Středa 15.3.

Podobně jako loni vyrážíme až ráno kolem osmé a na místo určení, to jest do Reith im Alpbachtal přijíždíme kolem páté. Ještě jedeme prozkoumat do Inneralpbachu výchozí bod naší zítřejší túry a taky něco nakoupit. Pak už zbývá jen se ubytovat v Alpbach Appartements v obci Hygna.

Čtvrtek 16.3.

Grosser Galtenberg s 2424m n.m. je naším dnešním cílem a Inneralpbach ve výšce 1100m je výchzím bodem. Nejprve musíme kus šlapat mírně do kopce údolím pod Farmkehralm a teprve tam odbočujeme vlevo na svahy Galtenbergu. Je to západní strana a sníh má do prašanu daleko ale do firnu taky. Sjezd asi nebude žádný velký erlebnis. Po širokém muldovitém svahu se dostáváme na severní hřbet Galtenbegu, po kterém šplháme na vrchol. Kupodivu na lyžích, přestože průvodce vyhrožoval 300 výškovými metry pěšky. Na vrcholu nejsme sami, ale všichni pokračují kamsi dál po velmi vzdušném hřebínku. Fuj, ten se mi nelíbí ani za mák. My sjíždíme stejnou cestou jako jsme šplhali nahoru. Kus po vrcholem si užváme jakžtakžprašan, pak už je to dolů spíš boj. Vnější lyže se v každém oblouku proboří sněhovou deskou a zmizí v hloubce, zatímco tělo má snahu setrvačností pokračovat. Výsledkem je každou chvíli kotrmelec. Pod Farmkehralmem znovu bereme pásy a šplháme po stopě na Kleinen Galtenberg. Je to severní svah a je tu ještě dost prašanu. Dostáváme se až do sedla Dristenjoch, kde by bylo rozumné to zabalit, protože dál stopa pokračuje po celkem strmém jižním travnatém svahu, kam se opírá slunce a je mokrý až hanba. Jenže blízkost vrcholu motivuje a tak lezeme dál. Došlo mi to až o kus dál, takže šup pásy dolů a podél stopy se nějak sešoupat zpátky do sedla. Chvíli se tam sluníme a pak sjíždíme docela pěkným prašánkem dolů. Kupodivu ve stinných partiích je suchý sníh skoro až k autu, přestože na slunci je teplo a v údolí je 15 stupňů.

Pátek 17.3.

Počasí bude dneska stejné jako včera, takže poměrně teplo a slunečno. A v podstatě bezvětří. Původně měl být dnešním cílem Gilfert z parkoviště Innerst. V noci, když jsem zrovna nemohl spát, jsem si uvědomil, že je to vlastně stejná orientace svahu jako včera ten sjezd z Galtenbergu a to byla dost pakoška. Tak jsem ráno gůglil až jsem našel jinou túru z Innerstu a sice Hoher Kopf přes Weidener Hütte. Nástup po rodelbahn až k chatě byl teda dost zdlouhavý a slunce peklo jako blázen. Přál jsem si, aby byla chata otevřená a mohl si dát pivo. To se splnilo a tak jsem si dal radši dvě. Pak jsme trochu hledali výstupovou stopu. Nakonec jsme šli kus za chatou po čichu a posléze na starou stopu narazili. Od víkendu nahoru asi nikdo nešel. Směrem na jih se nám otevřely výhledy na krásné široké údolí s muldovitými svahy a o kus dál jsme viděli i sjezdovky na ledovci Hintertux. I my jsme šplhali až ke kříži muldovitým terénem. Na vrcholu Hoher Kopf, ve 2373m n.m. jsme pak strávili dobrou půlhodinu úplně sami, obklopeni nádhernými výhledy. Čekal nás ještě další vrchol o kus jižněji, ale nejprve jsme museli sjet asi 300 výškových metrů k Fiderissalmu k výstupové stopě. Svah by orientovaný na severozápad a byl tam ještě krásný prašan. Ovšem prašanové orgie přišly až na severovýchodním svahu druhého kopce, jenž se jmenoval Roßlaufspitze. Byl to nádherný sjezd. Zbývající výškové metry jsme vypustili po lesní cestě.

Sobota 18.3.

Ranní cesta do Innerstu je stejná jako včera, změna je jen v čase. Je sobota a tak jedeme radši o půl hodiny dřív než včera, abychom se vyhnuli problémům s parkováním. Vyšlo to, ale bylo to o fous, protože v osm hodin jsme chytili na parkovišti jedno z posledních míst. Dlouhý nástup lesní cestou taky známe už z včerejška, tentokrát ale není takové vedro, takže na chatě stačí k doplnění tekutin jedno pivo (včera byly dvě...). Nikde není ani človíčka a přemýšlíme, kam se poděli všichni co parkujou dole. Rozmýšlíme kam jít a volba nakonec padá na Halselspitze, 2574m n.m., jejíž severozápadní čisté svahy by mohly skýtat pěkné svezení. Během výstupu to ale tak nevypadá, spíš je to zas krusta. Nahoře je ale krásně. Vrchol má dvě kóty, přičemž na té nižší je kříž a na výšší je jen tyč. A krásný výhled na nedaleký Hintertux a Vorderlanersbach. Původně jsem předpokládal, že pojedeme dolů podél trasy výstupu, ale skupina lyžníků, kterou jsme potkali na vrcholu, nám ukázala lepší variantu přes Nafingjoch. Byl to nádherný sjezd, z větší části v prašánku. Na Weidenerhütte jsme si dali ještě jedno pivo a ve zbývajícím čase jsme ještě vyšlápli na Roßlaufspitze, abychom si mohli sjet její severní stranu jako včera a nemuseli se dolů plahočit po té lesní cestě. Dnešní den byl nejvýživnější - skoro 21km a 1900m převýšení.