Hned na začátku prázdnin jsou dva svátky. Tentokrát vyšly na středu a čtvrtek, takže se nabízelo přidat tři dny dovolené a někam jet, přestože z pohledu počasí tohle zrovna není ideální čas. Je to období, které spadá pod Medarda, tedy tzv. letní "monzun", což je déletrvající severozápadní chladná a deštivá cirkulace, která se často vyskytuje. Měli jsme naplánováno jet na kole s Jáchymem "na lehko" k Baltu. A to doslova. Zamluvené bydlení, trasu promyšlenou, program. Ale předpovědi se právě vyíjely tak, že onen monzun nastane, a to by fakt nebo nic příjemného. Takže jsme všechno vylili a přeplánovali celou akci do Maďarska k Balatonu. Nakonec se počasí asi rozhodlo, že poté, co způsobilo povodně v oblasti Berlína, už se bude chovat mravněji a nebude to s tím monzunem přehánět, takže by cesta na sever nakonec nebyla asi tak zlá. I když teď, v neděli ráno, kdy bychom vyjížděli na kole rovnou z domova, je venku dost nevábně. Patnáct stupňů a mrholí. Nás ale podle všeho čeká naprosto sluečné počasí a teplo tak, že nás to možná ke konci týdne až bude mrzet.
|
|
|
|
Dneska jsme si vyrazili do Veszpremu, krajského města oblasti Balatonu. Nejprve jsme jeli podél pobřeží přes Balatonfured až do Balatonalmadi. Ve městech se nejelo úplně nejlíp, cyklotrasa byla úzká a občas se v ulicích ztrácela. Taky jsme hledali nějaké místo na vykoupání, bohužel všude jsou buď hotely, nebo placené pláže. Nejsou sice nijak extra drahé, ale na jedno vykoupání během cesty na kole to je stejně dost. Tak jsme si v Csopaku dali aspoň langoše. V Balatonalmadi jsme opustili jezero a šplhali pěknou cestou mezi zahrádkami a vinicemi na do vesnice, jejíž jméno si nepamatuju. Vedla odtud do Veszprému poměrně hlavní silnice, ale podél ní naštěstí byla krásná cyklostezka zcela bez provozu. Ve Veszprému jsme sjeli až do centra a chtěli jsme jet podívat na místní hrad. Při čekání na semaforu se ale ozval zlověstný syčivý zvuk a Jáchym měl díky dvoucentimetrovému trnu v mžiku prázdné kolo. Po zalepení jsme si hrad projeli, stavili se v Tescu pro plechovku piva a opustili Veszprem jižním směrem po krásné cyklostezce směrem na Totvaszony. Byla to rovná krásná cesta připomínající signálky na jižní Moravě. I krajina byla podobná. Z Totvaszony jsme museli dolů k jezeru po normální okresce, docela rozbité a docela frekventované. Míjeli jsme hodně vinic a sklípků. Nakonec jsme se stavili nakoupit něco k večeři a vykoupat se v Tihany, kde je údajně jediné místo s volným přístupem k vodě na vykoupání na celém Balatonu, Uvidíme. Večer jsme šli ještě loupit levanduli do městečka, roste tu totiž všude a je to zdější místní specialita, voní jako blázen.
|
Auto jsme zaparkovali kousek vedle penzionu ve stínu stromů, naložili jsme na kola brašny a vyrazili jsme na okruh kolem Balatonu. Dlouho jsme jeli po cyklostezce podél jezera, ale cesta neubíhala tak rychle, jak jsme čekali, protože cyklostezka kličkovala sem tam, takže kilometry sice přibývaly, ale k cíli jsme se nepřibližovali moc rychle. Aspoň že jsme natrefili na obchod, kde měli spoustu chlazeného piva, včetně Soproni ALE, který chutnal velmi dobře. V Badacsonytomaj jsme odbočili do vnitrozemí, do krásné krajiny plné vinic a podivných sopečných kopců ala Ralsko. Po většinou vedlejších silnicích, sem tam prašných, jsme dojeli až do Tapolca. Celá oblast Balatonu je krasová se spoustou jeskyní a pramenů a právě v Tapolca je celá soustava jeskyní pod městem, která je zaplavená vodou a přístupná. Jezdí se tam na loďkách a je to docela sranda. Lístky jsme měli koupené už předem a s stihli jsme to akorát. Bylo to fajn. V podvečer nám zbývalo ještě 15km do Sumegu. Jelo se moc pěkně po krásné silnici nejprve mezi polemi, pak lesem, krásný asfalt, přímá trasa jako v Kanadě. 5km před cílem jsem bohužel chytil defekt. Zalepil jsem to blbě, takže za 3km jsem měl zadní kolo prázdné znovu. Tak jsem tedy holt použil náhradní duši doufaje, že v plášti není žádný trn. Dojezd k hotýlku byl vrchařská prémie po strada bianca. A ještě k tomu už měli zavřenou kuchyň, takže jsme museli do městečka. Nakonec to ale bylo dobře, protože jsme našli výbornou hospodu a hezky jsme se prošli. Nasvícený hrad byl moc pěkný.
|
|
Ráno po snídani jsme nejprve vyrazili na hrad. Měli to tam hezky udělané, mohli jsme volně procházet celým areálem, z hradeb byl nádherný rozhled. Ve zbytcích dochovaných staveb byly různé výstavky, děla, moždíře a tak. Bylo poledne, když jsme se vrátili dolů do městečka a zajeli jsme do Sparu koupit si něco k jídlu. Nikde nebyl stín, takže jsme museli debužírovat přímo před obchodem na zemi, což se Rádě trochu nelíbilo. Potom jsme vyrazili po vedlejší silnici směrem na Hevíz. Provoz byl jakž takž, silnice celkem dobrá, nejelo se špatně, až na vítr, který se opět stočil a foukal přímo proti. V Hevízu jsme si dali výborného smaženého Hejka. Bylo to tak nějak náhodou, Ráďa měla chuť na pivo, tak jsme zašli do jednoho bufetu a měli tam rozličné masové dobroty. Hejk zaujal a zvítězil. Do Keszthely jsme dojeli po cyklostezce, pak jsme chvilku hledali náš apartmán a pak jsme čekali než dorazí pan domácí. Apartmán je byt 2+1 v přízemí malého činžáku a je super. Večer jsme se jeli vykoupat na městskou pláž, po šesté hodině byl už vstup zdarma. Bylo to příjemné osvěžení, překvapilo mně, kolik bylo v jemňoučkém písku na dně sladkovodních škeblí. Důkaz, že voda zkarblované jemným písečkem je jinak čistá. K večeři jsme si koupili ve Sparu tatarák po maďarsku, to jest se spoustou papriky. Chutnal velmi dobře.
|
|
Dnešní etapa po jižní straně Balatonu do Siofoku měla být nejdelší, skoro 100km. Ale nebyla, vyšlo to opět na zhruba 80km. Jižní břeh je úplně jiný než severní, všude jsou upravené veřejně přístupné pláže a skoro žádné hotely, jen vilky. Připomíná to Káraný nebo Kersko. Za celou cestu jsme se koupali několikrát, z toho jednou v místě, kde bylo hodně mělko a voda byla extrémně teplá, snad jí mnoho nechybělo do teploty co si někteří napouští do vany. V jedné hospůdce u přivozu do Tihany jsme si zase dali smaženého hejka obří velikosti. Jácha si nejdřív dal palacsintu a pak ještě šašlik. Naposledy jsme se vykoupali těsně před Siofokem a pozorovali jsme při tom mraky plachetnic s různobarevnými plachtami při jakémsi závodu. Po ubytování v hotýlku jsme nejdřív spěchali do obchodu pro pití, byli jsme totiž vysušení jako tresky. Pak jsme ještě poseděli se zmrzkou na lavičce v centru u vyhlídkové věže.
Poslední etapa měřila asi 60km a vedla ze Siofoku zpět na poloostrov Tihany, kde máme zaparkované auto. Nejprve jsme jeli opět podél pobřeží, kde se střídaly hotely panelákového typu a vilky typu Káraný. Potom ale v Balatonvilagos cyklostezka vystoupá na cca 30m vysoký břeh a vede po jeho hraně po kraji louky s roztroušenými stromy a lavičkami. Možná to je nejhezčí úsek celé trasy. V Balatonkenese se zas stezka vrací zpět dolů k jezeru a z Balatonalmadi už jsme jeli stejnou trasou, jako jsme jeli v opačném směru první den. Na závěr jsme se v Tihany ještě vykoupali, ale museli jsme počkat, až po šesté hodině odejdou plavčíci z pláže, protože to vypadalo na bouřku, i trochu pršelo, a oni vyháněli všechny z vody. Před odjezdem jsme si zašli ještě na večeři a levandulovou zmrzlinu.
|