Cimrman reaguje na situaci

Lidé zavření na katastru obce Liptákov se nudili. Zoufalý občan H. dokonce z nudy začal rozebírat roubené stěny svého domu, přičemž narazil na podivný smotek papíru. Zaradoval se, že je zase jedno sraní v klidu, protože utírat se smrkovými větvičkami nepřinášlo kýžený výsledek. Jaké však bylo jeho překvapení, když po použití zjistil, že je papír hustě popsaný drobným písmem. Neuměl ho však přečíst a váhal, zda papír vhodit na hromadu pod sebou nebo ne. Naštěstí zvítězila zvědavost a tak mohl být zachráněn další fragment velkého díla. Náš milý občan H. totiž rychle natáhl kalhoty, překonal strach opustit svojí polorozebranou chalupu, a s nálezem spěchal k místnímu učiteli. Cestou musel překonat ještě jednu překážku a sice že si ho místní slepice spletly s kouhoutem a dožadovaly se splnění "kohoutích povinností", neboť ochranný prostředek, jenž měl nasazen na obličeji, vypadal jako obrovský zobák, což hloupé slepice nedbající výzev ministerstva zdravotnictví nabádajících zůstat doma a volně pobíhající po vesnici, úplně zmátlo. Náš hrdina však setřásl své pronásledovatelky a uřícený doběhl k učiteli. Ten, bývalý cimrmanolog, velmi rychle rozpoznal, že svitek je psán cimrmanovým rukopisem. Po odstranění zbytků hnědé hmoty, o které mu občan H. tvrdil, že je to bláto, bylo možné text přečíst a ukázalo se, že jde o fragment dosud neznámé varianty hry "Dlouhý, Široký a Krátkozraký", kterou Jára pracovně nazval "Hloupý, Zbabělý a Arogantní". Reagoval totiž na aktuální situaci v Rakousko-Uhersku v březnu 1914, kdy se v Českých zemích značně rozšířily vši a c.k. ministerstvo zdravotnictví na to reagovalo zákazem vycházení mimo katastr obce. Když věci došly tak daleko, že bylo nasazeno četnictvo a vojsko, aby po lesích honilo nebohé vesničany sbírající dřevo na otop, Cimrman pochopil, že musí něco udělat, a šel na to způsobem sobě vlastním - pomocí pera a papíru. K uvedení pozměněné hry však již nedošlo, neboť o dva měsíce později zastřelili v Sarajevu následníka rakouského trůnu a vypukla válka. Na vši i hru se zapomnělo. A tak až nyní, díky občanu H., jenž nevhodil vzácné dílo do díry, si můžeme alespoň úryvek poslechnout:

Děd Vševěd:

"...on policajt je dobrý běžec, ale nevydrží. To já je vylákám do lesa a oni zabloudí. A spadnou do bažiny. A pak pisklavými hlásky volají pomoc, pomoc!. Ostatní to slyší a běží jim pomoct. A spadnou do té bažiny také. A teď oni se topí. Plácají ručičkami a nožičkami kolem sebe a jak plácají, tak se noří hlouběji a hlouběji. A já jich takhle chytím třeba šest nebo pět. A někdy dokonce i tři."


Epigramy

Seděl člověk na zahrádce,
seděl tam však velmi krátce.
Prišel soudruh znenadání,
ke zrádci se hnedka sklání...
Kde máš, zmetku, kde máš slinták?
Obuškem ti zmastím rypák.
A ty nejsi očkovaný?
Táhni domů... 
.. zní rozkaz Strany!

Černé moře se přehřívá,
Černé moře se hřeje.
Zelený mlýn se roztáčí,
kam jen to ten svět spěje.

Naposled kočka zamňouká,
než vlak do pekla zahouká.

Stát že služba?
Ale kdež!
Poroučet bude, tak se těš!

Míto roušek piva doušek!