Jižní Čechy 2016

Neděle 28.8.

Francie nebo Itálie byly naše původní plány na letošní dovču. Nakonec se nám ale zalíbilo na Šumavě, když jsme tu byli před dvěma týdny s Jáchymem a tak jsme změnili plány. Včera jsme přijeli sem do Prachatic, do krásného historického města, a protože je teplo a bydlíme v apartmánu ve starém domě, jak v Itálii si připadáme. Ale abychom měli pořád na paměti, že jsme v krajích českých, chodíme na výborné pivko do nově zařízeného minipivovaru v jednom ze starých středověkých domů. Mají mimo jiné jedenátcku ejla, což je velmi dobré pivo pro mne na uhašení žízně po dnešním 90km výletu. Ráno jsme jeli vlakem horskou tratí do Horní Plané s přestupem v lesním nádraží Černý Kříž. Místním minitrajektem jsme se přeplavili na druhý břeh a pěknou asfaltkou jsme zamířili do Nové Pece. Zarazila mne značka upozorňující na špatný povrch vozovky, protože asfalt byl naprosto v pohodě, to znám mraky jiných silnic o dva řády horších a žádná značka tam není. Za Novou Pecí jsme jeli asi 20km podél trati a podél meandrů Vltavy krajinou, která připomínala severskou tundru. Ve Stožci jsme se rozhodli zajet podívat do Nového Údolí, jestli tam náhodou z německé strany neobnovili koleje. Neobnovili, trať je snesena. Vrátili jsme se do Stožce a přes České Žleby jsme dojeli k Soumarskému mostu. Vedro nás zlákalo ke koupeli ve Vltavě a byla to koupel osvěžující, voda byla pěkně studená. Následovaly Volary a odbočka na Mlynařovice. To byl vydařený kousek, pěkný asfalt, bez provozu, podél silnice aleje krásných stromů. Na odbočce nás sice trochu zmátla přeškrtnutá cedule s názvem příští vsi, kterou jsme měli projíždět, ale ukázalo se, že je to jen nedbalost silničářů. V údolí byl nový most a oni to ještě nestrhli. Špatné chvíle nastaly poté, co jsme kus jeli po hlavní prachatické silnici a pak odbočili vlevo na Záblatí, že objedeme Libín. Najednou se odněkud vyrojily milióny much, snad tisíc jich bylo na metr krychlový. Skoro se nedalo jet. Hrůza. Muší apokalypsa. Trvalo to asi deset kilometrů a přivádělo mne to k šílenství. Za vsí Lažiště se to pak zlepšilo, a tak jsem dojel do Prachatic psychicky zdráv :-).

Pondělí 29.8.

Na dnešek nám vlnící se fronta zařídila deštivý den. Už v noci začalo bouřit, k ránu pak pršet a vydrželo to téměř celý den. Tak jsme aspoň dopoledne navštívili městské muzeum, abychom se něco dozvěděli o historii města. Na odpoledne jsme měli dilema co podniknout. Chtěli jsme totiž jet do Krumlova, ale v dešti mi prohlídka města nezněla moc vábně. Nakonec jsme jeli do Rožmberku. Hrad byl ale v pondělí zavřený. No, stejně bychom tam asi nešli. Když pak přestalo pršet, do Krumlova jsme přecejen zajeli. Město je to hezké, to nemůžeme říct :-), ale je to turistický skanzen plný Japonců nebo Číňanů nebo kdoví co za národy to byly, ale ta historická část města není živá. Odejdou turisté a vše zmrtví. V Prachaticích turistu skoro nepotkáš, zato i centru v 500 let starých domech bydlí lidé a na náměstí jsou normální obchody a hospody. Škoda, že u nás to nějak nejde skloubit, život běžných obyvatel s turistickým ruchem.

Úterý 30.8.

Tlaková výše opět pomalu zaujímá svoji vládu nad střední Evropou. Ale opravdu jen pomalu, takže dneska bylo většinu dne spíš oblačno a žádné vedro. Vydali jsme se do nížin směrem na Písek. Od neděle jsme měli prozkoumáno, že zavřenou silnicí směrem na Bavorov jet můžem, že stačí překonat rozkopaný kousek na zavřené křižovatce. Takže jsme si užívali prázdné silnice. Ale v Bavorově přišlo překvapení v podobě zavřené resp. neprůjezdné silnice na Písek. Nadával jsem jako špaček na rozjebané silnice, ale riskli jsme to. Stálo nás to objížďku po louce jednoho překopu na silnici způsobeného opravou propustku. Přineslo nám to asi 10km po silnici bez provozu. Takže vlastně dobrý. V Písku jsme strávili asi dvě hodiny. Jeli jsme se podívat na most, pak jsme byli v muzeu první vodní elektrárny u nás a nakonec jsme byli hodinu na věži, kde nás upovídaný pan věžný zasvětil snad úplně do všeho vědění ;-). Zpátky do Prachatic jsme se vrátili přes Protivín a Vodňany a taky jsme jeli kolem slovutného Tálínského rybníka. Dvakrát jsme dneska projížděli Bavorov a shodli jsme se , že jeho věhlas daný asi slavnou lidovou písní je asi řádově větší než jeho reálný význam coby jihočeské obce. Prostě je to spíš nevábná díra.

Středa 31.8.

Máme zase hezké počasí, jen rána a večery už nejsou tak teplé jako o víkendu. Tentokráte jsme si vyšlápli pěšky z Rohanova, kam jsme se popovezli vlakem, na Libín do lanového parku a dali jsme si cestu "Panorama". Byla pěkně náročná, trvala nám přes hodinu, ale užili jsme si to. Ruce ale bolely pěkně. Pak jsme znovu vylezli na rozhlednu pokochat se krásnými výhledy a dolů jsme to vzali přes Libínské sedlo a pak mírným traverzem Volovického vrchu. Stihli jsme ještě otevřené řeznictví, tak jsme mohli posvačit domácí paštiku, a pak jsme zašli k Lachtanovi na pivo.

Čtvrtek 1.9.

Dneska to vypadalo na další krásný den pozdního léta. Ono na většině území Čech to tak i bylo, ale tady na Šumavě ne tak docela. Ještě před polednem, když jsme ve Volarech vystupovali z vlaku, bylo slunečno a teplo. Ale za chvíli po tom se od západu zatáhlo docela črnými mraky a tak jsme podél Vltavy až na Kvildu jeli za takového pološera až tajemna. Naštěstí nebyla vyloženě zima a na Kvildě se na chvíli slunce zas ukázalo, takže když jsmne seděli v místním pivovárku, bylo příjemně. Pak se ale zatáhlo zas, takže jsem na chvíli vytáhl i bundu. Zajeli jśme se podívat na Horskou Kvildu, která hodně připomíná Jizerku, a pak taky do Nových Hutí. Kolem nás se vytvořilo několik přeháňkových mraků, ale v tom jsme zas měli štěstí, že nás žádný déšť netrefil. Průjezd Vimperkem byl trochu smutný, protože by to mohlo být krásné město, protože taky má svoji historii, ale vypadá dost špatně. Zážtek nám vynahradila vesnice Buk kus za Vimperkem a cesta do Kratušína podél Cikánského potoka, kde v minulosti byly na necelém kilometru čtyři vodní mlýny. V Lažišti si na nás otevřel hubu pro nic za nic jeden pomatený dědek v červené fabii. Byl zřejmě alergický na cyklisty a měl úplný amok. Chudák. Zbytek cesty přes Husinec byl stejný jako v neděli. Pivo jsme si tentokrát dali jak v pivovaru tak u Lachtana a povečeřeli jsme na parkánu placku a bramborové šišky v indické omáčce.

Pátek 2.9.

Dnešní den byl náš poslední v Prachaticích, zítra přejíždíme do Slavonic. Vyrazili jsme tentokrát do "podhůří", ale nakonec to asi bylo náročnější než Šumava jako taková. Ráno jsme si zopakovali kousek předvčerejší trasy údolím Cikánského potoka do Buku, ale v opačném směru. Pak jsme překřížili hlavní silnici číslo 145 a různými vesničkami, stále nahoru a dolů jsme dojeli do Vlachova Březí. Za zmínku na této části trasy stojí krásná vesnička Svatá Máří s dokonalým výhledem na Šumavu. Ve Vlachově Březí bohužel žádný funkční pivovar není, je tam jen rekonstruovaná budova starého pivovaru, ale nefunkční. Tak jsme si aspoň v hospodě dali Klostermanna. Další zajímavá ves na trase byla Chocholatá Lhota. Ovšem jen svým jménem, jinak nic moc. Krásný byl renesanční letohrádek Kratochvíle, který si jen tak z rozmaru nechal postavit Vilém z Rožmberka a díky tomu máme teď takový skvost. Zrovna tam bylo několik svateb. V Netolicích jsme zajeli na nádraží omrknout, jak vypadá trať po pěti letech co zastavili provoz, a pak ještě na náměstí a do muzea, kde měli zrovna výstavu kol a motokol. Ráďa by si bývala nejraději jedno půjčila :-). Ale museli jsme zpátky po svých a byla to pěkná trasa. Zase, vzdor vedlejší silnici krásný asfalt a málo provozu. Kousek jsme to nakonec vzalli ještě po hlavní, kde to pěkně svištělo, až na známou rozkopanou křižovatku a pak zpět po zavřené silnici do Prachatic.

Mají tady v Pošumaví krásné silnice. Nikde jsem nenarazili na žádný vyloženě špatný úsek, spíš byl všude asfalt hladký jak dívčí prdelka. A to jsme si nevybírali jen hlavní silnice. Kéž by to takto vypadalo i u nás na severu. Navíc jsme měli kliku na zavřené úseky silnic, které se na kole daly projet ale provoz aut tam byl minimální.

Sobota 3.9.

Přejíždíme do Slavonic. Cestou máme ale naplánováno několik zastávek, abychom si to zpestřili. První zastávka je v Holašovicích, vesničce na úpatí Kleti, kde se zachoval nejúplnější soubor starých vesnických domů z období Baroka. Potom jsme se zastavili v Budějovicích a prošli jsme si historickou část města a taky jsme, jak jinak, vylezli na věž. Budějovice působily příjemně, takže možná za dva roky zkusíme půlmaraton tam, aby byla nějaká změna. Třetí zastávkou byl rybí bufet u Sumečka ve Staňkově, kam nás přilákala loňská vynikající zkušenost, když jsme tam byli s Andreou a Davidem během naší podzimní návštěvy u nich na chatě. Když jsme večer přijeli do Slavonic, zrova se tu konalo slavnostní zahájení Dnů evropského dědictví, v rámci kterého byly na náměstí různé akce a večer koncert. To bylo fajn, protože díky té slávě Slavonice trochu ožily. Jinak by to přecejen asi byl po živých a úhledných Prachaticích trochu šok.

Neděle 4.9.

Dopoledne jsme využili toho, že v rámci Dnů e.d. jsou přístupné různé zajímavé objekty ve městě. Takže jsme prošli několik původně pozdně gotických a pozdeji renesančně přestavěných domů, opět vylezli na věž, která byla moc hezká, a hlavně jsme navštívili systém podzemních štol pod náměstím, který měšťané vybudovali jako drenážní systém. Přestali ho ale udržovat, zasypali ho bordelem a tak jim začala stoupat podzemní voda a vlhnout domy. Díky tomu nakonec byly štoly opět vyčištěny a teď se jimi dá za mírný poplatek s průvodcem plazit v gumových broďákách a atombordelu. Jsou opravdu velmi mrňavé - úzké a nízké. Odpoledne jsme jeli na kolo do Rakouska na Thayarunde. Jde o cyklotrasu vedoucí asi z poloviny po vyasfaltovaném tělese zrušených lokálek vedoucích ze Schwarzenau do Slavonic a Raabs. Druhá polovina trasy vedla po lokálních asfaltkách s minimem provozu, pouze uprostřed byl malý úsek lesní cestou. Po bývalých dráhách se jede výborně a rychle, jejich sklon je stabilní a většinou mírný, takže to člověk valí na velkou placku a malý pastorek. To ovšem platí za normálních podmínek. Ne pokud fouká 10m/s proti, což byl náš případ. No, abych si zas nevymýšlel, úplně proti to bylo jen čtvrtinu cesty z Raabs do Dobersbergu, zbytek byl vesměs bočák. Ten sice krade síly o trochu míň, o to víc však zas hrozí cyklistovi smetením z kola do příkopu ;-). Naštěstí jsme to ustáli, ale chvílemi to bylo fak děsný. Ale krajina byla krásná a terén ideální na rychlý švih, nebýt toho šílenýho vichru.

Pondělí 5.9.

Je pondělí a počasí se kazí. Stejně jako minulý týden. V noci byla bouřka a pak přišlo ochlazení. Vítr se neutišil, ba naopak, ještě zesílil. Tak jsme jeli do Laa do lázní. Je to asi 100km a rozhodl jsem se jet po rakouské straně, abychom se podívali do údolí Dyje o kus dál, než jsme byli na kole včera. Dokud jsme jeli oblastí Waldviertel, bylo to dobré a celkem to utíkalo, ale pak jsme naráz sjeli z kopce do Weinviertel a bylo zle. Jedna velká vesnice se táhla kilometry a kilometry podlél silnice 45. Cesta vůbec neutíkala, no děsný. Až těsně před Laa se to maličko zrychlilo. Lázně nám to ale vynahradily. Byly příjemné, zvláště pak saunový svět, kde měli jednu saunu s prosklenou stěnou a výhledem na rybníček a lehátka venku. Zrovna vysvitlo slunce a tak poležení bylo příjemné. Odpoledne jsme se zatavili ve Znojmě a zašli jsme si na malou ochutnávku do stánku na vinici přímo pod hradem. Veltlín, Sauvignon i Vavřinec byly výborné a Sauvignonek jsme si jeden odvezli i v lahvi. Cestou zpátky jsme jeli skoro pořád lijákem a za soumraku nám sem tam srna přeběhla přes cestu.

Úterý 6.9.

Je zataženo, zima a ukrutně fičí. Na kolo to fakt není. Dopoledne jsme vyrazili na Landštějn. Je to krásná zřícenina, opravdu mohutná, ale díky velké zimě a ukrutném studenému vichru jsme si to asi neužili tak, jako kdyby bylo nějaké rozumnější počasí. Výhled z nejvyšší věže by jinak byl nádherný, aspoň nebýt toho uragánu. Teplo bylo díkybohu ve vlaku úzkorozchodné jindřichohradecké železnice, kterou jsme se svezli z Kunžaku do Nové Bystřice a zpátky. Odpoledne jsme ještě zajeli do Jindřichova Hradce podívat se na první vodní elektrárnu, kterou Křižík postavil v českých zemích. Narazili jsme na příjemnou kavárnu a pražírnu Jinřichohradeckých úzkokolejných drah, kterou si musíme pamatovat na příště. Navečer se vítr utišil a udělalo se trochu tepleji, tak jsme si šli ještě proběhnout asi 14km okruh srdcem České Kanady.

Středa 7.9.

Ráno se zdálo, že se nám počasí za něco mstí. Celá republika měla jasno, jen tady dole na jihu byl takový žlutošedý flek nízké podzimní inverzní oblačnosti. Vůbec to venku nelákalo na kolo. Byl jsem celkem nabalený, když jsme vyjížděli kolem půl desáté směr Staňkov. Bylo šedivo, temno až strašidelno. Nebylo teplo, ale ani vyloženě zima. Jeli jsme spodem přes Rakousko po místních silničkách, jediné větší město na trase byl Luftkurort Litschau. K Sumečkovi jsme přijeli asi v půl dvanátcté a zelo to tam téměř prázdnotou. Zato se rozpustila ta hnusná nízká deka a udělalo se krásně. Dali jsme si malou ochutnávkovou porci kapra, který byl moc dobrý a vůbec ne bahnitý a kostnatý. Hlavní jídlo pak byl sumec, taky výborná ryba. Po obědě jsme si to namířili po přes kemp na cyklostezku do Bystřice, kterou jsme znali z loňska, když jsme tu byli s Andreou a Davidem. Skoro až k Peršláku je nový vynikající asfalt, zato za Peršlákem do Vojířova jsme drncali víc než dost. Pak jsme už ale měli na povrch štěstí, celou Českou Kanadu jsme projeli po krásném asfaltu. Sedlo, Číměř, Dobrá Voda, Klenová, Rožnov. Taky jsme se byli podívat v kempu ve Zvůli a moc se nám to tam líbilo. Další zastávkou byl pivovar v Rudolci. Pivo měli dobré, zvláště Grassel 13° chutnal skvěle. Neplánovaně jsme to pak z Rudolce ještě vzali přes Dačice a Horní Hobzí, takže jsme dohromady dneska najeli 120km.

Čtvrtek 8.9.

Dnešní výlet nezačal úplně dobře. Sotva jsme vyjeli ze Slavonic směrem na Písečné, rozfoukal se opět vichr 7m/s přímo proti nám. Tráva se ohýbala do vodorovného směru a tak to bylo celých dalších 30km než jsme sjeli do údolí Dyje. Navíc okolí nebylo nic moc, otevřená krajina samé pole, což zesilovalo pocit bezmoci proti tomu větru. V údolí řeky už to bylo dobré, krajina naopak krásná - rovina, skalní srázy, barevné listí, voda. I městečko Drosendorf bylo hezké, na skalním ostrohu, opevněné hradbami. Ještě kousek jsme jeli podél Dyje, ale pak nás silnice vyhnala pryč z údolí a zpátky na české území. Uherčice. Obrovský zámecký komplex ve zuboženém stavu, ovšem s náznaky blížících se lepších časů, neboť už se začíná opravovat. Údolím Želetavky do Jemnice. Opět středověké městečko s hradbami a opevněním. Průjezd Dačicemi a pak pivovar v Rudolci. Nakonec lesními silnicemi přes Kanadu do Slavonic.

Celá letošní dovolená se nesla ve znamení věží a rozhleden, středověkých měst a taky malých pivovarů.

Rozhledny a věže: Libín, písecký kostel, prachatický kostel, krumlovský zámek, budějovická věž, slavonický kostel, znojemská věž, věž na Landštejně.

Opevněná města: Písek, Prachatice, Budějovice, Slavonice, Jindřichův Hradec, Jemnice, Znojmo, Drosendorf.

Pivovary: Prachatice, Lachtan, Kvilda, Krajinská 27, Český Rudolec, Pacov, Kácov (Hrouzek u Sumečka).