci také jižní Evropu a severní Afriku. V Alžírsku stoupaly teploty až k 50°C. Naopak v první půlce února zasáhlo většinu Balkánu počasí s neobyčejně nízkými teplotami a v Maroku v severní Africe klesly v lednu teploty až k -14°C.

Dlouhotrvající sucha

Sucho již několik let sužuje značnou část východní Afriky – jižní Somálsko, východní Keňu, jihovýchodní Etiopii, severovýchodní Tanzanii a Džibuti – a loňské období dešťů (březen–č erven) s sebou opět přineslo pouze podprůměrné srážky. V Zimbabwe, Malawi, Angole a Mosambiku ojedinělý výskyt srážek v období dešťů na přelomu let 2004 a 2005 závažně poškodil sklizeň obilovin a následkem nejhoršího sucha za posledních deset let se v Malawi ocitlo nejméně 5 milionů lidí v ohrožení hladem.

Rovněž značnou část západní Evropy negativně ovlivnilo, zejména v červenci až září, již řadu měsíců trvající sucho. V období od října 2004 do června 2005 napadla na řadě míst ve Velké Británii, Francii, Španělsku a Portugalsku méně než polovina obvyklých srážek. Španělsko a Portugalsko postihlo nejhorší sucho od konce 40. let 20. století a mimo jiné značně ztížilo boj s lesními požáry.

Výrazné sucho sužovalo od května do června také většinu území Austrálie. Průměrný úhrn srážek za zmíněné období, 168 mm, byl druhým nejnižším v historii od roku 1900.

Mírné až výrazné sucho bylo i na severozápadě pacifického pobřeží USA a v oblastech východně od pobřeží v severní části Skalistých hor. Podprůměrné srážky od prosince 2004 způsobily výrazné sucho také v jižních částech Brazílie, kde došlo k značným ztrátám na zemědělských plodinách. Nejvíce postižen byl nejjižnější a zároveň jeden z nejúrodnějších brazilských států, Rio Grande do Sul. V Amazonii zaznamenali nejhorší sucho za posledních 60 let, což se mj. projevilo rekordně nízkou hladinou řeky Amazonky.

Vydatné srážky a záplavy na řadě míst planety

Po vlnách veder v květnu a červnu přinesl jihozápadní monzun na indický subkontinent v průběhu června až září nebývale vysoké srážky, jež následně na západě a jihu Indie vyvolaly rozsáhlé záplavy. Postihly přes 20 miliónu lidí a vyžádaly si více než 1800 obětí na životech. Dne 27. července napadlo v Bombaji za 24 hodin 944 mm srážek [1] a byl zde tak překonán dosavadní rekord. Intenzivní srážky v říjnu způsobily katastrofální záplavy rovněž v Bangladéši a Vietnamu. V prvních třech týdnech června si na jihu Číny vyžádaly nepřetržité lijáky nejméně 170 lidských životů a zasáhly kolem 21 milionů lidí.

Vytrvalé deště od května do srpna vyvolaly ničivé záplavy na východě Evropy – zejména v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku – a způsobily škody na majetku, infrastruktuře a v zemědělství. Přívalové srážky v půlce srpna zatopily část Švýcarska, Rakouska, jižního Německa a projevily se i na území České republiky. Letními povodněmi bylo nejhůře postiženo Rumunsko, kde v jejich důsledku přišlo o život 66 lidí. V dubnu a květnu záplavy a sesuvy půdy postihly rovněž jih Ruska.

Série mnoha zimních bouří na počátku ledna přinesla na jihozápad USA neobyčejně vysoké dešťové a sněhové srážky, jež následně způsobily záplavy. Ve stejném období na severovýchodě USA napadlo více než 30 centimetrů sněhu. Podzimní počasí v téže části USA přineslo na mnoha místech rekordní srážkové úhrny. Na území Kanady byl loňský rok vůbec nejdeštivější v celé historii a také zde záplavy vyvolané nadprůměrnými dešťovými srážkami zapříčinily rozsáhlé ekonomické škody.

Ničivé záplavy vyvolané intenzivními dešti postihly v květnu rovněž sever Nového Zélandu. Intenzivní srážky zasáhly také v půlce a na konci června suchem postižené oblasti na východě Austrálie a následně způsobily povodně na území jihovýchodního Queenslandu a severního Nového Jižního Walesu.

V lednu a únoru vydatné deště vyvolaly masivní záplavy v Georgetownu, hlavním městě Guayany, a jeho okolí. Dva týdny neustávajících srážek v únoru vedly v Kolumbii a Venezuele k vylití řek z břehů a sesuvům půdy, jež měly za následek smrt minimálně 80 lidí.

Také na řadě míst v Asii – jihozápadní Asie, sever Indie a Pákistánu – poznamenalo leden a únor loňského roku chladné počasí s vydatným sněžením nebo deštěm. Následné laviny, sesuvy půdy a záplavy si v Afghánistánu, Indii a Pákistánu vyžádaly nejméně 800 obětí na lidských životech.

Rekordní počet nebezpečných hurikánů

Loňská hurikánová sezóna v Atlantiku s sebou přinesla dosud nevídaných 26 tropických bouří, jež napáchaly rozsáhlé škody ve střední Americe, Karibiku a Spojených státech amerických. Čtrnáct ze zmíněného počtu pojmenovaných tropických bouří dosáhlo síly hurikánu a z nich přesně polovina byla klasifikována stupněm tři či více na pětibodové Saffir–Simpsonově škále síly hurikánu. V dlouhodobém průměru se přitom v Atlantiku ročně vyvine a pojmenuje pouze deset tropických bouří, z nichž šest následně zesílí na hurikán. Od roku 1995 se pozoruje zřetelný nárůst každoročního počtu tropických bouří v Atlantiku. Uplynulá sezóna překonala nejen předchozí rekord v počtu pojmenovaných tropických bouří (21 v roce 1933) ale i v počtu hurikánů (12 v roce 1969). Ve střední Americe a Karibiku nejvíce škod napáchaly hurikány Dennis, Emily, Stan, Wilma a Beta. Sedm bouří, z toho čtyři hurikány, zasáhlo území USA. Hurikán Katrina si vyžádal více než 1300 obětí na lidských životech (nejvyšší počet od roku 1928) a způsobil rozsáhle škody na pobřeží Mexického zálivu v USA. Hurikán Wilma zase získal prvenství jako dosud nejsilnější hurikán zaznamenaný v Atlantiku.

Ve východním Pacifiku byla naproti tomu četnost výskytu tropických bouří a hurikánů podprůměrná. V průběhu roku bylo pojmenováno 15 tropických bouří (dlouhodobý průměr je 16). Sedm z nich dosáhlo síly hurikánu a z nich pouze dva dosáhly stupně tři a více na Saffir–S impsonově škále.

V severozápadním Pacifiku bylo pojmenováno 23 bouří (průměr je 27), z nichž 13 dosáhlo síly tajfunu. Tajfuny Talim a Longwang zasáhly jihovýchodní Čínu a způsobily škody a smrt nejméně 230 lidí. Na počátku září tajfun Nabi napáchal velké škody v Japonsku. Do západního Japonska přinesl srážky, jež v třídenním úhrnu dosáhly až 1 321 mm. Tropická cyklona Ingrid v březnu byla zase první bouří u pobřeží Austrálie, jež dosáhla nejvyšší kategorie č. 5.

Větší úbytek ozónu nad Antarktidou a Arktidou

V loňském roce byla velikost Antarktické ozónové díry poblíž hodnot z roku 2003 a výrazně nad průměrem 1995–2004. Maximální velikosti 24,4 milionu km2 dosáhla v třetím týdnu září. Na základě družicových pozorování byla loňská ozónová díra nad Antarktidou vyhodnocena jako třetí největší po letech 2000 a 2003. Velký úbytek ozónu byl loni pozorován rovněž v Arktidě. Na jaře 2005 bylo nad velkou částí Arktidy průměrné množství celkového ozonu o 30–4 5% nižší než na počátku 80. let.

Tání mořského ledu v Arktidě se zrychluje

Září bývá obvykle měsícem, kdy rozloha mořského ledového příkrovu v Arktidě dosahuje svého celoročního minima. Do konce září 2005 však klesl rozsah mořského ledu v Arktidě výrazně pod průměr z předcházejících čtyř let a byl o 20% menší ve srovnání s průměrem z let 1979–2004. Zároveň byl vůbec nejmenší od zahájení družicových měření v roce 1979. Měření z oběžné dráhy Země rovněž poukazují na vytrvalý ústup mořského ledu v Arktidě. Celkové zalednění na konci loňského září bylo o 8% menší než v roce 1979. Hlavními příčinami loňského úbytku arktického mořského ledu byly nadprůměrně vysoké teploty vzduchu a také dřívější nástup období tání ledu.

Důležitá poznámka k předchozím informacím

Výše prezentované informace za rok 2005 jsou pouze předběžné. Zakládají se na pozorováních do konce listopadu 2005, jež pořídily meteorologické stanice, lodě a oceánské bóje národních meteorologických služeb členských zemí WMO. Podrobnější a aktuálnější informace zveřejní WMO na počátku března 2006.

[1]: Největší 24–hodinový úhrn srážek na území ČR – 345,1 mm – byl naměřen 29. července 1897 v Nové Louce (v Jizerských horách). Zmiňovaný 24–hodinový úhrn srážek z Bombaje je zároveň větší než dlouhodobý průměr celkového ročního (!!!) úhrnu srážek na většině míst na území ČR. Srovnejte např. s údaji zde.