Letos mne napadlo, že bychom mohli na Velikonoce vyjet na jarní firnové skialpy. A rovnou jsem napsal na pár penzionů, protože jsem čekal, že bude na velikonoce všude plno. Opak se ukázal být pravdou, nikde ani noha, prázdné penziony, prázdná Bambergerhuette. Jenže to jsem netušil. Prý je to proto, že Velikonoce jsou letos ani ne brzo, ani ne pozdě...

Lehce stoupající údolí Worgeltal	Převěje na hřebenu Wetterkreuzu
Wetterkreuz	Výšlap nad neprojetý svah

Sobota 3.dubna

Příprava na cestu nám trvá o fous déle než sousedním mnichovákům, kteří podobně jako my málem vyrazili z nesprávného parkoviště do nesprávného údolí. Chvíli po osmé vyrážíme prudce nahoru lesem plným boulí v nekonečných krátkých točkách nahoru. Ale už ve výšce asi 2000m les končí a terén se narovnává. Dál pokračujeme za krásného a ve stínu trochu mrazivého počasí plochým údolím k našemu prvnímu cíli - Wetterkreuzkogelu. Až posledních asi 200 výškových metrů je o trochu prudších, jinak je to procházka. Nad závěrečným stoupáním visí z hřebenu třímetrové návěje a mně překvapuje, že výstupová stopa vede přímo pod nimi. Ne že bych se bál, že to zrovna dneska spadne, ale člověk nikdy neví. Nahoře zjišťuji, proč se o tomto vrcholu někde mluví jako o Wetterkreuzu a jinde o Wetterkreuzkogelu. To druhé je výšší ale celkem plochý vrchol vpravo, zatímco to první je o něco nižší skála s vrcholových trojramenným křížem o kousek dál. Po sváče se jdeme ke kříží podívat, pak sjíždíme asi 200m níže podél trasy výstupu a vydáváme se vpravo nahoru asi 150 výškových metrů abychom se svezli v měkkém a dosud suchém sněhu. Po sjezdu znova nasazujeme pásy a opět stoupáme, tentokrát směrem na Hintere Karlespitze. Otáčíme se ale na jakémsi předvrcholu, protože se začíná kazit počasí a navíc nahoru to vypadá, že se musí poměrně daleko bez lyží, což se nám nechce. Sjezd je ve střední části skvělý, protože kus jedeme po jakémsi starém laviništi na kterém je asi 30cm "jakžtakžprašanu". Závěr sjezdu dolů k autu je trochu jako na toboganu. Být víc sněhu, byla by to ještě větší psina.

Převěje na hřebeni Wetterkreuzu

Pohled na Wetterkreuz z kraje údolí Woergeltal

Neděle 4.dubna

Odpoledne přejíždíme asi 100km do Brixentalu v Kitzbuehelských Alpách, kde máme domluvené ubytování. Cestou se stavujeme v Kelchsau omrknout situaci, protože to tu se sněhem vypadá dost špatně. Mýto, které bylo před šesti lety obsluhováno nějakou babkou a tudíž mimo sezónu neobsazené a gratis, je dneska elektronické jako parkoviště na Béďově. Naštěstí u závory potkáváme nějaké dva borce, co právě sesedají z kola majíce na nohou skeletové boty a na zádech na báglu lyže.. tak se jich ptám, jak to nahoře vypadá. Prý v pohodě...

Bydlení ve Westendorfu jsme našli snadno. Cestou jsme se museli smát, když jsme pozorovali bílé hady sjezdovek v jinak téměř zelené krajině. Domlouváme si snídani na půl osmou, abychom ráno vyrazili co nejdříve, nicméně předpověď není dobrá, zataženo a postupně déšť. Ráno neprší, což je dobré. V devět vyrážíme od Wegscheidu k Bambergerhuette a já si vybavuji rok 2004, kdy jsme tu s klukama byli. Tentokrát musíme lyže kousek nést na batohu, ale asi od 1300m n.m. už je sněhu dost. Dělá se krásné počasí, žádné mraky, žádný déšť. Ale je teda hodně teplo, o dost tepleji než včera. U chaty nezastavujeme a rovnou pokračujeme dál údolím do Nadernachjochu a na Tristkopf. Zůstáváme ale na jeho předvrcholu, protože závěrečný strmý svah je orientovaný na jih a praží do něj slunce a nezdá se mi rozumné tam lézt. Navíc se nad ním tyčí zase dvoumetrové převěje. Sjezd dneska není tak skvělý jako včera, protože sníh je mokrý a těžký. Vracíme se na chatu na pivo a ptám se na nejlepší variantu pro sjezd. Chatař říká, že kolem jezera.. jako tehdy před šesti lety. No tak jo, pásy zpátky na lyže a hurá k jezeru. Počasí se teď už doopravdy kazí, začíná trochu sněžit. Sjezd je docela fajn, ale taková sranda jako tehdy v tom metru suchého měkkého sněhu to není. Zjišťuji, že jsme tehdy nejeli úplně správnou cestou, protože správná cesta vede nejprve víc po vrstevnici k Manzenkaralmu a pak po lesní cestě v mnoha serpentinách dolů k Wegscheidu. Neuvěřitelné je, že jsme po lyžích sjeli až dolů a nemuseli až na několik desítek metrů lyže vůbec nést. Sotva nasedáme kolem čtvrté do auta, začíná silně pršet a prší celý večer a i v noci. Ráno od nadmořské výšky asi 1000m bílo.

Předvrchol Tristkopfu	Pohled do údolí k Bambergerhuette
Tady jsem málem skončil v potoce	Některá místa byla už vytátá