Dolomity, 4.9. - 9.9.2006

Tak se Rádě konečně splnil sen a vyrazili jsme na ferraty do Dolomit. Původně to mělo být tak, že se přidáme my k akci Kiwiho, ale pak se naopak k nám přidali Folkovi a Kiwiho kamarádi odpadli, takže z toho vzešla dvojvýprava. My s Tomem a Pavlou a Kiwi s Michalem. Začínáme ve stejném kempu v Pozza di Fassa, ale po první tůře se rozdělíme. Oni plánují těžké trasy, já bych byl spíš pro lehčí. Ale uvidíme, jak to nakonec dopadne. Před chvílí byla porada o zítřejších plánech a zdá se, že půjdem do skupiny Latemar.... Cesta sem byla celkem v pohodě, i když provoz silný. Trochu jsem selhal jako navigátor, protože jsme si nejprv zajeli do Mnichova přes Norimberk a pak na Achenpass jeli sice kratší, ale pomalejší cestou.

Zahřívací tůra na Latemar
Zahřívací tůra na Latemar
Panorama Latemaru
Panorama Latemaru

Pondělí

Ráno nás v půl sedmé budí zvony, takže nehrozí, že bychom zaspali. Vyjíždíme asi v půl desáté na Karerpass, odkud chceme udělat tůru do skupiny Latemar. Nahoru stoupáme po cestě č. 517 a 517B nejprve lesem a později skalnatým kotlem strmě do sedla Latemarscharte 2526m n.m. Po krátké sváče pokračujeme po cestě č. 18 pěšinou, později skalnatým terénem s občasnými lezeckými vložkami, na Latemarspitze 2791m n.m. Vidíme bivak, který je znčený i v mapě, za kterým začíná klettersteig, ale my musíme vzhledem k pokročilé hodině otočit a vrátit se zpátky skoro stejnou cestou. Změna je jen v tom, že z Latemarscharte dolů jdeme na druhou stranu, kterážto cesta je strmější, plná kamení a vůbec náročnější. Úplně na závěr procházíme přes kravskou pastvinu plnou krásných čistých a přátelských krav. Úplný ráj pro krávy :-) I přes dvoulitrový camelbak byla dehydratace taková, že ani tři piva nezpůsobila potřebu.... Ferrata se tedy dnes nekonala.


Panorama z Latemaru - zleva skupiny Rosengarten, 
       Piz Boe, Marmolada

Panorama z Latemaru - zleva skupiny Rosengarten, Piz Boe, Marmolada

Úterý

Šplh na laně
Šplh na laně

Dneska se dočkáme konečně ferraty, v plánu je totiž klettersteig na Santnerpass. Modrý, tedy nejlehčí. Musíme jet zase na Karrerpass a hned za ním vpravo asi tři čtyři kilometry k sedačkové lanovce, která nám za 10E usnadní nástup i sestup. V půl
Ferrata Santnerpass
jedenácté vycházíme od chaty Koelnerhuette po cestě 542. Hned za chatou je několik jištěných ale bezproblémových míst, pak asi dvacet minut jdeme po pěšině po vrstevnici a zkoumáme pohledem, kudy vlastně ta ferrata vede. Při nasazování sedáků a instruktáži zjišťuju, že kamarád Maroch půjčil Pavle skvělý "set" - kus lana se dvěmi expreskami. Brzda žádná. Tak jí půjčuji svůj a beru si ty expresky jako odseačku, aspoň na odpočívání se to bude hodit. A potom už se vrháme do výstupu. Zpočátku je to lehké lezení bez zajištění, později se tu a am objevuje lano, dokonce jeden žebřík. Závěr pak je trochu exponovanější, ale i tak v pohodě, ten feratový set mi ani nechybí, stejně bych ho možná ani nepoužil. To ten kus lana s expreskou se dvakrát hodil, když jsem čekal na zbytek družstva... Sranda je, že třetina lidí, které potkáváme, má sice klettersteigsety, ale úplně blbě nasazené. Většinou mají volný konec omotaný kolem těla, takže bůhví, co by to s nimi udělalo v případě pádu :-O. Nejdřív se pár z nich pokouším vysvětlit princip funkce brzdy, že bez volného kusu lana to nefachá, ale pak už mne to nebaví. Jak někdo trefně poznamenává, "aspoň se vylepší genetická výbava lidstva" :-). Ze Santnerpassu sestupujeme na Gartlhuette, kde se občerstujeme a já si dávám pivo a kafe. Pavla s Tomem jdou napřed, my je doháníme právě ve chvíli, kdy nějaký děda dělá kotrmelec přes pár balvanů... je dost potlučený, hlavně na hlavě. Nějací dva chlapíci mu dávají první pomoc, tak nejsme potřeba a pokračujeme k Vajolethuette. Od ní jdeme traverzem po cestě 541 na rozcestí pod Tschagerjochem, přes který se vracíme zpět k lanovce. Sestup je po nově udělané cestě vylepšené dřevněnými schody.... Večer je ve vesnici Vich ochutnávka místních specialit, kde za 8 Euro můžeme ochutnat všemožné dobroty pevného i kapalného skupenství. Výsledkem je absolutní přežrání a to jsme ani neochutnali všechno.


Ferrata Santnerpass
Ferrata Santnerpass
Jediný žebřík na této cestě
Jediný žebřík na této cestě
Sestup z Tschagerjochu
Sestup z Tschagerjochu

Vchod do kulometného postavení
Vchod do kulometného postavení

Středa

Dneska je odpočinkový den. Přejíždíme přes passo di Pordoi a passo di Falzarego do Cortiny. Cestou si tak říkáme, že by se tu hezky lyžovalo a padá rozhodnutí sem v zimě na kombinovaný sjezdovo-skialpový týden vyrazit. Na Falzareggu zastavujeme abychom udělali krátkou okružní tůru na Lagazuoi 2752m n.m. Jsou nádherné výhledy na okolní horské skupiny - Tofany, Sorapiss i Marmoladu s ledovcem. Ta je bohužel proti slunci a v mírném oparu. Sestup z vrcholu je tunely vybudovanými za první světové války. Celkem procházíme asi 1km tunelu a zároveň ztrácíme asi 300m výšky. Uvnitř se jde po vysokých schodovitých stupních zajištěných lanem a každou chvíli je odbočka k nějaké kaverně s oknem - palebnému postu. Odpoledne pak sjíždíme do Cortiny a hledáme kemp s kuchyňkou, žádný takový bohužel není. Tak zůstáváme v kempu Rocchetta a vaříme obě večeře na našem vařiči.

Čtvrtek

Tofana de Rozes, stěna po níž vede ferrata
Tofana de Rozes, stěna po níž vede ferrata
Dnes došlo na nejtěžší kousek tohoto týdne - Tofanu de Rozes. Počasí není úplně ideální, na vrcholcích se porůznu válejí mraky a nikdo neví, co se z toho vyklube. Vstáváme o něco dřív a jedeme k rif. Dibona, která je ve výšce něco málo přes 2000m n.m. východištěm cest co oblasti Tofan. U chaty se loučíme s Pavlou a Tomem, kteří jdou jednodušší cestu k lanovce na Tofanu di Mezzo. My se vydáváme vlevo od chaty traverzem pod mohutnou stěnou našho dnešního cíle k nástupu na klettersteig. Začíná dvěma žebříky a tunelem asi 800m dlouhým, který stoupá do výšky 2660m n.m. Z jeho ústí vede krátký úsek zajištěný lany do sedla Castelleto, ze kterého se dá sestoupit do údolí Travenanzes. My však pokračujeme po suti traverzem vpravo k pokračování klettersteigu. Další dvě a půl hodiny traverzujeme stěnu Tofany, chvílemi po téměř kolmé stěně nahoru, chvílemi po šikmých římsách, naštěstí všude zajištěných. Na několika místech po nich i stéká voda. Náročnost téhle cesty se se Santnerpassem nedá srovnat. Zatímco tam jsem lano vůbec nepoužíval, jen přírodní chyty, tady bez lana ani ránu. V podstatě šplháme po něm a místy je to pěkný tělocvik, navíc pod prdelí 400m jen vzduch... Představoval jsem si červenou o fous lehčí. Druhou část výstupu už jdeme po "normální cestě", tedy po suti a šikmých policích. Počasí totiž nevypadá moc dobře, valí se na nás mlha. Cestou se obloha sice párkrát otevře, ale nahoře je mlíko a navíc hřmí, takže rychle fotku a zpátky. Cestou potkáváme tři holky z Čech a povídáme si. Na rif. Giusani se zastavujeme na pivo a holky nám ukazují fotky z minulého týdne, kdy na Tofaně byla namrzlá lana, všude sníh a i v kempu na stan nasněžilo.. Sestup k autu bereme hodně rychle, páč jsme zvědaví, jestli Ráďa zapomněla pouzdro s telefonem a doklady v autě nebo někde jinde. Ukázalo se naštěstí, že v autě. Celkem nám cesta trvala 8,5h a nastoupali jsme 1400m do výšky. Asi to byla naše nejnáročnější tůra, co jsme zatím podnikli, jak co se absolutní dosažené výšky týče (3228m n.m.) tak převýšení. Taky to byla pro mne hraniční obtížnost ferraty. Ona nebyla nějak extrémně težká technicky, i když těžší než ostatní byla, ale hlavně byla dlouhá a respekt budilo hlavně to, že stěna byla obrovská a téměř svislá. Bouřka, která se odpoledne honila všude kolem, si nás nakonec přece jen našla, ale až večer v kempu, když vaříme večeři.


Čerstvě vyfáravší horník
Čerstvě vyfáravší horník
Nástup na ferratu na konci štoly
Nástup na ferratu na konci štoly
Stěna Rózy
Stěna Rózy
Pod vrcholem
Pod vrcholem
Další dvě královny
Další dvě královny

Pátek

Panorama z Tofany di Dentro, v pozadí nejspíš 
        Oetztalský ledovec
Panorama z Tofany di Dentro, v pozadí
nejspíš Oetztalský ledovec
Ráno je zataženo a vypadá to na déšť. Rušíme původně plánovanou Dibonu a jdeme na kafe do reepce kempu. Mezi tím opravdu začíná pršet a vypadá to nedobře. Předpověď na okně recepce ale slibuje zlepšení a opravdu pršet za chvíli přestává. Nicméně stejně už jsme propásli startovací okno a navíc by to bylo všechno mokré, tak jedeme do Fannestalu na malou ferratku v hlubokém kaňonu s vodopádem. Je to příjemná změna, něco jako odskočit si z Tater do Slovenského Ráje. Odpoledne se dělá opravdu hezky a tak vymýšlíme co podniknout. Nakonec jedeme lanovkou na Tofanu di Mezzo (19 Euro zpáteční jízdenka mimo hlavní sezónu) a zkoušíme ferratu Lamon na Tofanu di Dentro. Není těžká, ale je docela vzdušná a hlavně z dálky vypadá podstatně hrozivěji. Tam a zpět nám trvá asi dvě hodiny. Z vrcholu si prohlížíme severní stěnu Rózy, po které jsme včera šplhali. Je to naprosto neuvěřitelné, že po ní vede cesta typu "skorochoďák", protože odsud se zdá naprosto neschůdná... Poslední lanovkou za deset minut pět se vracíme do Cortiny. Večer se pěkně ochlazuje, během soumraku klesá teplota na deset stupňů.


Ferrata v kaňonu potoka
Ferrata v kaňonu potoka
Ferrata v kaňonu potoka podruhé
Ferrata v kaňonu potoka podruhé
Na vrcholu Tofany di dentro
Na vrcholu Tofany di dentro

Sobota

Dneškem tato výprava končí. Ale ještě než vyrazíme domů, máme v plánu projít kus ferraty Ivano Dibona. Ráno nám balení trvá trochu dýl, protože je strašná kosa, jen 4 stupně, a musíme čekat než vyjde sluníčko a vysuší trochu mokré stany. Snídaně je už bez čaje, neboť plynová láhev nevydržela týdenní nápor čtyř lidí a vydechla naposledy. To je ale dobře, protože konečně jednou nepovezu domů zbyteček plynu. Asi v půl desáté opouštíme kemp a jedeme směrem na passo Tre Croci k dolní stanici lanovky na Cristallo. Lanovka je dvoudílná a druhá část je srandovní, gondoly ve tvaru barevných lahví od piva, do nichž se nacpe po dvou lidech. Vystupujeme u chaty rif. G. Lorenzi a hned vyrážíme na ferratu. Je hodně znát, že je sobota, protože je tu hrozně moc lidí. Navíc polovina z nich jsou hlupáci, co místo aby počkali na nějakém místě vhodném k vyhýbání, nacpou se všude a pak se musíme vyhýbat i v nepříjemných místech. O dodržování vzdálenosti nemluvě. V tomhle provozu těžko odhadnout, kdy se otočit zpět, a tak se raději otáčíme už dřív, aby nám neujela poslední lanovka. Nakonec máme ještě hodinu čas a trávíme ho na terase chaty, kde je úžasný výhled na rakouské Alpy a taky na nekonečného hada lidí na ferratě na Cristallo. Něco po čtvrté sjíždíme dolů k autu a v pět vyjíždíme. V Jablonci přistáváme před čtvrtou ráno i s mezipřistáním v Plzni a přestupem do našeho stroje.


</a><br>Pohled na Tofany z Cristalla
Pohled na Tofany z Cristalla
Lanový most na ferratě Ivano Dibona
Lanový most na ferratě Ivano Dibona
Jediná chata v Cristallu - Rif. Lorenzi
Jediná chata v Cristallu - Rif. Lorenzi