Tak se Rádě konečně splnil sen a vyrazili jsme na ferraty do Dolomit. Původně to mělo být tak, že se přidáme my k akci Kiwiho, ale pak se naopak k nám přidali Folkovi a Kiwiho kamarádi odpadli, takže z toho vzešla dvojvýprava. My s Tomem a Pavlou a Kiwi s Michalem. Začínáme ve stejném kempu v Pozza di Fassa, ale po první tůře se rozdělíme. Oni plánují těžké trasy, já bych byl spíš pro lehčí. Ale uvidíme, jak to nakonec dopadne. Před chvílí byla porada o zítřejších plánech a zdá se, že půjdem do skupiny Latemar.... Cesta sem byla celkem v pohodě, i když provoz silný. Trochu jsem selhal jako navigátor, protože jsme si nejprv zajeli do Mnichova přes Norimberk a pak na Achenpass jeli sice kratší, ale pomalejší cestou.
Zahřívací tůra na Latemar |
Panorama Latemaru |
Ráno nás v půl sedmé budí zvony, takže nehrozí, že bychom zaspali. Vyjíždíme asi v půl desáté na Karerpass, odkud chceme udělat tůru do skupiny Latemar. Nahoru stoupáme po cestě č. 517 a 517B nejprve lesem a později skalnatým kotlem strmě do sedla Latemarscharte 2526m n.m. Po krátké sváče pokračujeme po cestě č. 18 pěšinou, později skalnatým terénem s občasnými lezeckými vložkami, na Latemarspitze 2791m n.m. Vidíme bivak, který je znčený i v mapě, za kterým začíná klettersteig, ale my musíme vzhledem k pokročilé hodině otočit a vrátit se zpátky skoro stejnou cestou. Změna je jen v tom, že z Latemarscharte dolů jdeme na druhou stranu, kterážto cesta je strmější, plná kamení a vůbec náročnější. Úplně na závěr procházíme přes kravskou pastvinu plnou krásných čistých a přátelských krav. Úplný ráj pro krávy :-) I přes dvoulitrový camelbak byla dehydratace taková, že ani tři piva nezpůsobila potřebu.... Ferrata se tedy dnes nekonala.
Panorama z Latemaru - zleva skupiny Rosengarten, Piz Boe, Marmolada |
Šplh na laně |
Dneska se dočkáme konečně ferraty, v plánu je totiž klettersteig na Santnerpass. Modrý, tedy nejlehčí. Musíme jet zase na Karrerpass a hned za ním vpravo asi tři čtyři kilometry k sedačkové lanovce, která nám za 10E usnadní nástup i sestup. V půl
Ferrata Santnerpass |
Jediný žebřík na této cestě |
Sestup z Tschagerjochu |
Vchod do kulometného postavení |
Dneska je odpočinkový den. Přejíždíme přes passo di Pordoi a passo di Falzarego do Cortiny. Cestou si tak říkáme, že by se tu hezky lyžovalo a padá rozhodnutí sem v zimě na kombinovaný sjezdovo-skialpový týden vyrazit. Na Falzareggu zastavujeme abychom udělali krátkou okružní tůru na Lagazuoi 2752m n.m. Jsou nádherné výhledy na okolní horské skupiny - Tofany, Sorapiss i Marmoladu s ledovcem. Ta je bohužel proti slunci a v mírném oparu. Sestup z vrcholu je tunely vybudovanými za první světové války. Celkem procházíme asi 1km tunelu a zároveň ztrácíme asi 300m výšky. Uvnitř se jde po vysokých schodovitých stupních zajištěných lanem a každou chvíli je odbočka k nějaké kaverně s oknem - palebnému postu. Odpoledne pak sjíždíme do Cortiny a hledáme kemp s kuchyňkou, žádný takový bohužel není. Tak zůstáváme v kempu Rocchetta a vaříme obě večeře na našem vařiči.
Tofana de Rozes, stěna po níž vede ferrata |
Čerstvě vyfáravší horník |
Nástup na ferratu na konci štoly |
Stěna Rózy |
Pod vrcholem |
Další dvě královny |
Panorama z Tofany di Dentro, v pozadí nejspíš Oetztalský ledovec |
Ferrata v kaňonu potoka |
Ferrata v kaňonu potoka podruhé |
Na vrcholu Tofany di dentro |
Dneškem tato výprava končí. Ale ještě než vyrazíme domů, máme v plánu projít kus ferraty Ivano Dibona. Ráno nám balení trvá trochu dýl, protože je strašná kosa, jen 4 stupně, a musíme čekat než vyjde sluníčko a vysuší trochu mokré stany. Snídaně je už bez čaje, neboť plynová láhev nevydržela týdenní nápor čtyř lidí a vydechla naposledy. To je ale dobře, protože konečně jednou nepovezu domů zbyteček plynu. Asi v půl desáté opouštíme kemp a jedeme směrem na passo Tre Croci k dolní stanici lanovky na Cristallo. Lanovka je dvoudílná a druhá část je srandovní, gondoly ve tvaru barevných lahví od piva, do nichž se nacpe po dvou lidech. Vystupujeme u chaty rif. G. Lorenzi a hned vyrážíme na ferratu. Je hodně znát, že je sobota, protože je tu hrozně moc lidí. Navíc polovina z nich jsou hlupáci, co místo aby počkali na nějakém místě vhodném k vyhýbání, nacpou se všude a pak se musíme vyhýbat i v nepříjemných místech. O dodržování vzdálenosti nemluvě. V tomhle provozu těžko odhadnout, kdy se otočit zpět, a tak se raději otáčíme už dřív, aby nám neujela poslední lanovka. Nakonec máme ještě hodinu čas a trávíme ho na terase chaty, kde je úžasný výhled na rakouské Alpy a taky na nekonečného hada lidí na ferratě na Cristallo. Něco po čtvrté sjíždíme dolů k autu a v pět vyjíždíme. V Jablonci přistáváme před čtvrtou ráno i s mezipřistáním v Plzni a přestupem do našeho stroje.
Pohled na Tofany z Cristalla |
Lanový most na ferratě Ivano Dibona |
Jediná chata v Cristallu - Rif. Lorenzi |