Mýtský rybník

Poslední část letošní dovolené jsme se rozhodli strávit doma v Čechách. Už dlouho pokukuju po Slavkovském Lese, nepříliš známé horské oblasti mezi trojúhelníkem západočeských lázní. Když jsem hledal ubyování, moc jsem toho nenašel, až nakonec jsem přece jen jeden objevil v obci Prameny, kousek od Kladské. První překvapení jsme zažili už při příjezdu, když jsme odbočili z široké silnice první třídy na dvojku směrem na Teplou. Silnice byla horší než tankodrom, široká místy snad jen čyři metry a v našich krajích by jí odpovídala nejhorší trojka. Krajina je krásná, ale opuštěná, a vesnice zrovna životem nekypí. Ves Prameny měla zjevně bohatou minulost, ale dnes je to jen pár domů a jeden penzion.

Hrad Loket

Neděle 5.9.

Počasí se umoudřilo a ráno nás vítá jasná obloha. Teplo sice není, ale na druhou stranu slibované přízemní mrazíky taky ne. Vydáváme se do Karlových Varů. Nejprve jedeme kousek směrem na Kladskou, ale pak odbočujme ze silnice do lesa a jedeme nekonečnými lesy, kde není ani živáčka, do bývalé vsi Eherlich. Za ní se napojujeme na silnici do Sokolova, ale záhy se zas odpojujeme po jakési staré silnici směrem na Milíře. Kdysi to byla asi kvalitní dlážděná cesta, ale dneska, po desetiletích bez údržby, je to téměř nejetelné. Pak sjíždíme lesem do Nadlesí a dál po silnici do Lokte. Loket nás uchvátil. Krásné středověké městečko na ostrohu nad řekou, staré domy, na vrcholu ostrohu hrad. Atmosféra městečka připomíná trochu středomoří. Po doplnění tekutin v hospůdce U Řetězu pokračujeme do Varů. Příjemná píščitá stezka se vine těsně podél Ohře, přičemž u Svatošských skal přechází po lanovém mostě z levého břehu na pravý. V Karlových Varech se dlouho motáme než se nám daří najít nádraží, ze kterého jede vlak do Mariánských Lázní. Silně nám to připomíná Balkán, například nádraží v Mostaru... Máme asi hodinu a půl času, které využíváme na průzkum našich nejslavnějších lázní, dnes boužel v podstatě ruských. Dokonce i odjezdy vlaků na nádraží jsou i v ruštině. Nutno uznat, že údolí Teplé obestavěné spoustou honosných secesních budov, jimž vévodí hotel Pupp, je opravdu hezké. Ale možná pece jen trochu moc nóbl. Nicméně teplé prameny chutnají v téhle zimě znamenitě. V pět nastupujeme do celkem nacpané moderní soupravy Viamontu (pronajaté od Vogtlandbahn) a necháváme se popovézt údolím Teplé asi 30km do Poutnova, odkud pak dokončuje dnešní výlet opět na kole. Cestou projíždíme přes Mnichov, kde je stáčírna minerálky Magnesia, jejíž pramen je asi 4km severně od stáčírny. Celkem jsme dnes najeli 75km.

Svatošské skály

Kolonáda v Karlových Varech

Pondělí 6.9.

Na dnešní den máme naplánovaný okruh Slavkovským Lesem. Když ráno vyjíždíme směrem na Mariánské Lázně, je snad ještě větší zima než včera. Naštěstí záhy odbočujeme do kopce směrem na Vlčí hřeben, takže se trochu zahříváme. Les je na Vlčím hřebeni úplně jiný než jinde, převládá borovice a kapradí. Posléze se dozvídáme, že z to může hornina hadec, která zde tvoří podloží a rostou na něm jen specifické druhy rostlin. Sjíždíme do Sítin a pak odbočujeme vpravo k Farskému prameni a Smraďochu, což jsou bublající loužičky uprostřed lesa, z nichž smrdí sirovodík. Potom se kousek vracíme po silnici kolem vyrabovaného penzionu U Nimroda a hned zas odbočujeme vlevo do lesa. Dalších minimálně 20km jedeme hustým lesem s minimálními výhledy do krajiny. Míjíme druhý nejvyšší vrchol Lysinu, kterému do tisícovky chybí 18 metrů. Povrch cest se střídá - chvíli písečná nebo štěrková cesta, chvíli starý rozbitý asfalt a kus jedeme po exkluzivním asfaltu, na kterém by se dalo bruslit. Konečně zas vyjíždíme z hlubokých lesů do otevřené krajiny a po silnici míříme do Horního Slavkova. Cestou ale ještě odbočujeme na pole a jedeme se podívat na rozhlednu Krásenský vrch, která je trochu netradiční, protože schodiště na ní vede zvenku a nikoli zevnitř jako všude jinde. Slavkov se ve své staré části pyšní několika starými gotickými domy, bohužel z větší části zanedbanými, jinak je to jen velké sídliště, které vzniklo asi pro horníky pracující ve zdejších dolech. Zajímalo by mne, co tito lidé dělají dnes. Vracíme se stejnou cestou k rozhledně, ale pak pokračujeme rozbahněnou lesní cestou podél Dlouhé stoky, což je přes dvacet kilometrů dlouhý a pět set let starý umělý kanál, který přiváděl vodu z rybníka na Kladské do Slavkova. Po napojení se opět na silnici pokračujeme ke Grunské kyselce a při tom projíždíme děsivou obcí Nová Ves. Všechny obce tady na člověka působí tak nějak divně, ale tahle je fakt děsná. Rychle pryč k té slavné kyselce, jenž se plní do lahví a jako Magnesia prodává... Z pramene chutná líp než z koupené flašky. Závěr výletu je ve znamení b+b, což neznamená "bed and breakfast", nýbrž "bahno a bloudění". Chtěli jsme to totiž ještě vzít okolo "tří křížů" a nabízela se zkratka po zelené značce. Bohužel jednak byla značka v terénu o dost jinde než v mapě a pak tam taky bylo všude takové množství bahna, že to nejen nebylo jetelné, ale občas to nebylo ani schůdné. Celkem jsme najeli 80km a zbyly nám síly ještě večer vyjet do Mariánek podívat se na zpívající fontánu za tmy.

Smraďoch

Letiště u Krásna

Úterý 7.9.

Dnešní ráno je asi zatím nejchladnější. Svedčí o tom i mlha, která se ráno vytvořila, ale naštěstí se rychle rozpustila. Vyrážíme nejprve do Bečova nad Teplou. Po silnici jedeme nejprve údolím Pramenského potoka a pak se připojujeme k údolí Teplé. Možná by se dalo říct i kaňonu, protože říčka se vine pěkně zařízlá mezi skalami a silnice vede společně s kolejemi těsně podél ní. Zase se mi vybavuje Balkán, tentokrát kaňon Neretvy v Bosně. Bečov je příjemné městečko na ostrohu nad řekou, jemuž podobně jako v Lokti vévodí hrad. Díky němu to tu trochu víc žije, je tu několik hezkých restaurací a krásné muzeum starych kol a motorek. Myslel jsem že to bude jen pár starých strojů, ale tohle je fak možná největší muzeum jednostopých strojů, které jsem viděl. Navíc paní, která nám prodala vstupenky, zároveň podává vyčerpávající výklad ke každému stroji. Po obědě na terase hospody "Hradní bašta" spěcháme na vlak, abychom se údolím Teplé popovezli o kus dál směrem k Mariánkám. Vystpujeme na zapomenuté vsi se srandovním jménem Ovesné Kladruby, odkud je to po žluté značce kousek do Milhostovic a na Milhostovické mofety. Bohužel se opět musíme brodit bahnem, abychom se dostali ke kýženým bublákům. Jenže místo bubláků á la Smraďoch nacházíme jen několik bezvodých děr v průměru kolem 75cm. Něco zajímavého na nich ale přece jen je, jsou plné mrtvol různých živočichů, od much přes různé brouky až po malé ptáky. Jakmile nějaký živočich do díry vleze, udusí se unikajícím kysličníkem uhličitým. A zřejmě v něm nedochází ani k rozkladným procesům, protože tělíčka jsou zcela zachována. Po chvíli pokračujeme po zelené značce se zajížďkou k Pirátskému prameni do Mariánek. Do lázní samotných sjíždíme, k pobavení kolemjdoucích, po docela prudké sjezdovce. Chvíli se motáme po kolonádě, posilňujeme se prameny a oplatkami a nakonec si dáváme burčák. Jelikož se ale zatahuje a je čím dál větší zima, vydáváme se k domovu. Kupodivu to není tak dlouhé a velké stoupání, takže za půl hodinky jsme na penzáči. Dneska jsme najeli jen asi 40km.

Středa 8.9.

Počasí na kolo není. Zataženo, mlhavo, pod deset stupňů. Ale aspoň zatím neprší. Jedeme navštívit Mílu s Jaruškou do Frantových lázní, ale ráno se ještě zastavujeme v moc pěkném hornickém muzeu v Krásnu. A taky se ještě zastavuju na chvíli v těžební jámě Huberův peň, abych se porozhlédl po nějakém zajímavém kousku šutru. Bohužel bezvýsledně. Možná se tam stavím ještě zítra. To by bylo abych si ze zdejšího rudného revíru nějaký ten kus pěkné rudy neodvezl.

Čtvrtek 9.9.

Zůstává nevlídno a mrholí, takže i dneska se jedeme podívat po okolí autem. Nejprve si dopoledne opakujeme návštěvu Lokte, ale tentokrát včetně románsko-gotického hradu. Není to žádná načinčaná stavba plná komnat s vitrínami, ale pořádný hrad z kamene a dřeva, plný schodišť, komůrek, sklepních kobek ale také obrovských sálů. Z Lokte pokračujeme do kláštera v Teplé, ale cestou se ještě znovu zastavujeme ve Slavkově na Huberově pni. V klášteře máme do prohlídky ještě hodinu čas a tak jedeme asi 5km prozkoumat další volně přístupné místo s výrony plynů a mofetami - Sirňák. Tentokrát jsem vybaven gumáky, takže se bahna neobávám. Jenže kýžené výrony plynů se mi najít nepodařilo. Podle GPS jsem sice byl uprostřed předmětné oblasti, ale kromě bažin, vysoké ostřice a zvířecích stezek jsem nenašel nic. Tak vyrážíme do kláštera. Loni v Plasích byl klášter docela zajímavý, především díky svému umístění na zkamenělých dřevěných pilotech. Tento, přestože je starší, nic zvláštního nabízí. Knihovna a kostel jsou sice krásné, ale historií to tolik nedýchá. Na večeři jedeme do Chodové Plané do pivovaru, jehož restaurace je umístěna v bývalých ležáckých sklepích. Silnice do Chodové Plané, původně č. II/198, je úzká silnička mezi alejemi, kde se místy ani nevyhnou dvě auta, o náklaďáku nebo autobusu nemluvě. V pivovarském obchůdku objevuji malou broužrku, kterou jsme měli mít od počátku našeho pobytu tady, totiž přehled minerálních pramenů zdejší oblasti včetně mapek a souřadnic. Tak ještě využíváme zbytků světla a jedeme najít dva z nich - kyselku Horka a Křovištní kyselku.

Kaňon Teplé	Hrad Bečov
Milhostovské mofety	Pirátův pramen